Baba, která dvanáct let nepromluví? Co by za to leckterý chlap dal. S cestovatelem Milošem Beranem potřetí do Indie
23.01.2021
Foto: Miloš Beran (stejně jako ostatní snímky v článku)
Popisek: Čekání na almužnu
FOTOREPORTÁŽ V tomto díle se ještě zdržíme v Rišikéši, starodávném poutním místě hinduistů na horním toku Gangy, jehož barvitou a tajemnou atmosféru se mi jen těžko opouští. Každý den se zde za úsvitu nad himálajskými vrcholy noří do azurových vod matky řeky Gangy desítky či stovky saddhuů - indických svatých mužů. Někteří přespávají v místních ašramech či kolem řeky a v přilehlých ulicích.
Takové praktiky, jako povinná ranní koupel ve studené horské řece, mají vést k odpoutání od běžného luxusu, na nějž jsou obyčejní lidé zvyklí. Poté se sádhuové shromažďují kolem dhuni – posvátného ohniště a začínají se svými modlitbami a celodenní meditací, stejně jako to dělali již před mnoha staletími. Někteří si pomalovávají obličej, někdy i části těla, rumělkou či popelem santálového dřeva, halí se do šafránových rouch a zdobí se zlatými řetězy či náramky.

Bezdomovec pod mostem
Přestože nic nevlastní, někteří si zakládají na svém vzhledu, aby tím poctili bohy. Někteří z nich však nosí pouze bederní roušku či zůstávají zcela nazí, nebo se naopak i úmyslně hyzdí a zakrývají svoje rysy. Sádhu je v hinduismu obecný termín, označující asketu či žebravého poutníka, který se vzdal světského života, aby dosáhl nejvyššího duchovního cíle. V Indii jsou tito muži označováni termínem „baba“. Sádhu se vzdal tří životních cílů: káma („smyslové potěšení“), artha („bohatství a síla“), a dokonce i dharma („povinnost“) a je jednostranně zaměřen na dosažení mókši („osvobození“) prostřednictvím meditace a kontemplace nad Bohem (bohy) a světem.

Baba
Mistři z Guinnesovy knihy rekordů
Jsou to poustevníci, kteří zanechali všech materiálních a sexuálních vazeb a žijí v jeskyních, lesích nebo chrámech po celé Indii. Slovo pochází ze sanskrtského slova sādhana („duchovní cvičení“). Celý jejich život je právě takovým cvičením, soustavou nejrůznějších praktik, někdy až sebezničujících, které mají jediný cíl dosažení mókši. Často jsou také jogíny, kteří se zahrabávají do země, jiní drží své dlaně uzavřené v pěst tak dlouho, dokud jim neprorostou nehty skrz. Mnoho sádhuů je zapsáno v Guinnessově knize rekordů pro kousky nadlidské výdrže, jako je stání 17 let, pobyt na jednom místě déle než dvě desetiletí, plazení se v délce 1400 kilometrů a mnoho podobných výkonů, které podstupují za účelem realizace duchovních cílů. K extrémnějším praktikám patří také například dlouhodobý půst nebo dvanáct let bez promluvení. Řada z nich hledá mókšu i v kouři marihuany, či hašiše.

Jeden z ašramů v Rišikéši
Odhaduje se, že v současné době existují čtyři nebo pět milionů sádhuů. Jsou členěni asi do šedesáti různých skupin s různými zvyky a tradicemi. V Indii jsou stále široce respektováni, uctíváni, a dokonce i obáváni. Nikdo si nepřeje, aby byl proklet sádhuem. Také se míní, že přísné praxe sádhuů pomohou vykořenit karmu nejen jim samotným, ale i celé společnosti. Proto jsou indickou společností materiálně podporováni a žijí z darů, podobně jako buddhističtí mniši. Často působí jako jakýsi duchovní mentoři a Indové jim na oplátku dávají almužnu - trochu rýže nebo pár drobných.

Student z ašramu
Bizarní rituály a pravidla
Každý se nemůže stát sádhuem, předpokládá se, že je nutné být ve čtvrté životní fázi, jak ji chápe hinduismus, tzn. poté co byl adept studentem, otcem-hospodářem, a pak opustil manželku i domov. Avšak tento požadavek není vždy striktně dodržován. Stát se sádhuem i tak není jednoduchá volba. Adept musí nejdříve sám symbolicky zemřít a bývá požadováno, aby se účastnil svého vlastního imaginárního pohřbu, předtím než je možno následovat po mnoho let duchovního učitele - gurua.

Poutník
Jednotlivé sekty mají různé rituály a pravidla. Některé rituály mohou působit bizarně. Iniciace může v některých výjimečných případech zahrnovat i pozření lidského masa (sekta Aghora), pokrývání těla lidským popelem či rozjímání nad lidskými lebkami. Někteří z nich jsou sirotky, ale řada z nich byly původně vzdělanými a/nebo bohatými i úspěšnými lidmi, kteří dospěli k rozhodnutí zříci se svých předchozích životů. Méně známo je, že existují i ženské protějšky sádhuů, označované jako sadhvis.

Obyvatel Rišikéše
Nic není černobílé
Specifickou skupinu indických sádhuů tvoří tzv. naga sádhuové, jedna ze skupin z nejstarší historií. Většinou chodí zcela nazí. Mnoho z nich žije v ústraní v horách, jeskyních či v pralesech. Někteří z nich bývali za starých časů vojensky organizováni, a dokonce i nyní nága-sádhuové někdy nosí s sebou své meče. Byly trénovanými válečníky, chránícími území a víru před cizí invazí. Dodnes si často zachovali divoký a hrozivý vzhled. Mnoho naga sádhuů, ale i příslušníků jiných sekt můžete potkat při příležitosti slavnosti Kumbhaméla, která se koná každé čtyři roky na čtyřech různých místech podél svaté řeky Gangy. Tuto akci navštěvují sádhuové z celé Indie.

Opice jsou zde pod ochranou
Ale pozor, pravého sádhua nepoznáte na první pohled. V Indii nikdy není nic černobílé. Mnoho Indů našlo v napodobování vzhledu babů dobrý zdroj obživy. Řada z nich tak jen uniká před prací, kouří trávu a pohodlně se přiživuje na aktivním cestovním ruchu. Většina z nich má spoustu dobrých triků, jak z cizinců vylákat slušné peníze. Pravý bába by si nikdy neměl říct o peníze, je to jedna ze zásad. Pokud lidem požehná nebo poskytne radu, je zvykem nechat mu pouze pár drobných nebo něco k jídlu.
(použité zdroje ZDE, ZDE a ZDE)

Vložil: Miloš Beran