Mezi jakýmkoliv politikem a Hitlerem je vždycky tenká linka. Komentář Štěpána Chába
komentář
08.01.2021
Foto: Facebook
Popisek: Donald Trump, odcházející prezident USA
A tak ve Washingtonu si užili báječný mejdan, u kterého se bujaře řvalo proti výsledkům prezidentských voleb. Demonstrující vnikli do Kongresu USA, střílelo se, na kontě čtyři mrtví a kocovina na dalších několik let. Nad vším tím strmí hlava Donalda Trumpa, který se nechce vzdát myšlenky, že ve volbách vyhrál a neustále to vykřikuje na všechny mikrofony, které se od něj ještě neodklonily.
Trumpova zahraniční i vnitřní politika byla v mnoha ohledech fascinující. V tom dobrém slova smyslu (usmiřování Blízkého Východu, žádná válka, nejnižší nezaměstnanost v USA, snižování daní...). Byl jsem jeho zastáncem. A jsem zastáncem jeho politiky doposud. Tečka za jeho vládnutím je ovšem přinejmenším ostudná. Al Gore, když prohrál volby, také se bránil u soudu, byl až vztekle nespokojený s jeho verdiktem, který stranil výhře Bushe, přesto neochotně přiznal porážku. Potenciál pro vyvolávání nepokojů měl. Nevyužil ho. Hillary Clintonová před čtyřmi roky prohrála s Donaldem Trumpem. Její potenciál pro vyvolání nepokojů byl daleko větší, než jaký měl Al Gore. Nevyužila jej, přiznala před kamerami porážku a odešla do ústraní, kde kula pikle o tom, kterak je Trump napojený na Rusko a jak je potřeba jej odvolat (také nic moc). Politická kultura, která dává demokratičnosti voleb její legitimitu. Ten, který volby projede, brblá, ale nezačne dupat po demokratickém principu voleb jako takových. A ne, Gore ani Clintonová nejsou příkladem nevinné dušičky, sígři to jsou.
Revoluce, rovná se krev na ulicích
Útok na Kongres USA je odsouzeníhodný a nebezpečný. Protože je radikální a smrdí revolucí. Revoluce, rovná se krev na ulicích. Už ze své pozice nesmí Trump vyvolávat pouliční nepokoje. Pokud jeho žaloby, napadající výsledky voleb, byly neúspěšné, je pošetilé za tím vidět nějaké masivní spiknutí proti Trumpovi, protože to vede v nedůvěře ke všemu. Soudy jsou nestranné. Ne proto, že by měly být, ale protože prostě jsou. Jejich útroby neřídí jedna osoba s jedním politickým názorem, ale velká masa lidí, kteří se řídí pravidly, kterým říkáme zákony. Pokud doposud soudy neuznaly Trumpovy výhrady k volbám, není jiného zbytí, než do kamer přiznat porážku. Je velmi nepravděpodobné, že by se u všech soudů, kde k zamítnutím Trumpových žalob došlo, sešli ideologičtí odpůrci Trumpa a přes očividné podvody ve volbách (pokud by takové byly), by mu nedali za pravdu. Natolik nepravděpodobné, až to hraničí s nemožností. A i kdybychom uznali, jako že takové teorie se vyrojí, že útok na Kongres byl falešnou vlajkou se zaplacenými provokatéry, rozhodnutí soudů falešnou vlajkou být nemůže. Justiční omyly se dějí, ale ojediněle. Kauza volby je příliš masivní na to, aby mohlo dojít k omylu (i záměrnému). Tečka. Možnost dát si repete zase za čtyři roky.
Přičemž sám jsem velmi dalek toho, abych z toho měl radost, Joe Biden, který Trumpa v úřadu vystřídá, je politické vyjádření prázdnoty, bezkulnosti, rozplizle nebezpečné nudy a hyperkorektnosti. Další čtyři roky americké politiky budou k pláči. Třeba ne, třeba se mýlím. Ale politika převýchovy a permanentních omluv za hříchy středověku i pravěku, kterou provozuje Bidenova partaj, můžeme brát jako indicie, které nám už teď ukazují politický septik, kterým se budeme prodírat.
Pakáž, která si krade slovo
Upřimně, štve mě pakáž aktivistická, která si křikem vynucuje permanentně pozornost. Do té spadá, mimo jiných, například Black Lives Matter, Bidenova ideologická základna, ale i pakáž, která se vlámala do Kongresu. Jejich moc je mocí křiku, který může lehce sklouznout k násilnostem, k vraždám, k rabování. Poslední půl rok to předváděla Bidenova pakáž z Black Lives Matter, teď to předvedla Trumpova pakáž. Obojí je špatně. Po prezidentských volbách, když Trump prohlásil – nevzdám se, volby byly zfalšované – zamnul jsem si ruce a řekl si – bude sranda – a těšil se (plný skepse) na to, že Trump předvede záplavu důkazů, které na lopatky položí jeho protistranu. Předvedl křik, velkohubost a odtáhne do politického důchodu s ostudou. Bohužel.
Každá ukřičenost v politice je zhoubná. Každá velkohubost vede do politického důchodu. Protože nejde křičet – vyhrál jsem – i po prohraných volbách, nemít k tomu důkazy a přesto neustále křičet, že je všechno podvržené, že je to spiknutí. Protože spoustu lidí tomu uvěří a vezmou to za své. A začnou křičet také. Tak se tvoří revoluce. Ale bez skutečně nosné myšlenky nepřejdeme k revoluci, ale vytvoříme neříditelnou pakáž. Která vypaluje čtvrti (Black Lives Matter), nebo útočí na Kongres USA (Trumpova pakáž). A to není dobrá politika. To je politika, která společnost dává do rukou Hitlerům. Plná násilí a proher. Ne, v takové společnosti nevyhrává nikdo. A už vůbec ne ten, který vyhrál. Nutno ovšem zdůraznit, že Trump k žádným násilnostem nevyzýval, byla to zkrátka živelná akce demonstrujících.

Vložil: Štěpán Cháb