Na ženy působil jako med na vosy a urputně se snažil popřít sám sebe. Realita ho ale nakonec přemohla. Tajnosti slavných
30.12.2020
Foto: skylink.cz
Popisek: Michal Dočolomanský ve stále úspěšné sci-fi komedii režiséra Oldřicha Lipského Adéla ještě nevečeřela
AUDIO / VIDEO Super figura, přitažlivá tvář, mimořádný talent… Na ženy působil jako magnet, přesto zůstal dvacet let vzorným manželem a milujícím otcem. Pak se v něm ale nečekaně cosi zlomilo. Došel totiž k šokujícímu zjištění.
Kdo by neznal elegantního detektiva Nicka Cartera z nesmrtelné komedie Adéla ještě nevečeřela. Jeho představitel, jeden z nejpopulárnějších slovenských herců své generace, byl chlap každým coulem. Perfektní figura se svaly tak akorát a pohledná tvář ho předurčily pro role milovníků a kladných hrdinů. Když ho navlékli do dobře ušitého obleku, nejedné dámě se orosilo čelo. A co teprve, když začal navíc zpívat! Dnes už si nejspíš sotva někdo vzpomene, že byl nezapomenutelný Michal Dočolomanský mimo jiné i hvězdou slovenské populární hudby. Oženil se svou velkou školní láskou, měli spolu dvě děti a na pohled vypadalo jejich soužití jako přímo ideální. Ve skutečnosti ale bylo všechno úplně jinak.
Smoliar:
Nekonečné putování
Na svět přišel 25. března 1942, v těžké době a ještě obtížnější situaci. Jeho matka Floriana byla původem Rumunka, otec Rudolf se s ní seznámil, když působil jako učitel rumunských Slováků v Sedmihradsku. V roce 1942 se situace na rumunském území tak vyhrotila, že se rodina raději přestěhovala do polské Niedzice. Koncem druhé světové války se konečně přesunuli na Slovensko, tím ale jejich putování neskončilo, protože otce neustále překládali z místa na místo. Naposledy učil v Nebojsi nedaleko Galanty, kde také zemřel. Matka zůstala s deseti dětmi sama, a tak se s nimi přestěhovala do Svätého Jura. A právě v době, kdy tam bylo v plném rozkvětu ochotnické divadlo. Jeviště malému Míšovi doslova učarovalo a ve třinácti letech konečně dosáhl svého a poprvé se na jeho prkna také postavil – v pohádce Hanse Christiana Andersena Sněhová královna.
Haló tam:
Rovnou do Národního
Po základní škole sice šel do učení na automechanika, poté chvíli pracoval v Kamenickém Šenově a Kadani. Divadlo mu ale nedalo spát, takže se nakonec přihlásil k přijímacím zkouškám na bratislavskou Vysokou školu múzických umění. A komise v něm objevila takový talent, že byl přijat, přestože neměl plné středoškolské vzdělání, ukončené maturitní zkouškou. Hned po absolutoriu se stal členem souboru činohry Slovenského národního divadla a postupně se vypracoval na jednoho z nejúspěšnějších a nejobsazovanějších slovenských herců. Byl stejně skvělý coby komik i v dramatických či tragických rolích, stal se miláčkem publika a pravidelně vyhrával ankety popularity. V roce 1974 ho režisér Karok Zachar obsadil do role Jánošíka ve slavném muzikálu Ernesta Brylla a Katerzyny Gärtnerové Na skle maľované. V roce 1999 se představení dočkalo neuvěřitelné 555. reprízy a Dočolomanský byl na jevišti jedním z pouhých tří herců, kteří kdysi před čtvrtstoletím vystupovali i v původní sestavě.
Na skle maľované:
Televizní hvězda
Od roku 1962 začal spolupracovat i s filmem, poprvé stanul před kamerou v komedii Jána Lacka Výlet po Dunaji. V roce 1973 ztvárnil postavu Jana Švermy v dvoudílném filmovém dramatu Otakara Vávry Dny zrady, čeští diváci ho ale v té době už dobře znali díly televizi. Zahrál si totiž v celé řadě televizních inscenací, které mohli sledovat v celém Československu díky tradičním slovenským pondělním večerům. Definitivně se ale do povědomí českého diváka zapsal až v roce 1977, když zazářil jako detektiv Nick Carter v komedii Jiřího Brdečky a Oldřicha Lipského Adéla ještě nevečeřela. Za tuto roli také dostal v roce 1978 Cenu za mužský herecký výkon na Filmovém festivalu pracujících ve Zlíně. Přesto se stal především televizní hvězdou a ve filmu se objevoval jen sporadicky. Naposledy stanul před kamerou v roce 2007 jako tatínek v hořké komedii režisérky Ireny Pavláskové Bestiář, natočené podle úspěšné stejnojmenné knihy Barbary Nesvadbové. Ve své filmografii měl zhruba 270 postav, často ale také spolupracoval s dabingem a rozhlasem. V roce 1982 mu byl udělen titul Zasloužilý umělec, o dva roky později získal Zlatého krokodýla a v roce 2007 obdržel slovenské národní vyznamenání, Řád Ľudovíta Štúra I. třídy.
Pozri, mám už svoje roky:
Ideální manžel
Už během vysokoškolských studií se seznámil s budoucí dramaturgyní Martou Jarottovou. V podstatě od prvního dne spolu začali žít, po absolutoriu se vzali a měli dvě děti – syna Michala, který vedle ‘občanské‘ profese manažera působí i jako kytarista slovenské country skupiny Belasí, a o tři roky mladší dceru Martu, která žije v USA. Manželství jim vydrželo dvacet let, pak si ale Michal jednoho dne nečekaně sbalil svých pět švestek a manželku opustil. „Po svatbě se Marta vzdala herecké kariéry a zůstala doma s dětmi. Můj úspěch mi dopřála bez nároku na vlastní popularitu. Měla na něm ale velký podíl, protože mi vytvořila perfektní zázemí, takže jsem se mohl naplno věnovat práci,“ rozpovídal se překvapivě v jednom rozhovoru v roce 1982 o své rodině, která do té doby jakoby ani neexistovala. „Nikdy nežárlila ani mi nedělala scény. Ke konci našeho manželství ale už chodila do práce. Děti nám odrostly, zřejmě se potřebovala realizovat. Pracovala v galerii, potom v Juventu, bratislavském centru pro mládež. Později se rekvalifikovala v počítačovém kurzu. Brali jsme se z lásky a prožili jsme spolu hezkých dvacet let.“
Biela zima:
Utajený milenec
„Když jsme se rozváděli, prožíval jsem těžkou krizi. Velmi mi tehdy pomohli kolegové z divadla. Uměli mě fyzicky podržet, aniž by netaktně strkali nos do mého soukromí. Dnes jsme opět dobří přátelé.“ Marta se odmítla k rozpadu manželství podrobněji vyjádřit, pouze věcně prohlásila. „Mám ho stále ráda. Vždyť spolu máme syna a dceru.“ Přesto se kolem rozvodu rozpoutala aféra, která plnila titulní strany bulvárních médií. Až po Dočolomanského smrti pak poodhalil trochu roušku jeho tajemství dlouholetý přítel a kolega, herec Oldo Hlaváček. „Potřeboval jsem od něj půjčit vrtačku. Mišo měl představení, a tak mi řekl, abych si pro ni k němu skočil, než dohraje. Když jsem zazvonil u jeho dveří, otevřel mi náš společný přítel – velmi populární zpěvák, o němž se vědělo, že je jinak orientovaný. Ptám se ho: Co tu děláš? A on na to, že na Míšu čeká s večeří, až přijde s představení. Marta tam nebyla… Odešel jsem pryč a krátce nato Miško zmizel. Nikdo nevěděl, kde je, co je s ní, představení, v nichž hrál, se musela zrušit.“
Vianočná pieseň:
Jenom krůček k sebevraždě
Zakrátko se zjistilo, že je Dočolomanský zavřený v pokoji hotelu Děvín a nechce s nikým mluvit. Nakonec ho prý jistí lidé přece jen vrátili zpět do divadla, ale se zlomeným srdcem. „Říkalo se, že si chtěl vzít život, ale mohu říci, že Mišo byl velmi silná nátura. Proto si myslím, že až k něčemu takovému by se neuchýlil, ale velmi ho to trápilo a nevěděl si s tím rady. Nevím, co se stalo, ale zřejmě u něj nastal určitý zlom a spadl do toho, ani nevěděl jak…“ dodal Hlaváček. K homosexuální orientaci, kterou se sám v sobě pokoušel po celý život násilně popřít, se Dočolomanský nikdy otevřeně nepřiznal, přestože v posledních letech už bylo veřejným tajemstvím, že žije s přítelem, o čtyřiadvacet let mladším televizním technikem Alexandrem Godem. Společně také jezdívali na Michalovu chatu ve Studénce.
L'úbim ťa:
Do poslední chvíle zlobil
Po celý život byl velmi silný kuřák, přesto nikdy netrpěl žádnými zdravotními problémy. Ty a něj zaútočily nečekaně a naráz až v roce 1997. V pětapadesáti letech dostal infarkt, který poté komentoval slovy: „Nešetřím se, člověk by měl žít a ne se pořád kontrolovat!“ V roce 2003 se svěřil Heleně Růžičkové, která v té době umírala na rakovinu, že je nejspíš oba čeká stejný osud. Srdce ho zlobilo dál, a tak o rok později podstoupil náročnou operaci, během níž mu vyměnili zlobící srdeční chlopeň. Při zákroku ale objevili nález na plicích. Přesto pacient nepřestal zlobit. Dál kouřil svých třicet denně a o tři roky později, v prosinci 2007, si vyslechl ortel – rakovina plic! Podstoupil chemoterapii a ozařování, scházel před očima, cigarety si ale nedokázal odepřít. „Tohle je vážná věc, neubližujte mu, protože tohle je finále. Nemůžete mu zkazit poslední chvilky života… A já vím, že jsou poslední…“ řekla v polovině srpna 2008 Marta novinářům. Nerovný boj se smrtelnou nemocí Michal Dočolomanský prohrál 26. srpna 2008 v nemocnici v bratislavském Ružinově. Bylo mu šedesát šest let. Bratislavský byt i chatu po něm zdědil podle poslední vůle jeho partner Alexander Godo, přesto prý i na děti zbylo dost.
Žiť svoj život:

Vložil: Adina Janovská