Pořád je to naše největší rodinné stříbro, pohádka o vodní víle, kterou napsal řezník z Nelahozevsi… Teď si na ni zašel nobelista Llosa

Foto: Teatro Real

Popisek: Dvořákova Rusalka v Královském divadle v Madridu. Jak vidno ze snímku scény, režisér Christof Loy si příběh trochu aktualizoval.

Madridské Královské divadlo, největší scéna ve Španělsku, se navzdory všem protipandemickým opatřením rozhodlo uvést Rusalku Antonína Dvořáka. A byl to koncert, který se zapíše do historie Madridu zlatými písmeny. Ne, nepřeháníme. To spíše v Madridu si zapřeháněli. Asi z hladu po živé kultuře.

Na to, aby Madrid mohl zažít Dvořákovu Rusalku, se sjeli umělci z celého světa. Královské divadlo svěřilo dirigentskou taktovku Britovi Ivoru Boltonovi, a pod netradičně pojatou režií je podepsán Němec Christof Loy. V roli Rusalky se představila madridskému publiku litevská sopranistka Asmik Grigorianová a v roli prince zazářil slavný americký tenor Eric Cutler. Dvořák tak mohl rotovat v hrobě. Ale nikoliv nelibostí, ale do taktu dirigenta Boltona.

Snímek z děkovačky. Princ, americký tenor Eric Cutler, vystupoval s handicapem, zpíval o berlích v důsledku operace kotníku. Což se režisérovi hodilo do jeho koncepce – místo tradičního jezera za měsíčního svitu se děj opery odehrává v šedě nasvíceném divadle; Rusalka je navíc tělesně postižená dívka. Foto Teatro Real

Hlásíme vyprodáno

Premiéra se madridskému obecenstvu odehrála před očima 12. listopadu a koncert byl beze zbytku vyprodaný. Na čestné místo usedl dokonce nositel Nobelovy ceny za literaturu, Peruánec Maria Vargas Llosa (při přípravě tohoto článku jsme se dozvěděli, že se to čte Josa, to jen tak na okraj, abyste případně mohli machrovat v hospodě – až a pokud je tedy otevřou). Hned opodál byl k vidění šéf nejsilnější opoziční strany ve Španělsku Partido popular (Lidová strana) Pablo Casado, nebo velvyslanec České republiky ve Španělsku Ivan Jančárek a další osobnosti.

Nositel Nobelovy ceny za literaturu Maria Vargas Llosa při odchodu z divadla... Llosa je naturalizovaným španělským peruánským spisovatelem, autorem románů a politických esejů. Je laureátem Nobelovy ceny za literaturu z roku 2010 „za jeho kartografii mocenských struktur a jeho obrazů ostrého odporu jednotlivce, jeho vzpoury a jeho neúspěchu“. Po celý život se věnoval politice. Jeho názory se postupně posunuly od komunismu k liberalismu . Zpočátku podporoval Fidela Castra, ten ho ale brzy zklamal. V roce 1990 kandidoval na peruánského prezidenta, ale podlehl Fujimorimu. Spolu s Cortázarem, Márquezem a dalšími je představitelem jihoamerické imaginativní prózy, tak zvaného magického realismu. Foto Česká centra

Korona už zase hází vidlemi

Koncert se odehrál bez obtíží. Ve Španělsku lze za určitých podmínek pořádat divadelní a koncertní akce. Ale uvedení Rusalky mělo provázet i mnoho dalších akcí. Některé padly úplně, některé se přesunuly do virtuálního světa. „Ve Španělsku nadále platí přísná hygienická omezení, ale za splnění určitých podmínek lze divadelní a hudební produkce realizovat. Královské divadlo stálo udržení Rusalky na programu hodně sil. Bylo to mimořádné představení. Připravovali jsme v Madridu společně s Velvyslanectvím ČR k opeře doprovodný program, koncerty, výstavu, přednášky, ty ale byly kvůli coronaviru částečně odloženy a částečně přesunuty do virtuálního prostoru,“ řekl ředitel Českého centra v Madridu Stanislav Škoda.

Od 11. listopadu je v Madridu k vidění výstava ilustrací Miroslava Šaška (18. 11. 1916 – 28. 5. 1980), to byl slavný český malíř, ilustrátor a spisovatel. Většinu života prožil v emigraci: v Paříži, Mnichově, kde byl několik let zaměstnancem rádia Svobodná Evropa, a na cestách po celém světě. Z jeho díla jsou nejznámější ilustrované průvodce po světových metropolích a státech „pro děti od osmi do osmnácti let“. Foto Česká centra

A vůbec, s madridským Českým centrem nemají Španělé na růžích ustláno. Neustále chystá další a další akce, aby se o české kultuře v zemi býčích zápasů vědělo. „S Královským divadlem spolupracujeme v rámci České kulturní sezóny, kterou připravujeme s Velvyslanectvím ČR. Den před premiérou, 11. 11., se nám například podařilo otevřít v rámci této kulturní sezony rozsáhlou výstavu skvělých ilustrací Miroslava Šaška v madridském centru Casa del lector, spoustu akcí chystáme na první čtvrtletí roku 2021,“ dodává Stanislav Škoda, který je zároveň rotujícím členem poradního sboru největší španělské operní scény. Až takhle daleko ovlivňujeme prostřednictvím Stanislava Škody španělskou kulturu. A ne, žádná škoda nevzniká, spíše naopak.

Rusalka v podání sopranistky Asmik Grigorianové, foto Teatro Real

Jak to ti Španělé dělají

Jak to, že ve Španělsku může proběhnout velkolepá premiéra Rusalky, a u nás je vše zalígrované a spí po vzoru Šípkové Růženky (snad ne na plných sto let)? „Zvýšili jsme počet zařízení na bázi ultrafialového záření, které po každém představení kompletně vyčistí vzduch,” zmínil v rozhovoru pro deník El País generální ředitel Královského divadla García-Belenguer jeden z nutných kroků. Obsazenost maximálně 66 % míst, pravidelné testování všech zaměstnanců a umělců, to jsou další opatření, která muselo Královské divadlo přijmout, aby mohla být Dvořákova opera slavnostně uvedena. „Nejjednodušší by pro nás bylo divadlo zavřít, ale my jedeme dál,” řekl El Paísu umělecký ředitel největší španělské scény Joan Matabosh Grifoll. Show must go on, to ví přeci každé malé dítě… alespoň tedy ve Španělsku.

Trocha moderního pojetí pro naši Rusalku

Režisér představení pojal Rusalku trochu netradičně, v duchu dnešní doby. Vodní víla je v prvním dějství chudou, tělesně postiženou dívkou, která žije v budově obrovského divadla. Další postava, Ježibaba, tamtéž prodává vstupenky. „Je tam i prvek sociálního vyloučení,“ připouští Joan Matabosh Grifoll v rozhovoru pro El País. Tento „sociální prvek se ovšem ve třetím dějství“, podle režiséra Christofa Loye, „promění v jakési spirituální finále, protože Rusalka zjistí, že nejdůležitější je umět odpustit, a že je to hluboce lidské.“ Rusalka si užila devět repríz, všechna byla beznadějně vyprodaná.

Vedle Asmik Grigorianové v roli prince zazářil slavný americký tenor Eric Cutler... Tento snímek vás možná překvapí, stejně jako nás, operní zpěvačky obvykle nevypadají jako klasické baletky. Z rozhovoru s Asmik Grigorian v magazínu The Canadian vyplývá, že režisér sopranistku opravdu přiměl obout ´piškoty´: „Opera je celý můj život. Od svých pěti let chodím na umělecké školy, jsem muzikantka... Nikdy jsem si nepředstavovala, že budu něco jiného, ​​kromě tanečnice, asi jako všechny dívky. V tomto smyslu tato opera uskutečňuje jeden z mých dětských snů. To, co mi dalo nejvíce práce, je právě ta taneční část, protože jsem to nikdy předtím nezkoušela. Dýchání tanečníků a zpěváků je úplně jiné. Když jsem začala s botami na špičkách, uvědomila si, že nezvládám zpěv…,“ okomentovala slavná litevská sopranistka ´svou´ Rusalku. Foto Teatro Real

Původní děj Rusalky je trochu jiný. Trochu hodně. Rusalka se zamiluje do neznámého krásného muže. A prosí Ježibabu, i přes varování ostatních lesních ‘strašidel‘, aby se mohla s neznámým střetnout a zamilovaně s ním proplout životem v lidské podobě. Ta jí to dovolí pod podmínkou. Rusalka musí obětovat svůj průsvitný vodní šat a svůj hlas. Ještě těžší je další podmínka: nepodaří-li se němé Rusalce udržet si lásku člověka, bude prokleta žít v hlubině a její vyvolený se stane obětí jejího prokletí. Rusalka svolí. Neznámým člověkem je princ. Těsně před svatbou prince ovšem uhrane svou krutou krásou kněžna, která se o prince zajímá z vypočítavosti. Princ Rusalku odvrhne, ta je vtažena do podzemí. Za to jej prokleje vodník. Rusalka prosí Ježibabu o návrat mezi lesní ‘strašidla‘. Ale cena je pro Rusalku příliš vysoká – musí lesní živly prolít princovou krví. To Rusalka odmítne, netuše, že princ se již na smrt churav vleče lesem a volá po odpuštění. Celá opera končí velkou árií Rusalčina odpuštění.

Trocha opilosti a náhody

Libretistou Rusalky byl Jaroslav Kvapil, který ji původně psal pro Aloise Jiránka, který působil na Ukrajině. Ale při psaní Kvapilovi docházelo, že mu pod rukama vzniká monumentální dílo, které nechtěl předat nějakému neznámému skladateli. A tak mu jej nepředal a hledal pro něj jiné uplatnění. Zkusil všechny, na které si troufl. Na Antonína Dvořáka si ovšem netroufl. Byla to celebrita tehdejší doby, hudební pojem. Dokud se ovšem nedočetl v tisku Národního divadla, že sám Dvořák hledá kvalitní libreto. V tu chvíli spěchal za tamním ředitelem a libreto mu předal. Antonín Dvořák z něho byl nadšený a odměňoval Kvapila i každodenními návštěvami, nejčastěji v brzkých ranních hodinách, při kterých s ním celou práci konzultoval.

Princ Bohumil Pták a Rusalka Růžena Maturová na premiéře, která se odehrála 31. 3. 1901, foto antonin-dvorak.cz

Humorné vsuvky se pak dočkala samotná premiéra Rusalky. Part prince měl odzpívat jeden z největších tenorů své doby, Karel Burian. Jenže ten měl své mouchy: „...zapomněl se ve chvíli dobré nálady ve veselé společnosti udržet svěžím pro večerní důležitý a náročný úkol v úloze princově,“ popsal jeho indispozici Otakar Šourek. Proto se role prince musel chopit alternující tenor Bohumil Pták. Sice měl roli nastudovanou, ale měl jen mlhavou představu o režijních záměrech. Přesto jeho vystoupení sklidilo aplaus a přispělo k nesmírnému úspěchu premiéry.

My musíme za Dvořákem do Nelahozevsi

Ale ano, mnozí z nás by si také rádi užili Dvořákovu Rusalku. Po koroně, po rozvolnění opatření, pak si začneme zase užívat. Teď, teď můžeme vyhlížet první rozvolnění, které by nás mohlo pustit do Dvořákova rodiště, kterým je středočeská Nelahozeves. Tam najdeme stálou expozici věnovanou Antonínu Dvořákovi. Ta zkrášluje Nelahozeves už od roku 1951 a zaměřila se převážně na skladatelovo mládí. Puberťák Tonda Dvořáků? I tak na to jde hledět.

Socha Antonína Dvořáka před jeho rodným domem v Nelahozevsi. V něm si návštěvník může projít stálou expozici o životě a díle známého skladatele s důrazem na jeho dětství a mládí, které strávil právě zde. I když se autentických památek z této doby dochovalo velice málo, osobní kontakt s prostředím, které Dvořáka ovlivnilo na celý život, působí velmi silným dojmem. Díky interaktivní prvkům budou mít návštěvníci možnost si i sami vyzkoušet komponování hudby. V obci se také každoročně koná festival Dvořákova Nelahozeves. Foto Středočeská centrála cestovního ruchu

Žádný Tonda, Anton mu v rodině říkali. A byla to rodina řeznická. Antonův děd vybudoval v kraji několik řeznictví. Na řeznictví se dal jeho syn František Dvořák, otec našeho skladatele Antona. A jako téměř každý otec, chtěl, aby syn šel v jeho šlépějích. Anton chodil ve vsi do jednotřídky, kde si jeho učitel všiml muzikantského talentu svého svěřence. A začal ho podporovat a učit. Ač v rodině Dvořáků byl každý druhý muzikantem, kterého bylo možné zaslechnout na místních tancovačkách, trval Antonův otec na svém. Až teprve po mnoha peripetiích, kdy mladého Antona třeba v jeho 16 letech táhla kráva na provaze až se celý potloukl, otec svolil a poslal Antona na studie do Prahy. Tam se začala psát jeho hvězdná kariéra hudebního skladatele a jen díky tomuto rozhodnutí Františka Dvořáka v padesátých letech předminulého století si Madriďané mohli letos užít velkolepé premiéry Dvořákovy Rusalky. O kolik by byl svět chudší, kdyby si František Dvořák stál pevně za svým...

Vložil: Kamil Fára