Rozeklané pohoří, hluboké soutěsky a stráně s hliněnými domky. S cestovatelem Milošem Beranem pošesté do Maroka
28.11.2020
Foto: Miloš Beran (stejně jako ostatní snímky v článku)
Popisek: Pasák v horské vesnici Asni
FOTOREPORTÁŽ Pohoří Vysoký Atlas se táhne ze západu na východ a odděluje středomořskou část Maroka od saharské. Je to nejvyšší horské pásmo severní Afriky, proslulé zejména díky místním možnostem vysokohorské turistiky.
Ve Vysokém Atlasu se nachází několik vrcholů, přesahujících nadmořskou výšku 4000 metrů. Nejvyšším z nich je Džebel Toubkal (4167 m). Dramaticky rozeklané pohoří doplňují terasovité srázy, obří kolmé stěny, hluboké soutěsky a stráně, osídlené berberskými vesničany. Ti žijí v charakteristických hliněných domcích s plochými střechami. V níže položených údolích se pěstují mandle a meruňky, granátová jablka a fíky. Živočišnou říši zde zastupují maurští gekoni, iberské ještěrky, některé druhy dravců a malí hadi.
Jako horská základna pro výstupy na Džebel Toubkal slouží odlehlá horská vesnice Imlil v nadmořské výšce 1740 m n. m. Nabízí možnost nákupu potravin, najmutí horského vůdce nebo mul pro nošení zavazadel a potravin, které výrazně pomohou při samotném výstupu. Ještě před rozšířením masové turistiky v této oblasti byl Imlil významným místem, kde se pěstovaly vlašské ořechy, jablka a třešně. Výraznou událostí v dějinách Imlilu bylo v roce 1996 natáčení filmu Kundun (režisér Martin Scorsese). (zdroj ZDE).

Mešita v horské vesnici Imsker

Typické domky vysokého Atlasu
Přidávám ještě pár osobních postřehů Ivany Hádkové z Marokopisu:
Focení se tu každý vyhýbá
Taxíkem za 10 DH jsme odjeli do Mulay Brahim, malého městečka na vrcholku kopce. Příkré uličky a ještě častěji schodišťata. Neuvěřitelné množství holičských krámků, ale jinak celkem mrtvo. Jsme tu příliš časně a o ramadánu, zkrátka se to tu ještě nestačilo probudit. Ale čisto a útulno si tu udržují. Místní prostitutky, které nám byly slíbeny, samozřejmě jen na okouknutí, asi o ramadánu taky moc kšeftů nemají a nejspíš spí spánkem spravedlivým...
Prolezli jsme Mulay Brahim křížem krážem, dostali se do uličky na úplném vrcholku města se třemi hrnčířskými dílničkami za sebou. Do první z nich jsme mohli nahlédnout za pár šušňů. Hrnčířské kruhy na nožní pohon, zapuštěné do jam vyhloubených v zemi. Spousta hrníčků, pohárů, tažinů malých i velkých, hlína a střepy z nepovedenin. Pec - mohyla z kamenů s úzkými dvířky na rozpálení a nad pecí jáma, do které se patrně kladou vysušené nádoby, něčím se zakryjí a výpal může začít. Ale to je jen moje teorie, vysvětlit by nám to sice dokázali, leč jazykové bariéry byly v tomto případku nepřekonatelné. Holčiny si nakoupily po 5 DH polévkové mističky, které mi připadaly nevypálené a později se ukázalo, že je tomu tak. Rozdali jsme dětem bombóninky v bláhovém domnění, že se nechají vyfotit. Focení se tu totiž skoro každý vyhýbá. Jakoby měli strach, že jim ukradne duši. Nakonec se ta drobotina, nejodvážnější a zároveň nejuchlácholenější největším množstvím sladkostí, přece jen nechala přesvědčit. A blejskalo se o sto šest.

Místní kovář v Imskeru

Kuchyň v Imskeru
Horské vesničky mají svůj půvab a život tu běží po staletí vlastně skoro stejně
Byli jsme pozváni na čaj k panu Mustafovi domů. Velmi příjemná návštěva v prostém stavení, které jsme si s laskavým svolením mohli prohlédnout. Zajímavá sprcha - dutá hliněná homole s nízkými dvířky v dolní části a zvenku přilípnutými kamínky na ohřev vody v zimním období, které je v podhůří Toubkalu opravdu třeskuté. Vybavení by se dalo nazvat spíš nevybavením. Jedinou vymožeností naší dnešní nemocné společnosti byla malá televize. Ovšem podlahy byly pokryty ručně tkanými koberci s podivuhodnými vzory, díky nimž celé obydlí vypadalo útulně. O to větší překvapení bylo, když se z Mustafy, žijícího zejména ze svého stáda ovcí v horách, vyklubal horský vůdce a k tomu snowborďák! Nedaleko odtud je totiž jediné lyžařské středisko v Maroku. Mustafa byl velmi pohostinný a milý a hlavně: nepokoušel se nám vůbec nic prodat! Když jsme ho odměnili lahví kořaličky, byl skutečně dojat. Jo, jo, zakázané ovoce chutná nejlíp. I v Maroku!!!

Děti v horském městečku Mulay Brahim

Hrnčíři v horském městečku Mulay Brahim
Pokrokový král nařídil elektrifikaci i v nejodlehlejších koutech země. A stalo se
Toubkalisté toubkají ke kýženému vrcholu. Beránci se třemi dalšími členy přijali pozvání na tříhodinovou pěší túru do hliněné horské vesničky, kde navštívili Mustafovy přátele v kruhu rodinném. Mustafa (pravověrný muslim, dodržující ramadán) si po celou dobu nedal ani ten nejmrňavoučkaťulinkatější lůček vody, přestože bylo pekelný vedro a cesta namáhavá. Horské vesničky mají svůj půvab a život tu běží po staletí vlastně skoro stejně. Tedy kromě satelitních přijímačů a solárních panelů na střechách. Pokrokový král nařídil elektrifikaci i v nejodlehlejších koutech země. A stalo se. V rodině místního řemeslníka byla celá skupina velmi srdečně uvítána i pohoštěna. Pokud máte to štěstí a přijmou Vás do svého domu, můžete fotit, co i koho Vám libo. (zdroj ZDE).

Takto fungují místní volby

Vložil: Miloš Beran