V Evropské komisi se rodí místečko pro Napoleona. Komentář Štěpána Chába
komentář
20.11.2020
Foto: Pixabay
Popisek: Zatím národní armády, příště národní armády a k nim konkurenční evropská armáda... neudělá to na bojišti bordel?
Němečtí sociální demokraté pod vedením Angely Merkelové připravili návrh na vybudování evropské armády, která by spadala pod Evropskou komisi. V komisi by pro tento účel vznikl i post komisaře obrany. Zpočátku by evropská armáda měla 1500 profesionálních vojáků, postupně by se jejich počet navyšoval na 8000. Vojáci by se rekrutovali z národních armád, přestupem pod vedení komisaře obrany Evropské komise by přestali podléhat velení svých národních armád a přešli by výhradně pod velení Evropské komise.
Každá akce této evropské armády by podléhala schvalování nadpoloviční většiny poslanců Evropského parlamentu. „Naším cílem je zlepšit schopnost EU jednat nezávisle na obtížných otázkách suverenity členských států,“ uvedl Fritz Felgentreu, mluvčí obranné politiky parlamentního výboru SPD pro deník Welt. Pravdou je, že Francie a Itálie se s podporou USA a s nadšením pustily do vojenského dobrodružství v Libyi, které mělo za následek totální rozklad napadeného státu. Libye od té doby žije permanentně na pokraji občanské války a o moc se tam pere několik skupin. Válka zprůchodnila migrační trasu přes Libyi do Evropy a byla také částečně příčinou pro vznik Islámského státu. Německo v té době bylo proti vpádu armád do Libye, důležitý poznatek.
Nezávislost na národních státech?
Dovolím si zopakovat slova Fritze Felgentreua: „Naším cílem je zlepšit schopnost EU jednat nezávisle na obtížných otázkách suverenity členských států.“ Otázka stojí jednoduchá a nahá v záři reflektorů – pokud Francie vyrazí na nějaké další válečné dobrodružství, ale toto dobrodružství se nebude shodovat se světonázorem Evropské komise, hrozí, že se v následném vršení absurdit postaví Francouz proti Francouzovi? Francie jako národní stát bude na jedné straně konfliktu, ale francouzský voják, který se upíše armádě Evropské komise, se postaví na druhou stranu konfliktu, protože takovou pozici bude zastávat Evropská komise? Zastřelí pak vojín Jean S. vojína Pierra T., jelikož oba budou loajální jiné armádě, ač budou stejného občanství?
Letos to mezi Řeckem a Tureckem dost skřípalo. Pomalu se schylovalo k tomu, že jedna z mnohých vojenských lodí, které začaly brázdit Středozemní moře, vystřelí a začne horká fáze konfliktu. Jak by se k něčemu takovému postavila Evropská komise a její armáda? Obzvláště, když má Německo jeden nepříjemný problém, který čítá několik milionů Turků na svém území. Tito Turci často a rádi Německu připomínají, kde je jejich loajalita. Ne, u Merkelové opravdu ne. Jak by to Evropská komise řešila? Nebylo by v tomto případě na místě se ptát, jestli by větší výhody nenabízela koalice s Erdoganem proti Řecku? Ta otázka tu prostě je. Začala-li by evropská armáda střílet na Turky, začnou Turci v Německu projevovat jistou míru nespokojenosti, což by mohlo vést k bezpečnostní nestabilitě u našich sousedů.
Armáda jako atribut státu
Chápu snahu Evropské komise vytvořit svou stálou armádu. Jen s ní vnitřně nesouhlasím. Dovolím si tu poukázat na skutečnost, že stálá armáda je jedním ze základních atributů státu a že Evropská unie, natož Evropská komise, není definovaná jako stát. Ani jako federace. Ale jako dohoda o spolupráci jednotlivých států, které mají v zásadě vždy odlišný pohled na mnoho a mnoho věcí. A za pomoci věčných kompromisů se na něčem shodují. Podívejme se na migrační krizi, která rozdělila unii na znesvářené tábory. Podívejme se na odstrkávání Maďarska a Polska od jednacího stolu. To jsou varovné signály, které pro vytvoření armády dvakrát nemluví.
Pak je tu otázka hlídače. Kdo ohlídá hlídače? Pokud se jeden ze států zjančí, ostatní státy v rolích hlídačů mají tu moc jej umravnit. Ale kdo umravní rozjančenou Evropskou komisi? Nebo se nemůže zjančit? Jsou tam příliš velké demokratické pojistky? Opravdu měl někdo z vás při volbách do Evropského parlamentu Věru Jourovou na volebním lístku? Nebo že by Němci měli na volebních lístcích Uršulu von der Leyenovou? Pak je tu ověřené riziko, kterému bychom se měli vší mocí vyhýbat – každý nově vytvořený úřad má potřebu vyvíjet činnost, každý nový obsazený post začne toužit po uznání, poctách a křiklavých titulcích v novinách. Evropská komise je příliš mimo dosah a její pravomoci by se měly spíše zmenšovat, než navyšovat.

Vložil: Štěpán Cháb