Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Kosmopolitní Casablanca a nádherné vodopády Ouzoud. S cestovatelem Milošem Beranem počtvrté do Maroka

14.11.2020
Kosmopolitní  Casablanca a nádherné vodopády Ouzoud. S cestovatelem Milošem Beranem počtvrté do Maroka

Foto: Miloš Beran (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Mešita Hassana II – div moderní náboženské architektury

FOTOREPORTÁŽ Casablanca s třímilionovou populací je jednoznačně největším městem, průmyslovým centrem a přístavem Maroka. Její růst je relativně nedávnou záležitostí, teprve v době francouzského protektorátu (po roce 1912) byla zvolena za budoucí ekonomické srdce země.

Kosmopolitní Casablanca v lecčems připomíná západní metropoli, setkáte se tu ale i s tradičním Marokem. Míšení životních stylů je posilováno lidmi z venkova, kteří sem přišli za lepším životem. Hlavní turistickou atrakcí města je mešita Hassana II - div moderní náboženské architektury.

 

Skok z terasy mešity Hassana II (hloubka vody byla snad po pás)

Skok z terasy mešity Hassana II (hloubka vody byla snad po pás)

 

Interiér mešity Hassana II

Interiér mešity Hassana II

Byla dokončena v roce 1993 u příležitosti 60. narozenin tohoto krále. Navrhl ji francouzský architekt a pět let na její výzdobě dnem i nocí pracovalo 6000 řemeslníků. Minaret, vysoký 210 metrů, je vidět už zdaleka. Mešita pojme 25 000 věřících, do obrovské modlitební síně by se bez problémů vešel chrám Notre Dame. Na nádherné vnitřní výzdobě (dřevořezby, dlaždičky, štuky) se podíleli největší mistři z celé země (zdroj ZDE).

Cascades d´Ouzoud (vodopády Ouzoud)

Cascades d´Ouzoud jsou největší a nejpůsobivější vodopády v Maroku. Padají do řeky z výšky 100 metrů a vytvářejí přitom přírodní jezírka. Jméno ouzoud je berberským výrazem pro olivy, které se v oblasti hojně pěstují, a zdejší krajina je právě jejich porosty typická. Postupem času se ostatně vodopády, ležící 150 kilometrů od Marrákeše, staly jednou z nejnavštěvovanějších přírodních lokalit v zemi vůbec. Vodopády jsou tvořeny třemi hlavními a několika menšími vodopády. Ve spodní části se potom tvoří jezírka, v nichž se dá koupat, čehož ale využívají především místní. Pro turisty je tu spíš tzv. berber titanic. Veselé květinové čluny vás dovezou až do míst, kde dopadá voda. Mnoho turistů tak končí zcela mokrých, ale s úžasným zážitkem (zdroj ZDE).

 

Vodopády Ouzoud

Vodopády Ouzoud

 

Vodopády Ouzoud

Vodopády Ouzoud

Přidávám ještě několik osobních postřehů Ivany Hádkové z našeho společného  Marokopisu: Kempíček terasovitý přímo nad velmi příjemnou hospůdkou, kde už na nás čeká předem objednaná večeře. Očista pod hvězdami v tůňce, nad hlavou z trubky proudí voda, svedená z malé odnože vodopádů, kam makakové s oblibou snad jen čůrají. Pak už 'čistí' scházíme do restaurace a sesedáme podle druhů pokrmů. Dva stoly kuskusistů, dva tažinistů. Salátek zeleninový, kuskus či tažín (pozn.: Tažín je severoafrický pokrm a zároveň keramická nádoba, v níž se toto jídlo připravuje. V Maroku se téměř vždy jedná o kombinaci masa – kuřecího, hovězího, jehněčího, skopového, velbloudího či rybího – a zeleniny s použitím speciálního koření Ras el Hanout. Někdy uvnitř nádoby najdete i ovoce či olivy. Pod hliněným tažínem je umístěn hliněný vařič s dřevěným uhlím.) a na závěr mísy, plné žlutých melounů, a čaj – silný, sladký, mátový. A potom bubny, bubny, tamtamy, trocha zpěvu, a dokonce tři tanečníci se odvážili. Supr atmoška téměř do ranního kuropění…

 

Berberská dívka

Berberská dívka

 

Berberka v podhůří Atlasu

Berberka v podhůří Atlasu

Marocká whisky a nezvaní strávníci

Budík nebyl nutný, kokrhající kohout, producírující se mezi stany na všech třech terasách, to zmákl všechno sám. V osm hodin ráno první nejmasochističtější skupina vyráží na celodenní okruh po skalách, v půl desáté druhá na okruh méně bolavý.

Beránci vyrazili s tou druhou, vedenou Oroňem, k pramenům vodopádové řeky. U pramenů požádal Oroň místní vesničany na samotě o něco k snědku a pití. Ti pustili celou skupinu do své zahrady, rozložili koberce a zařízli dvě slepice na tažín. Během chvíle se objevily dvě konve s nezbytným mátovým čajem – 'marockou whisky', jak zde s oblibou říkají…

 

Makak

Makak

Cestou zpět potkávali družné berberské venkovany, často na oslíku. Úžasné na Maroku je to, že většina obyvatel, vesnické nevyjímaje, hovoří i čtyřmi jazyky – rodnou berberštinou, nezbytnou arabštinou, bývalou koloniální francouzštinou, a kupodivu často také i slušnou školní angličtinou!

Já si vyhulovala u kafíčka na terásce s výhledem na vodopád. Okolo oběda dorazili strávníci na hostinu. Na žbrlení vyhupli dva makakové, zhodnotili situaci, hupli na prohýbající se stůl, způsobně si z ošatky vzali každý po jednom chlebu a odkvačili do listoví. Turistům to samozřejmě nevadilo, ale personál restaurace vzal hadici a zlil opičky od hlavy k patě. Přes to všechno si průběžně chodily pro další nabízený chléb (zdroj ZDE).

 

Miloš Beran

Vložil: Miloš Beran