Takovej hodnej kluk, tvrdí rodina i sousedé. ´Tolerantní mladík´ ubodal a zavraždil tři lidi. Přečetli jsme
05.11.2020
Foto: Youtube / repro (stejně jako fotografie v článku, pokud není uvedeno jinak)
Popisek: Katedrála v Nice, kde došlo k hrůznému činu
Protože v pondělí 2. listopadu řádil, tentokráte ve Vídni, další islamista, Kujtim Fejzulai, ozbrojený rovnou kalašnikovem, čímž jeho vraždění tak nějak nabylo na ´efektivitě´ (při večerní střelbě byli vedle útočníka zabiti čtyři další lidé a 22 osob bylo zraněno), zdá se teror v Nice již tak trochu zapomenutý. Titulní strany nyní okupuje hlavně americká volba prezidenta a poté vídeňský útočník, který se narodil v Dolních Rakousích, má kromě rakouského i severomakedonské občanství a je albánského původu. Tak tento, jak se jistě časem doslechneme, další ´hodný kluk´, byl loni v dubnu odsouzen za členství v teroristické skupině, protože se chtěl s dalšími radikály dostat do Sýrie, aby tam bojoval v řadách Islámského státu… Ale zpět do francouzské Nice.
Islámský terorista, jenž ve francouzském Nice ve čtvrtek 29. 10. zavraždil tři lidi v bazilice Notre-Dame, nebyl „tolerantní mladík, se kterým nebyly žádné problémy“ a „přátelský člověk“, jak dříve tvrdila jeho rodina. Francouzský list Le Figaro upozornil, že Tunisan Bráhím Avísáví již čelil zatčení kvůli útoku nožem před čtyřmi lety. Následně coby uprchlík před několika týdny odcestoval do italské Lampedusy, odkud nelegálně překročil hranice do Francie.
Úřadům zmizel
Útočník, za kterého označují francouzské a tuniské úřady 19letého Tunisana Bráhíma Avísávího, se do Evropy dostal 20. září, kdy připlul na ostrov Lampedusa s dalšími 300 osobami. Uprchlík byl na ostrově policií zaregistrován a 25. září byl přesunut na karanténní plavidlo Rhapsody. Karanténu ukončil 9. října, kdy se vylodil v jihoitalském městě Bari. Od té doby úřady ztratily jeho stopy.
Dokumenty od Červeného kříže
V Bari byl Avísáví znovu zaregistrován a současně mu bylo předáno rozhodnutí o vyhoštění, to však teroristovi nebránilo nelegálně překročit hranice do Francie. Tam je podle úřadů od 9. října. Dokumenty teroristovi zajistil italský Červený kříž.
´Milého a tolerantního´ mladíka před katedrálou v Nice policisté odzbrojili a právě ho nakládají do sanitky
Bezproblémový mladík, tvrdí rodina
Několik hodin před útokem muž zavolal své rodině. „Nic nenasvědčovalo tomu, že by měl spáchat čin, ze kterého je podezřelý. Hledal nocleh a ukazoval nám okolí budovy, která je naproti kostelu,“ řekla agentuře Reuters sestra teroristy.
Rodina muže, žijící v tuniském přístavním městě Sfax, tvrdí, že šlo bezproblémového mladíka. „Říkal, že usíná na schodech poblíž kostela. Podle mě musel utíkat, když se schylovalo k útoku,“ tvrdil jeho bratr. Dle něj byl islamista „přátelský člověk“. I podle sousedů šlo o „poklidného občana“, se kterým neměli žádné problémy.
Kriminální chování již v Tunisu
Tvrzení o milém a bezproblémovém mladíkovi však dostalo na frak, jelikož novináři listu Le Figaro zjistili, že Avísáví už byl u tuniských úřadů vyšetřován poté, co ho tuniská policie zadržela kvůli násilí za použití nože i kvůli další trestné činnosti spojené s drogami.
Tunisan Bráhím Avísáví má již pár ´zářezů´ na pažbě
Tuniská policie v pátek započala v reakci na útok ve Francii ve Sfaxu protiteroristickou operaci. K útoku se přihlásila tuniská teroristická skupina Al-Mahdí, tamní policie nyní zjišťuje, zda byl útočník opravdu na skupinu napojen.
Oběti tohoto ´milého hocha´
Obětí útoku teroristy a uprchlíka z Tuniska v jedné osobě se stala šedesátiletá žena, která měla v krku hluboké zářezy značící, že se jí muž snažil uříznout hlavu. Druhou obětí byl 55letý otec dvou dětí Vincent Loques, který pracoval jako kostelník. Také on podlehl vážnému zranění na krku. Třetí mrtvou je 44letá matka tří dětí z Brazílie Simone, ta stačila utéct do blízké restaurace, ale podlehla těžkým bodnořezným poraněním pod rukama záchranářů. „Vyřiďte mým dětem, že je miluju,“ stihla žena pronést, než zemřela.
Útočníka policisté postřelili čtrnácti ranami; během toho, co ho lékaři ošetřovali, neustále křičel Alláhu akbar (Bůh je veliký).
Co s těmi milými mladými muži?
´Útoky radikálů v Evropě, radikalizace a samozvaný ochránce muslimů Erdogan´, tak nazval svůj středeční koment komentátor Českého rozhlasu Plus Thomas Kulidakis. Píše: „Útok dvacetiletého poblouzněného islamisty s rakouským pasem odhalil špatnou práci bezpečnostních složek, neschopnost pracovníků takzvaného deradikalizačního programu a rozvířil opět debatu, jestli je vinen jeden vražedný magor nebo všichni muslimové, kde jsou hranice tolerance jiného názoru a jak moc je poražený takzvaný Islámský stát.“
Kujtim Fejzulai to na rozdíl od svého tuniského spolubojovníka nepřežil
K tomu, co nás asi nejvíce zajímá, a to, zda je vinen islám, anebo ´jen´ pár jeho pomatených, poblouzněných, jak to vyjádřil Kulidakis, vyznavačů, pak dodal: „V otázce kolektivní viny vyznavačů islámu je zřejmé, že za zločin několika všichni pykat nemají. Vždyť při samotném útoku se vyznamenali pomocí potřebným a policii hned tři z nich. Mladík původem z Pákistánu a dva rakouští Turci. Správně to tedy vystihl rakouský kancléř Kurz, podle nějž „nejde o spor mezi křesťany a muslimy nebo mezi Rakušany a migranty. Jedná se o boj mezi mnoha lidmi, kteří věří v mír, a těmi, kteří chtějí válku“.“ Dále se věnuje tureckému prezidentu Erdoganovi, jenž sní o obnově Osmanské říše a obviňuje Evropu z islamofobie, rakouské policii, která ex post zareagovala velmi efektivně (vousatého chlapce odstřelila za devět minut), ale selhala v prevenci, nakonec si bere na paškál i takzvaný Islámský stát. S otázkou, nakolik je opravdu poražený. Zde píše: „Porážka v poli a porážka zvrácených myšlenek jsou ale zcela odlišné věci. Stejně jako ve všech velkých náboženstvích křesťanství, buddhismu, judaismu, hinduismu jsou extremisté, vyskytují se také v islámu. Není třeba nahánět všechny vyznavače jednoho náboženství, je potřeba podchytit radikály.“
+
Jen mizivé promile muslimů se chová násilně
Podle Wikipedie je počet stoupenců islámu, muslimů, asi 1,8 až 2 miliardy. Takže ano, opravdu, násilí páchá jen malá část z nich. A to do toho počítám i řádění ´islamistů´ v severní Africe, kde fakt nejde o jednotlivce.
-
Je islám jen jeden?
Kruciální otázka zní: Existují vůbec ´islamisté´, anebo ´jen´ muslimové? Erdogan, ten turecký paša, tvrdí, že islám je jen jeden. Vraťme se k Wikipedii: „Zakladatel islámu byl na začátku 7. století arabský obchodník Mohamed, kterého muslimové považují za posledního proroka. Muslimové věří, že Bůh Mohamedovi zjevil Korán, který společně se Sunnou (Mohamedovy činy a slova) považují za základní prameny islámu. Muslimové jsou povinni dodržovat pět pilířů islámu, tedy pět povinností, které muslimy spojují ve společenství, zahrnující jak pravidla uctívání, tak islámské právo (šaría). Dále vyvinulo tradici různorodých pravidel, která se dotýkají prakticky všech aspektů života muslima i celé společnosti, zahrnuje vše od bankovnictví, společenské solidarity, pravidel boje (džihádu) či postojů k životnímu prostředí.“ Wiki ještě celkem mírně dodává: „Islám bývá často kritizován za svou násilnou povahu ve vztahu k nevěřícím a omezování práv žen.“
Jinak řečeno, islám je, na rozdíl od křesťanství, které lze oddělit od státu (a které umí, a to ještě dnes, také pěkně vyvádět, viz aktuální dění v Polsku), více než náboženství. Je to propracovaný nábožensko-státní systém, který musejí muslimové dodržovat, jinak prostě nejsou muslimy.
Vzdáme se toho nejcennějšího, co máme?
Z čehož plyne, že islám je zcela nekompaktibilní s evropskými hodnotami, ne těmi pana Jandy, ale opravdovými, jimiž je respekt k lidským právům. Netahala bych do toho, byť to mnozí píší a navrhují, křesťansko judaistické kořeny evropské civilizace, neboť, dle mého skromného názoru, máme z většiny éru náboženskou již za sebou. V posledních dvou staletích jsme si ale vybojovali něco nesmírně, nesmírně cenného. Lidská práva. Která se týkají všech, mužů, žen, dětí, seniorů, hendikepovaných, jinak sexuálně orientovaných, všech ras a náboženství… a ještě ke všemu se pomalinku, krůček za krůčkem, blížíme k uznání práv našich spolubydlících na této planetě, zvířat. A ano, pane Přeučile, v mnohém se to přehání a opravdu je hloupost, že Annu Boleynovou bude hrát herečka černé pleti a aktivisté LGBTI již fakt nevědí roupama, co by. Přesto jsou lidská práva, dle mne, to nejdůležitější, nejcennější a jediné, co nás, Evropany, spojuje.
Přiznání si problému, bez toho se nehnem
A nejen Vídeň a Nice, ale i Paříž, Londýn a mnohá další evropská města poznala, že s islámem to moc nefunguje. Islám a lidská práva, to nejde dohromady. Řekneme-li ale A, mělo by následovat B. Co s touto ´pátou kolonou´, která buď v Evropě již je, nebo se sem horem pádem cpe, budeme dělat? My jako Evropané totiž lidská práva uznáváme, uznáváme tedy i svobodu vyznání, a tím taháme, alespoň na první pohled, za kratší provaz. Nemůžeme se tedy, ať již si pan Okamura hlásá cokoliv, zachovat k muslimům násilně. Co ale musíme, je, přiznat především sami sobě, že máme problém, který kancléřka Merkel, natožpak Ursula von der Leyen a ani komentátor Kulidakis očividně nevidí. To přiznání je počátek dlouhé cesty, jejíž konec je v nedohlednu. Přiznám, že netuším, co přesně by se mělo začít dělat, co ale vím, je, že násilí není řešení.
|
Vložil: Anička Vančová