Na shledanou v lepších časech. Aneb dva různé projevy prezidenta k státnímu svátku 28. října. Přečetli jsme
30.10.2020
Foto: Facebook (stejně jako snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)
Popisek: Miloš Zeman pronesl projev k 28. říjnu v Lánech, předtočený projev vysílala Prima
Nejprve bude vhodné publikovat samotný projev, není dlouhý. Pokud jste jej slyšeli v televizi, račte mě omluvit a text přeskočte. Pak se teprve budeme zabývat tím, proč projev prezidenta republiky při příležitosti státního svátku 28. října byl sice jeden, ale komentátoři očividně slyšeli ve skutečnosti dva. Každý jiný. Alespoň tedy dle mého skromného názoru.
„Vážení a milí spoluobčané, setkáváme se opět, po krátké době, prostřednictvím televizních obrazovek. Před asi čtrnácti dny jsem vás vyzýval k dodržování vládních opatření proti koronaviru, ale také jsem apeloval na to, aby byli pokutováni ti, kdo tato opatření nedodržují, protože tím škodí sami sobě i druhým. Dnes se s vámi setkávám při příležitosti nejdůležitějšího národního svátku, svátku 28. října, svátku nezávislosti.

Samotné předání metálů bylo odloženo na příští rok
Nechci pronášet dlouhé projevy, protože si myslím, že smyslem tohoto svátku je především oslava díla těch, kdo jsou vyznamenáni. Sdílím názor britského historika Toynbeeho, který říká, že dějinný pohyb je určen dílem výrazných osobností, a nesdílím naopak marxistickou historiografii, která považuje tento dějinný pohyb za průběh železných zákonitostí přírodního typu, v zásadě tedy nezávisle na činnosti člověka. A právě proto jsem každým rokem svůj projev k 28. říjnu s výrazem úcty a obdivu k vyznamenaným zaměřoval na popis jejich životních příběhů. Je mi líto, že to nemohu udělat i dnes, a velice se omlouvám jak vyznamenaným, tak jejich rodinným příslušníkům, že na základě zpřísněných opatření vlády jsem byl nucen odsunout slavnost 28. října na příští rok. Na druhé straně budou publikována jména všech asi čtyřiceti vyznamenaných již dnes na webových stránkách Pražského hradu.
Proč mluvím o významu osobností, což ostatně není žádné nové téma. Protože si uvědomuji, že dějiny jsou tvořeny skutečně lidmi, kteří v životě něco dokázali. Zasadili strom, postavili dům, zplodili dítě. A nejsou to jenom desítky vyznamenaných na Pražském hradě, ve Vladislavském sále. Jsou to tisíce, desetitisíce, statisíce, miliony lidí, kteří svým způsobem mají za sebou úctyhodnou životní dráhu a mohou se ohlédnout za sebou a vidět, že tato dráha byla úspěšná. Proto jsem si vždy přál, aby i na krajské úrovni byly odměňovány další a další osobnosti formou Osobností kraje, proto jsem si přál, aby tato úcta k osobnostem se vztahovala i na naše města a naše obce. Já věřím, že ti, kdo se na mě dnes dívají, budou spolu se mnou slavit svátek 28. října jako jejich svátek, svátek jejich díla.
Vím, že existují i lidé, kteří sami nic nedokázali, ale zato špiní práci těch druhých. Nevšímejme si jich, ať jsou to hateři na sociálních sítích nebo někteří komentátoři v médiích. Vzpomínám si na slova svého přítele Pavla Dostála, který říkal, s domovnicí se nediskutuje.
Vážení spoluobčané, přejme si, aby svátek 28. října byl svátek národní hrdosti. Hrdosti, která je vytvářena všemi těmi, kdo pomáhají našemu národu k lepšímu životu. Přejme si, aby to byl svátek nás všech, a budu se těšit, že za jeden rok se opět setkáme ve Vladislavském sále Pražského hradu. Na shledanou v lepších časech.“
Vyprahlost z Lán?
Komentátor Reflexu Viliam Buchert, a právě jeho jsem vybrala, protože jeho mateřský týdeník rozhodně nepatří k praporečníkům ´pražské kavárny´, kteří mají jen dvě polohy – rozzuřený na Babiše, nasraný na Zemana, to vidí dost ostře. Svůj koment nazval ´Vyprahlost z Lán: Projev prezidenta Zemana byl o ničem, byl úplně prázdný´. Je nutno dodat, že reagoval okamžitě, publikoval ho pár desítek minut poté, co ho v televizi vyposlechl, tj. 28. října v 21:10…
Píše: „Na sociální sítích se před středečním večerním projevem prezidenta Miloše Zemana ke 102. výročí vzniku Československa objevila poznámka, že v současnosti je „rozebírat projev prezidenta spíše formální práce pro gerontopsychiatra než pro politology“. Tak tentokráte to nebylo ani pro gerontopsychiatra, ani pro politologa. Kdyby Zeman vůbec nevystoupil, nic by se nestalo, protože neřekl nic zajímavého. Bylo to 6 minut a 43 sekund zbytečného času.“
Prezident se ve středu dne 28. října 2020, při příležitosti státního svátku Dne vzniku samostatného československého státu, zúčastnil pietního aktu u Národního památníku na Vítkově
A dodává: „Přitom možností se nabízelo hodně.“ Jakých? Dle Bucherta „v dobách, kdy se Česko nachází ve velkých nesnázích, mohl nevyšší představitel státu alespoň naznačit, že nebude národ rozdělovat, ale spojovat. Protože právě to potřebujeme. Mohl burcovat, chválit a navrhovat řešení.“ Komentátor v této souvislosti připomněl Martina Luthera Kinga s jeho slavným projevem z roku 1963 ´I Have a Dream´, dále Václava Havla v památném novoročním projevu 1. ledna 1990, kdy národ zasáhl slovy, že „naše země nevzkvétá“. Také panu Buchertovi v projevu chybělo vyjádření k „současnému neutěšenému stavu“, a to proto, že by totiž Miloš Zeman „musel kritizovat i jednoho z vyznamenaných plukovníka Romana Prymulu i zcela chaotickou vládu Andreje Babiše“.
Na shledanou v lepších časech
Stejně jako mezititulek nazval svůj poměrně stručný přípodotek k Zemanově projevu spisovatel a publicista Ondřej Neff, který na svém ´Neviditelném psu´ píše pod nickem Aston. A zveřejnil jej ve čtvrtek ráno. Stojí zde: „Musel by to být přeborník v oboru analýzy mikroagrese, aby v projevu prezidenta Miloše Zemana odhalil nějaký zásadní kontroverzní osten. Jádro jeho proslovu k 28. říjnu se týkalo oceněných.“
Petr Nováček, foto ČRo / Khalil Baalbaki
A pokračoval: „Osobně mám velkou radost z ocenění Petra Nováčka, komentátora Českého rozhlasu: v současné době, ovlivněné, řekl bych dokonce zničené aktivistickou žurnalistikou, je Petr Nováček představitelem žurnalistiky, která je na vymření. To je žurnalistika, která popisuje, reflektuje a analyzuje skutečnost, avšak je nestranná a nesnaží se ji ovlivnit. Nováček je žurnalista, nikoli politik. Aktivistická žurnalistika zamořila veřejný prostor a způsobila, že je společnost rozdělená na nesmiřitelné tábory. Žurnalisté Nováčkova typu tu zůstávají jako jakési majáky rozumu v rozbouřených vodách. Obávám se, že vlny aktivismu jsou příliš silné a že majáky budou jeden po druhém hasnout, jak určuje čas, běh života. Zatím majáky jsou a Petr Nováček je jeden z nich. Blahopřeju, Petře.“
+
Za mě dobrý
Co si já myslím o Zemanově projevu? Za mě dobrý. Ano, Zeman není Martin Luther King ani Václav Havel, dokonce ani Churchill, jakkoli by se nám tento pán v současné době v čele vlády sakra šiknul. Je to starý nemocný muž, který neměl podruhé kandidovat a jehož mise se chýlí ke konci. V rámci toho byl projev ok, i výběr oceněných, až snad na plukovníka Prymulu, jenž má na medaile ještě hodně času, rozumný. Včetně svého častého oponenta Rychetského, miláčka národa Karla Gotta i v roce 2017 zamítnutého plk. Josefa Koukala, elitního stíhače RAF, který obdržel Řád bílého lva in memoriam. Též jsem ocenila, že si prezident tentokráte odpustil rýpance, ať už do umělců, jimž svědčí hlad, anebo živnostníků, kteří si, nemaje práci, konečně něco přečtou.
-
Nelze ignorovat realitu
Proto mi přijdou výčitky pana Bucherta z Reflexu trochu mimo realitu. A ano, Zeman není formát Martina Luthera Kinga – vážně mu to budeme vyčítat? A kdo tu, prosím vás, je? „Nelze ignorovat realitu,“ napsal jednou můj tajný duchovní guru, spisovatel Štěpán Kopřiva; a já jeho slova často cituji. Naše realita není růžová a naše země fakt nevzkvétá. Zápolíme s pandemií, čísla hrozivě rostou, ve špitálech umírají lidé - a v čele státu nestojí schopná vláda.
S tím teď neuděláme nic, míním s tou vládou. Ta holt musí počkat na příští volby, leda že by se ve sněmovně všichni, ale opravdu všichni spikli proti ANO a vyslovili vládě nedůvěru. A poté měli po ruce vládu novou, schopnější. Což je velmi málo pravděpodobné.
Nenávist není produktivní
A tak nám nezbývá, stejně jako na jaře, se zařídit sami (nebylo by to v této zemi poprvé, že). Pečlivě dodržovat 4 R – Ruce, Roušky, Rozestupy a Rozum. A ten velí, ať již máte titul Ph.D, anebo ´vysokou školu života´, pečlivě prosívat informace, k čemuž nám budiž nápomocni novináři typu pana Nováčka z ČRo (a proto se mi více líbí komentář Astona, než Viliama Bucherta). Vztekání se, zuřivý řev a kopání kolem sebe ponechme tříletým dětem, nám k ničemu není. May the Force be with you, přátelé.
|
Vložil: Anička Vančová