Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Hysterie kolem roušek nabírá obrátky. Je to opravdu náš největší problém? A kdo je tu sobecké ´hovádko´? 5x pátek Pavla Přeučila

21.08.2020
Hysterie kolem roušek nabírá obrátky. Je to opravdu náš největší problém? A kdo je tu sobecké ´hovádko´? 5x pátek Pavla Přeučila

Foto: Ilustrační foto Pixabay (a Facebook, stejně jako v článku)

Popisek: Roušky mají ještě deset dní dovolenou... Znovu je nasadíme až 1. září

FOTO Po oznámení ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, že od září budou povinné roušky ve veřejných prostorách, v městské hromadné dopravě, ve službách, restauracích, kulturních zařízeních atd. se rozjela v česko-moravském prostoru vlna až neuvěřitelné hysterie. Vyrojila se spousta aktivistů a rádoby odborníků, kteří vyzývají k občanské neposlušnosti, bojkotu roušek, demonstracím, a dokonce i ke stávkám, jako by ten obyčejný kus hadříku byl největším problémem, který naši společnost zatěžuje. Je to opravdu tak?

Ke slovu se hojně hlásí chroničtí konspirátoři, tvrdící jednou, že je Země placatá, podruhé, že nás likvidují chemtrails z letadel a nyní, že celý koronavirus je podvod, vytvořený uměle jakýmisi farmaceutickými korporacemi, které se na tom chtějí napakovat. Nalijme si čistého vína. Pravdou je, že ´Chytrá karanténa´ absolutně nefunguje, hygienické stanice nestíhají ani základní evidenci nakažených a než se nemocný Covidem vůbec dostane do systému, trvá to klidně týden. Tohle můžu potvrdit z osobní zkušenosti. Pokud tedy něco zavání podvodem, je to ona Chytrá karanténa. Za této situace jsou roušky tím jediným, co může alespoň trochu pomáhat a zabránit rychlejšímu šíření epidemie. Už dnes se pohybujeme, co se týká počtu nakažených, na hranici čísel z letošního dubna a valem přibývá i případů s extrémně těžkým průběhem nemoci. To jsou nezpochybnitelná fakta.

 

Roušky jsou již běžně k dostání v lékárnách i leckde jinde v cenách do 100,- Kč, můžeme ale vytáhnout ´lidovou tvořivost´ z doby, kdy k mání nebyly a celá ČR usedla k z půdy vytaženým šicím strojům...

Převážná většina odpůrců roušek spojuje jejich nošení s jakousi vládní buzerací a nazývá je Babišovými náhubky a ty, kdo roušky nosí, označují za Babišovy ovce. Nevšiml jsem si, že by Babiš vládl v Německu, Rakousku na Slovensku a ve spoustě dalších zemí, kde je povinné nošení roušek už zcela běžnou záležitostí a leckde se staly i módním doplňkem. Samozřejmě, nové nařízení má své mouchy, jako neustálé nandavání a sundavání roušek ve školách, ale to se snad ještě vytříbí.

Mezi odpůrci roušek vyniká zejména jedna neuvěřitelná hysterka, bývalá moderátorka Novy Jana Peterková, která vyhlašuje jednu demonstraci za druhou a svolává národ do boje proti rouškám. Tahle paní, která se proslavila už v počátcích epidemie svojí horoucí touhou se nakazit a prohlašovala, že bude olizovat kliky na Bulovce, teď dokonce volá po generální protirouškové stávce. Současnou hysterii hojně přiživují i hlasy z opozice, zejména ze strany Pirátů a ODS, což nám ve středu předvedli názorně v poslanecké sněmovně Zbyněk Stanjura nebo předseda ODS Petr Fiala. V neposlední řadě antirouškovou hysterii rozdmychávají i média, která se předhánějí, kdo uloví největšího antirouškového ´odborníka´.

 

Moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mne... I kdyby ´jen´ proti chřipce

Odpůrci roušek by se měli místo nepříčetné hysterie alespoň seznámit například s nejnovější studií vědců z Edinburské univerzity, z které vyplývá, že i podomácku vyrobená látková rouška je značně efektivní, co se týče zamezení šíření kapének, které jsou považovány za jeden z hlavních zdrojů šíření koronaviru. Autoři studie například uvádějí: „Odhadujeme, že osoba stojící dva metry od člověka, který kašle bez roušky, je vystavena více než tisíckrát většímu množství kapének, než když stojí od kašlajícího člověka s rouškou ve vzdálenosti pěti centimetrů.“

Nošení roušky nemá s omezováním lidské svobody a občanských práv vůbec nic společného. Je to jednoduché hygienické opatření, to nejmenší, co může každý z nás udělat proti dalšímu šíření epidemie. Je to výrazem ohleduplnosti k našemu okolí. Naopak nenávistné výzvy k bojkotu roušek považuji za projevy neskutečné sobeckosti, nehumánního jednání a na rovinu řečeno, za svinstvo. 

Kam směřuje mladá generace a co ji (ne)pálí

Hlava mi nebere, že zejména mladá generace vidí největší problém naší společnosti v rouškách a přitom zavírá oči před daleko většími problémy, se kterými se tenhle stát potýká a které dopadnou zejména na ni. Vůbec jí nevadí, že jejich budoucnost je zahalena do temnoty, že se řítíme do hlubokého ekonomického propadu, že je vláda doslova nutí k tomu, aby se zadlužovali na celý život a končili v dluhových pastích. Svolávají masové demonstrace proti rouškám, ale nevadí jim, že byli připraveni o jedno ze základních práv člověka, a to o právo na důstojné bydlení. Ze všech stran slyšíme, že by si měl každý pořídit v první řadě vlastní bydlení, které je však nejen pro nižší, ale dnes i pro střední třídy cenově nedostupné. Vůbec se přitom neřeší otázka nájemného bydlení, které je ve světě daleko rozvinutější, cenově dostupnější a dosahuje i 50% celkového bytového fondu. U nás je to díky divoké privatizaci pouhý zlomek a nájemní byty se nestavějí.

Mladým nevadí ani to, že jsou neustále ořezávány demokratické principy fungování státu a společnosti, že tu máme cenzuru, jaká snad neměla obdoby ani za socíku, že jsme pod neustálým dohledem elektronických slídičů, že spousta lidí už se dnes bojí projevit svůj názor, aby nebyli napadáni, perzekvováni a nepřišli dokonce o zaměstnání. Nevadí jim, že jsou jejich platy stále na třetinové úrovni oproti západním zemím, přestože produktivita jejich práce je dnes na srovnatelné úrovni. Nezajímá je, jak je možné, že takový skladník v zahraniční firmě, působící v Česku, má třetinový plat oproti svému kolegovi, zaměstnanému u stejné firmy například v Německu. Navíc, už teď dochází ke zmrazení růstu mezd a některé firmy hovoří u i o jejich možném snižování.

 

Ustojí mladoboleslavská škodovka Green Deal?

Nevadí jim ani to, že díky Green Dealu, od něhož Evropská unie neustoupila ani v období pandemie ani o píď, se řítíme do obrovského průšvihu, který může skončit i krachem automobilového průmyslu, jenž nás jakž takž ještě drží nad vodou. Omezení a opatření, která Green Deal představují, dopadnou tvrdě nejen na něj, ale i na každého z nás. Přesto nám budou tvrdohlavě hlásat tu nádhernou zelenou budoucnost, ale už raději zamlčují, že nám může spadnout životní úroveň až kamsi na úroveň poválečných let.

Tohle jsou věci, které nás skutečně ohrožují a ohrožují i naše děti a vnuky. Tady je ten skutečný prostor na protesty, demonstrace a stávky. Místo toho se razí jakýsi trend ekonomického socialismu, kdy všechno budeme sdílet. Sdílíme si auta, byty, kola, koloběžky, služby, peníze i pracoviště. Dokonce se množí služby jako SnapGoods, kde si mezi sebou lidé sdílejí, nebo chcete-li půjčují domácí spotřebiče, počítače, hudební nástroje, elektroniku, existují portály nabízející sdílené služby, jako já ti udělám super účes, ty mi posekáš trávník a kdesi cosi. Zkrátka sdílí se kdeco a propagátoři tohoto způsobu života zapomínají na to, že když budeme všechno sdílet, lidé nebudou mít důvod nakupovat. A nebudou-li nakupovat, začne řada výrobců i celých odvětví krachovat a v důsledku toho může zkrachovat i celý stát. A co si budeme povídat, každý stát stojí především na spotřebě. 

Medonosná ministryně Schillerová chystá další podmazání důchodců

Megasekyra, zaťatá do státního rozpočtu v podobě nějakých 500 miliard, se zdá asi vládě nevyčerpatelná, a tak ze své pokladny rozdává plnými hrstmi. Tu pár miliard živnostníkům, tu umělcům, tu rodičům, firmám, školám, cestovnímu ruchu, zdravotníkům a tak dále. Ruku natahuje každý a co je na tom celém rozhazování to nejpodivnější, je to, že má mohutnou podporu opozice. Ta sice na jedné straně výdaje kritizuje jako nedomyšlené a zbytečné, na druhé straně vyžaduje stále další a další subvence, dotace a příspěvky na všechno možné i nemožné v takových objemech, že by na to ani oněch 500 miliard zdaleka nestačilo.

Paní ministryně Schillerová nyní aktivně trousí po kapkách med pro důchodce a žije asi v představě, že všechno dá vyřešit pár korunami. Po oznámení, že se v příštím roce zvýší důchody dokonce o nějakých 1300 korun, přišla s nejnovějším nápadem, darovat důchodcům pod stromeček tisícovku, aby si přilepšili. Samozřejmě, růst cen, který se musí nějak vykompenzovat, je enormní. Zdražují se základní výdaje, jako energie, voda, odpady, potraviny či byty, a to ani tato zvýšení důchodů nepokryjí. Jen pro ilustraci malý příklad. Mám rád lahůdkové párky z jistého obchodního řetězce. Ještě nedávno stál balíček s deseti nožičkami 60 korun. Dneska stojí 99 korun, zato je tam o dvě nožky méně. No, nekupte to. Patřím sice k pobíračům důchodu a lhal bych, kdybych tvrdil, že tisícovka nepotěší, nicméně bídu, do které se stále hlouběji noří naši senioři to rozhodně nevyřeší a už vůbec to nevyřeší situaci těch, kteří se do penze teprve chystají.

 

My rádi motýle, my rádi včele

Chápu, že senioři jsou pro současnou koalici jednou z nejdůležitějších volebních základen a je třeba je podmáznout, ale stále mi chybí systematičtější opatření, mezi která by měla patřit v první řadě důchodová reforma. Ta leží kdesi u ledu a ani pes po ní neštěkne. U ledu leží už léta i možnost zřizování zaměstnaneckých penzijních fondů, které jsou běžné na celém světě. Do těch přispívají jak zaměstnavatelé, tak zaměstnanci a ve stáří jsou velkým přilepšením k důchodu. K jejich vzniku není třeba žádných složitých reforem, stačí jednoduchý zákon, a jeho urychlené schválení v parlamentu. U nás se pustí tu a tam důchodcům nějaká ta tisícovka, ale koncepční řešení je stále v nedohlednu. 

Bělorusko jako prubířský kámen demokracie

Jednou z horkých událostí, jimiž žijí nejen naše média, je situace v Bělorusku. Není sporu o tom, že Lukašenkův režim je silně autoritářský a ke skutečné demokracii má hodně daleko. Na druhé straně tam ale proběhly volby, a i když jsou mnohými prohlašovány za zmanipulované, jejich výsledek je jednoznačný. Převážná většina Bělorusů Lukašenka podporuje, nebo jim alespoň nevadí. I v případě, že by volby byly zmanipulované, o čemž ostatně svědčí řada pozorovatelů, těžko by se dosáhlo tak propastného rozdílu 80 : 20 % ve prospěch Lukašenka. Jakoukoliv manipulací by se dal dosáhnout tak deseti, možná patnáctiprocentní rozdíl, jak se shoduje řada politologů, ale nikdy ne tak velký.

Jiná věc je ostrá reakce Lukašenkova režimu na demonstrace. Zatýkání, bití, násilnosti rozhodně nejsou projevem demokratického režimu. Ale nezažili jsme totéž například při nepokojích ve Francii nebo ve španělském Katalánsku? Kvůli zkrvaveným Kataláncům se nesvolávali evropští lídři, neprobíhala mimořádná zasedání parlamentů a nevyhrožovalo se Španělsku sankcemi. Stejné to bylo i s volbami v Turecku, které byly podle mezinárodních pozorovatelů prokazatelně zmanipulované, opoziční představitelé putovali před volbami do vězení, omezovaly se sociální sítě a policie zasahovala proti demonstrantům stejně tvrdě jako v Bělorusku. Máme tady zkrátka dvojí metr a v zájmu opravdové demokracie by se mělo měřit všem stejně.

Není žádným tajemstvím, že do Běloruska putují na konta nejrůznějších opozičních uskupení miliony z řady západních zemí, včetně té naší, jak se pochlubil ministr zahraničí Petříček. K čemu ty miliony slouží? Rozhodně ne ke zlepšení života prostých Bělorusů, ale tak jako jinde v případě barevných revolucí k výměně vlády a dosazení poslušných loutek. Tak jako na Ukrajině to snad v Bělorusku nedopadne, ostatně Evropa už uznala v případě Ukrajiny svou obří chybu, ale ta snaha je jasná jako facka.

 

Celé Bělorusko je na nohou, demonstruje, stávkuje... (A miluje se.) 

Jakékoliv zásahy zvenčí do situace v Bělorusku by byly kontraproduktivní a na tom se shodují jak lídři V4, tak kupodivu i ruský prezident Putin a řada představitelů evropských zemí. EU sice po svém středečním zasedání oznámila jakési blíže nedefinované sankce proti některým osobám z Běloruska, ale to by mělo být tak všechno. Další vměšování do dění v Bělorusku by mělo být nepřípustné a Bělorusové si své problémy musejí vyřešit sami. Jedinou cestou je, aby obě strany zasedly ke společnému stolu a vyříkaly si své problémy. Zda potom bude zachován dosavadní status quo, nebo tam proběhne jakási obdoba naší ´sametové revoluce´, už je jen a jen na samotných Bělorusech. Musíme jen doufat, že se v Bělorusku neobjeví nějací ´zelení mužíčci´, ať už z východu nebo ze západu a nebudou se snažit zvrátit situaci pár dobře mířenými výstřely, jak se stalo na pověstném Majdanu. 

S jednou jízdenkou téměř po celém kraji

A na závěr alespoň jednu dobrou zprávu. Pražská integrovaná doprava, neboli PID, se konečně začíná více propojovat s regionálními linkami a na jednu jízdenku, nebo se zelenou Lítačkou, se budeme vozit po středočeském kraji jak v vlacích, tak v autobusech. Jak oznámila středočeská hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová, už od zítřka, tedy 22. srpna, dosáhne propojený systém PID na Voticko a Mladoboleslavsko. Podle zprávy by to mělo zlepšit dopravní obsluhu a tím i dostupnost regionálních center a Prahy. Ve Voticích a okolí bude zavedeno 11 nových autobusových linek PID, zrušeno bude 19 linek, jež pod PID nespadají. Do jednotného integrovaného systému Prahy a Středočeského kraje tak bude nově zahrnuto 21 měst a obcí Středočeského a Jihočeského kraje.

Hlavní změnou je pak zavedení linky 500 na trase Praha - Benešov - Olbramovice - Votice - Miličín - Tábor, po dohodě s Jihočeským krajem by měly vybrané linky pokračovat do Jindřichova Hradce nebo Třeboně. Jízdné ale budou moci cestující uplatnit pouze ke hranicím Středočeského kraje, pro cesty v Jihočeském kraji bude platit tarif vyhlášený dopravcem tohoto kraje.

 

Až do Votic!

O týden později, 29. srpna, se stanou součástí integrované dopravy také autobusové linky na Mladoboleslavsku, zavedeny budou čtyři nové spoje, zlepší se doprava na směny Škody Auto v Mladé Boleslavi a také dopravní spojení Mladé Boleslavi s Nymburkem a Lysou nad Labem. Propojování PID pak bude pokračovat od 13. prosince, kdy se do systému integrované dopravy má začlenit i Berounsko, oblasti Hořovic a Rožmitálu pod Třemšínem. Rozšíření integrované dopravy prý přijde kraj podle Jermanové na 25 milionů korun.

 

Vložil: Pavel Přeučil