Svérázného dědu si musel pro Tomáše Holého režisér vydupat. Měl totiž jednu ‘vadu‘ – byl zásadový. Tajnosti slavných
31.07.2020
Foto: ČT
Popisek: Gustáv Valach jako hajný Straka ve slavném rodinném filmu Za trnkovým keřem
VIDEO Zatímco zvídavého malého Pražáka Vaška psali tvůrci slavné šumavské filmové trilogie Tomáši Holému ‘na tělo‘, kolem obsazení jeho dědečka, hajného Straky, se rozpoutala málem válka. Režisér si totiž vyhlédl herce, který nešel mocipánům pod nos.
Přes den hrál s Vaškem před kamerou, po večerech pomáhal Tomášovi s domácími úkoly. Tihle dva se prostě hledali, až se našli. Nechybělo ale málo a Tomáš Holý o filmového dědu málem přišel dřív, než ser vůbec poprvé setkali. Charismatický slovenský herec Gustáv Valach byl totiž ortodoxní katolík a své víry se odmítal vzdát, což komunistickým funkcionářům ani trochu nešlo pod nos. Říkalo se o něm, že vlastně hraje neustále – bez ohledu na to, jestli stojí na jevišti nebo jde po ulici. Vášnivý i vyrovnaný, tragický i komický, inteligent i hlupák, dobrák i bezcharakterní zloduch… Jeho devízami byly hluboký, sametový baryton, perfektní artikulace a statná postava, dokázal zahrát prakticky cokoli. Jakmile mu ale chtěl někdo mluvit do života, nevěstily jiskřičky v jeho očích nic dobrého.
Pod Jezevčí skálou:
Rovnou do Národního
Narodil se 16. března 1921 v obci Hontianske Nemce ve vinařské oblasti na jižním úpatí Štiavnických vrchů, odkud pocházel i o generaci mladší kolega, populární Marián Labuda. Už během studia na gymnáziu v Banské Štiavnici byl vášnivý ochotník a po maturitě začal v roce 1940 studovat herectví na Státní konzervatoři v Bratislavě. Souběžně ale studoval i na právnické fakultě a přivydělával si jako hlasatel ve slovenském rozhlase. V roce 1943 musel narukovat do armády nacistického Slovenského štátu, v uniformě ale zůstal jen několik měsíců. Po osvobození se vrátil do rozhlasu a už v létě roku 1946 se stal jedním z předních členů činoherního souboru Slovenského národního divadla v Bratislavě. Stal se mistrným představitelem rozmanitých charakterů, od uťápnutých, pokorných a ponížených mužíčků po nekompromisní rebelanty a zpupné hrdiny.
Pod Jezevčí skálou:
Pokaždé znovu překvapil
Před filmovou kamerou stanul poprvé v roce 1948 jako jeden z partyzánů ve slavném válečném dramatu režiséra Františka Čápa Bílá tma, v roce 1962 začal pravidelně spolupracovat i s televizí a během kariéry si připsal do filmografie na devět desítek titulů. S většími a významnějšími rolemi na něj paradoxně pamatovali čeští režiséři, rozhodně ale nevzal každou nabídku. Bylo o něm všeobecně známo, že vždy důkladně zvažoval, zda je ta či ona postava v souladu s jeho přesvědčením, myšlením a cítěním, s přísnými a tvrdými mravními normami, jimiž se řídil. Diváci ho milovali, protože dokázal vytvořit postavu jako dostupný ideál. Jeho hrdinové nebyli odtrženi od reality coby vzdálené modely, ale charaktery s veškerými lidskými protiklady. Osobitost jeho projevu dotvářely ostrá artikulace, úsečné věty, svérázná melodie s prodlužovanými, zdůrazňovanými slabikami. Jeho talent byl tak rozsáhlý, že i v divadelních reprízách dokázal pokaždé překvapit něčím novým a neopakovatelným.
Na pytlácké stezce:
Pod dohledem StB
Byl hluboce věřící katolík a svou vírou se nikdy netajil, čímž si v druhé polovině padesátých let pořádně zavařil. Dokonce kvůli tomu musel v roce 1959 odejít z bratislavského Národního divadla. „Odmítal se vzdát své víry jenom proto, aby se někomu zalíbil,“ zavzpomínal před časem pro slovenský deník Čas jeho syn Gustáv, kterému tehdy bylo deset let, vystudoval medicínu a celý život pracoval jako patolog. Za trest byl Valach poslán do výroby, nejprve pracoval jako dělník v Polygrafických závodech v Bratislavě. „Jeho první výplata byla 453 korun, z čehož se nedalo vyžít. Naštěstí předtím dokončil český film Ztracenci, a tak jsme žili ještě z toho, co tam vydělal.“ Aby uživil rodinu, přešel po roce do Pozemních staveb, absolvoval kurz pro bagristy a začal studovat stavební průmyslovku. A pod jejich okny stávalo denně auto se dvěma příslušníky tajné bezpečnosti. „Jednoho večera je otec pozval domů na víno a oni skutečně přišli. Musím říct, že ani v StB nebyli jen samí hlupáci nebo gauneři,“ dodal Valachův syn.
Na pytlácké stezce:
Na koberečku u Biľaka
Počátkem šedesátých let se společenské poměry začaly uvolňovat, takže se Valach mohl v roce 1962 vrátit do Slovenského národního divadla. Hned zpočátku si ale znovu zavařil, protože odmítl první nabízenou roli – kontroverzní postavu papeže v inscenaci Zástupce. „Otec ji odmítl pro zásadní rozpor mezi skutečností a textem role,“ prozradil syn s tím, že nepřijal v tomtéž představení ani postavu esesáka s tím, že se nedá najednou koketovat s Pánem Bohem i ďáblem. „Pamatuji si, jak otce potom předvolali k velkému komunistickému funkcionáři Vasilu Biľakovi. Ten mu domlouval, proč má takový problém vzdát se svojí víry, ale když mu otec řekl, ať se on vzdá svého pravoslaví, bylo po debatě.“ S nástupem normalizace počátkem sedmdesátých let se znovu ocitl na ‘černé listině‘, takže si jeho umění užívali jen diváci bratislavského divadla a před kamerou se objevoval pouze v malých vedlejších rolích v televizních inscenacích.
Na pytlácké stezce:
Legendární Straka
Zpět na výsluní ho vytáhl až v roce 1978 režisér Václav Gajer, který si usmyslel, že právě Gustáv Valach je tím pravým představitelem hajného Straky v rodinném dobrodružném filmu Pod Jezevčí skálou. Musel ale o něj tvrdě zabojovat, protože se obsazení tvrdohlavého katolíka cenzorům ani trochu nezamlouvalo. Vzápětí se ale ukázalo, že měl šťastnou ruku. Valachův šumavský hajný Václav Straka je samotář a bručoun, se synem se rozešel před lety ve zlém a najednou by se měl postarat o vnuka, s nímž se do té doby ještě nikdy nesetkal. Vašek si ho ale brzy získá svou bezprostředností a zájmem o přírodu a zvířata. A stejně si získal Valachovo srdce Vaškův představitel Tomáš Holý i v soukromí, takže mu prý dokonce po večerech rád pomáhal i s domácími úkoly. Diváci byli příběhem tak nadšeni, že si vynutili další dvě pokračování. V roce 1979 se Gustáv Valach sešel s Tomášem znovu před kamerou při natáčení filmu Na pytlácké stezce a o rok později ještě v třetím volném pokračování Za trnkovým keřem.
Za trnkovým keřem:
Rodinné prokletí
Po celý život Gustáva Valacha provázelo rodinné prokletí, zákeřná rakovina, která mu brala jeho nejbližší. Podlehli jí jeho tři bratři, připravila o život mladší dceru Janku, která zemřela v pouhých 42 letech, a starší Veronika ji následovala v 53 letech. Vážně jeho duši zasáhla i tragická smrt Tomáše Holého. Naposledy stanul před kamerou v roce 1988 v televizním psychologickém dramatu Medzi nebom a zemou, do důchodu odešel oficiálně v roce 1992, dál ale spolupracoval s rozhlasem a nezanedbatelná je i jeho práce moderátora dokumentů. Více než čtyři desítky se mohou pochlubit komentářem s jeho krásným, sametovým barytonem. Za své herecké umění byl poprvé oceněn už v roce 1955, kdy se stal Laureátem státní ceny Klementa Gottwalda, pak posbíral ještě celou řadu dalších ocenění včetně titulu Zasloužilý umělec. Gustáv Valach zemřel 27. dubna 2002 na následky infarktu a krvácení do mozku, krátce po 81. narozeninách.
Vložil: Adina Janovská