Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Do 21. století to pojďme vzít přes století 19. Komentář Štěpána Chába

komentář 25.07.2020
Do 21. století to pojďme vzít přes století 19. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: S Evropskou unií na věčné časy a nikdy jinak

Tak jsme se s péčí řádného hospodáře masivně zadlužili až do roku 2058. Tak dlouho budeme splácet dluh, který vyjednali premiéři všech 27 států Evropské unie na posledním summitu Evropské rady. U nás konkrétně to znamená, že budeme posílat na dluh ročně 36 miliard korun. A k čemu ten dluh bude sloužit?

Pamatujete si to haló kolem církevních restitucí? Od roku 2013 máme třicet let na to, abychom církvím splatili 59 miliard. Tečku za církevními restitucemi uděláme tedy v roce 2043. Jaký bude výsledek? Naprostá odluka církví od státu. Z daní už nebudeme muset platit kněžím platy. A budeme mít doslova svatý pokoj. Za 59 miliard a jakého to bylo křiku. U dluhu takzvaného Fondu obnovy EU budeme platit 36 miliard ročně, tedy dalece přes polovinu toho, k čemu jsme se zavázali u církví na celých třicet let. Slovo ročně si dovolím zdůraznit. A nic, mezi politiky se slaví podpis pod Fondem obnovy, jako kdybychom vyhráli v loterii. Dluh ovšem není výhrou v loterii.

Budeme solit

Mému nejmladšímu harantovi bude v době splacení dluhu 43 let. Teď je mu, chudákovi, teprve pět. Každý daňový poplatník pošle na celý dluh z daní 136 800, ročně 3600 korun. Na restitucích, abychom měli to srovnání, každý z nás ročně pošle 196 korun, za celých 30 let pak 5900 korun. A to bylo křiku, že církve zničí náš rozpočet. Církví se ovšem splacením dluhu zbavíme. Vyplatíme je z naší péče. Má to pro nás pozitivní dopad. Ale unijní dluh? Kde je ta výhoda? Zbavíme se splacením eurobyrokradů (záměrný překlep, prosím)? Nezbavíme, ba právě naopak, dluhem si nás o to víc přivázali. A překvapení – z fondu ‘získáme‘ necelý bilion korun (230 miliard na dotacích, zbytek jako možnost si půjčit), vrátit budeme muset přes bilion a čtvrt korun. Tomu se říká terno.

Bude mému harantovi 43, až dojde ke splacení dluhu z Fondu obnovy? Troufám si tvrdit, že rozhodně nebude, protože pondělním summitem nám vznikl precedent, kdy se Evropská unie jako celek poprvé zadlužila a jako rukojmí si k tomu vzala všechny členské státy. Udělala to poprvé a naposledy? Nebo příští rok přijde další krize a unie nahodí další dluhové lano? Nastoupili jsme do nezastavitelného vlaku dluhů, které se potáhnou donekonečna? Federalizace dluhem, to tu snad ještě nebylo. Bože, jak teď závidím Velké Británii, že nezískala takové okovy. Jako kdyby něco tušili.

Výhody dluhu?

Systém celého dluhu je velmi kuriózní. Půjčili jsme si peníze. Hodně peněz. Na co je použijeme, o to musíme žádat Evropskou unii. Proč? No protože rozdělení peněz je už teď ideologicky a politicky podmíněné. Zásadním tahounem celého zadlužení je skok do ekologického 21. století. Dotace nejsou nárokové, ale účelové. Chceš investovat? Ale pouze do našeho enviromentálního ráje, plného svazáků a jejich pětiletky. Do soláru? Klidně. Do větru? Ale beze všeho. Do průmyslu? No, no, no, to si ještě rozmyslíme. Záleží na tom, jestli bude dostatečně enviromentálně uvědomělý a nebude mít větší uhlíkovou stopu než jedna nadmutá kráva.

A jaký je to dluh? Jako kdybyste se zadlužili společně se sousedy, ale směli si půjčit jen na to, co vám dovolí. Ale jistě, můžeme do toho brblat, ale jen brblat, u hlasování nebude platit princip jednomyslnosti, nebudeme moci uplatnit právě veta, bude se totiž hlasovat silově přes takzanou 'kvalifikovanou většinu'. Kvalifikovanou většinou nás přehlasovali stran kvót na migranty. To je parta do společného dluhu. A jen tak mimo jiné, představte si, že bychom chtěli něco nedovolit Německu? Dokonalá absurdita. Nikdo by naše brblání nebral vážně. Ale představte si, že chce Německo něco nedovolit nám. Bude následovat - ano, pane, rozumím, pane. Jakmile u stolu nesedí rovný s rovným, je jakékoliv jednání zbytečné.

A tpak tu máme naprosto rozdílné podmínky žití jak nás, tak i sousedů. Žijeme na Sahaře, ale většina sousedů na mokřadu? Bude se odvodňovat. U nás jsou špatné podmínky pro větrnou i solární energetiku, chceme jádro. No, peníze, které jsme si vydlužili společně s unií, mají jít převážně do soláru a větru. Do jádra určitě ne. Chtěli bychom investovat do jádra? No tak se budeme muset zadlužit extra ještě sami. A co víc, do toho nám budou házet sousedi klacky pod nohy, protože jim se jádro nelíbí. Žijí na mokřadu, my na Sahaře. Víme? No není to výhra v loterii, kterou je na místě s politiky patřičně oslavit? A co je naprosto fascinující – najíždíme tím vlastně na komunistickou ekonomiku, která sama určuje, do čeho se bude investovat. A to bez ohledu na zákony ekonomiky, a hlavně návratnost takové investice. Jednoduše řečeno – budeme lít peníze do projektů, které jsou svým přínosem velmi sporadické. V Německu mají nejdražší elektřinu z celé EU, nehledí na ekonomické zákonitosti, jedou na vlně zelené ideologie. Už zase Německo a už zase ideologie. Spojení těchto dvou slov je pro svět vždycky krajně nebezpečné.

A tady je kámen úrazu. Finanční trhy sice zareagovaly navýsost pozitivně. Jako kdyby se po světě rozlila po přijetí dluhu dobrá nálada a velká naděje do budoucna. Jak píše Český statistický úřad: „Souhrnný indikátor důvěry (indikátor ekonomického sentimentu), vyjádřený bazickým indexem, oproti červnu vzrostl o 9,5 bodu na hodnotu 86,7. Indikátor důvěry podnikatelů zaznamenal nejvyšší meziměsíční růst od počátku sledování, když vzrostl o 10,9 bodu na hodnotu 84,7. Indikátor důvěry spotřebitelů se zvýšil o 2,7 bodu na hodnotu 96,0. V meziročním srovnání jsou ale souhrnný indikátor, podnikatelský indikátor a indikátor důvěry spotřebitelů stále výrazně nižší.“

Takže růst a štěstí nám zajistí na dluh vypůjčená víra v to, že se všechno rozběhne jako dřív. Opravdu? Dluh půjde z největší části na podporu nejvíce zasažených zemí, konkrétně na Itálii, Španělsko a Francii. Ty si budou ‘půjčovat‘ nebo přes dotace rovnou dostávat peníze od Evropské unie (tedy i od nás), a pokračovat tak ve své bujaré hostině na úkor zbytku Evropy. Na běžných trzích už by jim půjčovali jen s pekelným úrokem. Ale takhle? Půjčí si celá unie, ručí všechny členské státy, jedlíci z jihu si tak mohou pokračovat v hodování. To přeci nemůže skončit dobře. Je to jen rozlití problému do celé unie bez toho, aby se zmíněné státy nějak výrazně uskromňovaly. Budou Italové a Španělé své dluhy platit? Nebo je fondem chceme uplatit, aby neodešli jako Velká Británie? V Itálii už na to nálada je. Poklesne, když jim budeme my platit výpalné? Podle počtu obyvatel bychom z celého balíku půjčky měli dostat dvojnásobek toho, co dostaneme. ‘Získáme‘ na dotacích 230 miliard 'navíc', na počet obyvatel bychom měli dostat 440 miliard. Kam ty peníze zmizely? Jsme stále na stejné lodi? Nebo už nás posadili k veslům a udávají jen rytmus veslování?

A nevadí, že dotace jsou politický model, kdy nám unie nezasahuje do evoluce tím, že přímo určuje kudy a kam půjdeme? Proč bychom měli juchat a radovat se? Vždyť všechny ty peníze budou podminované požadavky unie a navíc si je stejně splatíme i s úroky. Nebylo by vlastně o moc lepší, kdybychom si půjčli sami za sebe a prostě si to rozhýřili a splatili tak nějak na vlastní triko? Vláda doposud neví, jestli úroky budou z Fondu obnovy výhodnější než úroky z toho, kdybychom si půjčili sami za sebe. Není to absurdní? Dále vláda dosud netuší, na co peníze použít... nebo jinak, ona by věděla, ale na většinu z toho, co by potřebovala hradit, peníze použít nesmí. Musí je použít na likvidaci uhelného průmyslu, na likvidaci uhelné energetiky, na její nahrazení čímkoliv, co nesmrdí... krom jádra, samozřejmě. Blázni a šílenci.

A ještě jedna faktická - vypůjčené peníze se mají utratit v další sedmiletce, splácet se ale budou v další osmatřicetiletce. To jen aby se na to nezapomělo. Jedna faktická s dodatkem - celé to haló s brutálním zadlužením členských států EU má ještě jeden, neméně podstatný element, je to další lití neuvěřitelného množství peněz do bankovního sektoru, který se tím má chránit před krizí. Další oddalování ekonomicky ozdravné finanční krize. Problémy se budou nabalovat. Něco podobného, jako když se při karanténě začali lidé zadlužovat. Velmi nerozumné, když je tu velká pravděpodobnost, že jejich příjmy do budoucna klesnou. Bude to průšvih. Ne zítra, ale za pár let určitě. Doufám, že už vědci zkoumají, jak vyrobit oprátku na solární pohon. Bude se to hodit a rozhodně na takový výzkum teď dostanou štědrou dotaci.

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb