Některé invaze prostě přežít nelze. Dramatické podobenství z Los Angeles směřuje k našim domovům. Co zaujalo Jiřího Macků
22.07.2020
Foto: Youtube / repro (stejně jako fotky v článku)
Popisek: Žadatelé o azyl v Německu, čili imigranti, ilustrační foto
Obdivuji psy. Je to prý jediný tvor, jenž miluje svého pána víc než sám sebe. Já toho svého vyhledávám ve chvílích, kdy sám sebe nemám rád. I pohádky jsem si oblíbil, protože vždycky dobře dopadnou. (Tedy s občasnými výjimkami, třeba krvavý konflikt triumvirátu babička - vlk - myslivec). Automaticky z toho dohromady vychází, že mým oblíbeným televizním žánrem, jenž mně bohatou měrou servíruje kanál You Tube, nejsou české kriminální seriály, ale americké Psí pohádky. Natáčí je i pro svou reklamu společnost Hope for Paws (něco jako Šance pro tlapky) z Los Angeles, zabývající se odchytem a tím i záchranou ztracených, opuštěných, zraněných či nemocných psů.
Jsou to ale spíš jenom filmíčky, nejvýš do deseti minut, průběhem trochu na jedno brdo, ale pokaždé s neokoukanými hlavními hrdiny a šťastným koncem. Kdo má psy rád, rozhodně si u těch příběhů pobrečí.
Špatně končí jen některá pohádka, zato invaze každá
V jednom dílu se kalifornští záchranáři rozjeli na adresu jednoho zdecimovaného pitbula. Ležel bez zájmu vedle silnice, misek se žrádlem a vodou od místních si už nevšímal. Byl ve stavu nejvyššího stupně zubožení, tělo posypané klíšťaty velikosti nehtu u malíčku, jenom v každém uchu jich nasávalo dobrých deset. Zcela apatický Dennis, jak ho pojmenovali, nekladl žádný odpor ani při nakládání do auta, ani při veškerém konání na veterinární klinice. Prvořadé bylo odstranění klíšťat, po každém zůstala na srsti kapička už tak infikované krve.

Pro Dennise si přišli záchranáři pozdě
Pravidlem skutečně bývá, že všechny podobné příběhy končí šťastně vyléčením a návratem do psího života i nového lidského kolektivu. Současně však platí, že každé pravidlo má svou výjimku, jak to bývá i u pohádek. Tou byl právě Dennis, invazi stovek napitých klíšťat a stovek po každém odstranění vyroněných kapek krve jeho organismus nezvládl. Příběh nekončil jako obvykle záběry šťastného psíka pobíhajícího po trávníku, přinášejícího do neomrzení míček a nekonečně vděčně olizujícího všechny ty dobré lidské bytosti kolem. Na posledních záběrech ležel na dece, tři pracovníci stanice ho střídavě hladili po hlavě, zdálo se, že je spokojený. Však už také byl, už ho nic netrápilo, jak prozradily závěrečné titulky: Rest in Peace, Dennis. We are sorry that humans failed you. Odpočívej v míru, Dennisi. Je nám líto, že lidé selhali.

Odpočívej v míru, Dennisi. Je nám líto, že lidé selhali
A starý muž u obrazovky se neubránil slzám…
Vítejte migranti! Čeho je vám libo?
Druhý příběh, tak podobný prvnímu, přišel mailem. Obrázek ne nepodobný fotografii nešťastného Dennise, doprovázený stručným textem poněkud zděšené přítelkyně: „Tohle snad není pravda!“ Bohužel je, žádný fejk ani trapná provokativní koláž z dílny okamurovců, konvičkovců a dalších, jež zatím marně bijí do zvonů. To nebyl pohled na zhroucené psí tělíčko doslova pokryté cizopasníky, ale z internetu stažená mapka podobně napadeného Německa, pokrytá zelenými značkami od Šlesvicko-Holštýnska na severu až na jih do Bavorska, těsně k našim hranicím. Města, řeky, pohoří a vůbec vše pod příkrovem značek.

Záplava imigrantských klíšťat na mapě Německa?
Jsou jich stovky a každá představuje jeden lágr, vůbec ne koncentrační s nápisem Arbeit macht frei. Tábory koho? Doplňte si sami podle vlastního nazírání. Snad nešťastných utečenců nebo ekonomických migrantů, o něž bude postaráno, protože ´Wir schaffen das´? Příslušníků nové generace z jiných světadílů toužících získat stipendia na univerzitách v Londýně, Paříži či Berlíně? Předvoje budovatelů dalších stovek no-go zón a stovek mešit, žhářů dalších stovek znesvěcených kostelů? Nebo dodavatelů kvalitního semene, jež obrodí degenerující evropské národy?
Takhle do pomyslného zvonu bil již před více než čtyřmi lety situace znalý europoslanec Tomáš Zdechovský (Parlamentní listy 12. 3. 2016): „Ti, kdo přicházejí, jsou muži ve věku 15 až 35 let. Tedy v období největší sexuální aktivity. A je tedy velmi pravděpodobné, že budou hledat možnosti svého sexuálního uspokojení. To ale nikdo nedomyslel.“

Nejnovější graf německých statistiků o imigrantech, rozdělený podle spolkových zemí
Ne, žádný fejk ani montáž ta mapka není, stejně jako jsou oficiální zveřejněné informace o počtu imigrantů ´utábořených´ na území našeho souseda. Co značka to tábor, už jsou nalepeny až na naše hranice, už není problém si k nám komukoli odskočit spáchat nějakou trestnou či sexuální činnost. A co když ta naše fórová nezajištěná hranice neodolá podobně jako hráz přehrady náporu tisícileté vody? Jsme na takovou záplavu připraveni? Dokážeme vůbec takové krvežíznivé invazi čelit?
A starý muž u obrazovky jen nasucho polkl, když si uvědomil, co čeká naše potomky.

Vložil: Jiří Macků