Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nevěříme médiím. Na Západě jim věří. Má to nějaké důsledky? A důvody? Komentář Štěpána Chába

komentář 04.07.2020
Nevěříme médiím. Na Západě jim věří. Má to nějaké důsledky? A důvody? Komentář Štěpána Chába

Foto: Facebook

Popisek: V jediného Marxe věřiti budeš

Oxford Institute udělal výzkum na téma důvěry v média v různých zemích. V zemích na západ od nás důvěra v zavedená velká média byla mezi 70 a 80 % dotazovaných, tvrdí český elf Bohumil Kartous. Ověřuje dezinformace, není tedy třeba o nich pochybovat. Ve středoevropských zemích vzbuzovala velká média důvěru u 30 % dotazovaných. Médiím se nemá věřit, jsou hlásnou troubou… někoho. Vyznělo z výzkumu u nás.

Může za to samozřejmě historická zkušenost. Na Západě média v minulosti plnila svou roli i přes občasné přešlapy dobře. U nás 50 let plnila roli hlásné trouby totalitních režimů, přičemž hurá období 90. let hledala naše média své místo a pocitově u většiny obyvatel selhala. Jak to? Můžete si obejít celou republiku a zeptat se na devadesátky. Nejčastější odpověď bude – tunel, zhasnout a rozkrást. A do toho zapadají i média, která nedokázala politiky a dravé podnikatele držet na uzdě. Stala se součástí? V mnoha ohledech ano, protože na období rozkradení se koukala vždy až retrospektivně, tedy s křížkem po funusu. Hlídací pes si spíš u boudy honil vlastní ocas… což dovedl do dnešních dnů, mimo jiné, k dokonalosti, a na nějaké hlídaní ho neužilo.

Jsou tu i důsledky

Náš hlídací pes je stále bezpečně ustájen u honění si ocasu, ale ten západní se trochu přerodil. Tam, kde dřív byla na sedle pravicovost a až militantní obhajoba volného trhu a demokracie, se v posledních dvaceti letech začínají prosazovat čím dál více levicové myšlenky a spasitelský komplex. Problémem tak začíná být, že hlídací pes Západu přestává hlídat dění, ale začíná to dění spoluvytvářet podle vlastních hodnot a vede ho až do absurdit. Což ve své podstatě není nic proti ničemu, i ten pravicový tah médií v minulosti spolukormidloval směrování zemí, jen se z absurdit léčil za pochodu a tak nějak méně bolestně, protože nebyl určován tolik ideologicky, nýbrž spíš ekonomicky. K prosperitě se Západ dostal volným trhem, demokracií. My jsme se totalitami propotáceli.

Ona důvěřivost v média pak na Západě vede k tomu, že lidé se nechají daleko jednodušeji zfanatizovat. Slyší na upřímné výkřiky o záchraně světa, civilizace, ale nevidí za nimi ideologii, která může přistřihnout křidélka jejich blahobytu, který stojí a padá s volným trhem. Důvěřují totiž médiím. A média tvrdí to, co tvrdit chtějí.

Selektivnost

Pro příklad nemusíme chodit daleko. Magazín Respekt před nedávnem vydal reportáž z Rotavy, kde tamní obyvatelé a politici řeší problémy s nepřizpůsobivými. Reportérka se vydala do města s vlastním přesvědčením a na něm vystavěla i celou reportáž. Přičemž ignorovala jakékoliv informace, které její světonázor nabourávaly. Reportáž tak skončila, alespoň v očích velké části veřejnosti, v šuplíku s nadpisem – tak takhle, prosím, ne – protože tvrdila, že Romové jsou chudáci, kterým zlí rasisté z Rotavy ubližují. Některá naše média se učí nové móresy Západu zdatně, ale lidé jim to prostě nežerou. Zatím. Nová generace už začíná být nejspíš tvárnější.

Blouznění s Marxem

Co je ovšem směrodatné, pravicová politika s důrazem na volný trh nezakazuje. A s ní ani média. Můžete si blouznit s Marxem u šálku se sojovým latté, volný trh vám dodá jak to latté, tak i toho Marxe. Rozvíjej se, třeba budeš užitečný. Ale levicové tendence posledních dvaceti let, kterým dávají média čím dál větší prostor? Sledujeme to na každém kroku – umlčování, selectivní výběr informací a zpráv, nastupující cenzura, vyhazování z práce, mediální lynč, ničení kariéry a skutečně masivní lágrování veřejných rozpočtů na různé… aktivity, které jsou naplněné levicovou ideologií a spasitelským komplexem. Při svobodě můžete svobodně křičet, že je něco špatně. Čím méně svobody, tím širší mantinely, které většinu lidí uvrhnou do nuceného mlčení.

Ale pozor, s volným trhem přišly samozřejmě i dezinformace, proti kterým nynější velká média společně s politiky a aktivisty tolik ‘bojují‘. Ale to je právě princip svobody. Svoboda se mýlit je v pořádku, je žádaná, je potřeba. Z chyb se přeci učíme, nebo ne? Ale současný tlak na to, aby se vše nevhodné umlčelo, je destruktivní. Buďme vděční za to, že můžeme kecat, co nás jen napadne. To, že se u toho někomu práší od huby? Lidé to poznají. Nejsou, jako celek, přeci vůbec blbí. Dám to na příkladu – před asi 14 lety zastával roli největšího dezinformátora na českém internetu server Osud.cz. Pamatuje si ho dnes ještě někdo? A přitom hrozilo, že Osud.cz zničí naši demokracii. Jako Aeronet dnes. To je přeci dokonale směšné. Přesto jsme teď, ústy Jourových a Kartousů celé Evropy, schopni postupně umlčovat všechny, protože támhle nějaký Jarda kecá. No výborné. Gulagy a koncentráky budou kdy? To je prostě logická otázka, která musí následovat. Zakládající členové té jediné správné strany to také nejspíš mysleli dobře. A jak to dopadlo.

 

Vložil: Štěpán Cháb