Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

High-tech technologie ve starověku? Nevysvětlitelná záhada! S cestovatelem Milošem Beranem podevatenácté do Číny

13.06.2020
High-tech technologie ve starověku? Nevysvětlitelná záhada! S cestovatelem Milošem Beranem podevatenácté do Číny

Foto: Miloš Beran (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Jeskyně Longyou

Dnešní díl cestopisu, kterým se rozloučíme s Čínou, bude poněkud netypický. Bude totiž zaměřen vyloženě dokumentárně a kvalita fotografií zde hraje druhotnou roli. Týká se dalšího mého velkého koníčku - starověkých megalitických staveb.

Systematickému studiu tohoto tématu se věnuji již řadu let. Od doby, kdy jsem zjistil, že na celé zeměkouli existují stovky, či spíš tisíce nezpochybnitelných důkazů o použití skutečně 'high-tech' technologií ve starověku, pocházejících s největší pravděpodobností ještě z období před poslední dobou ledovou, nepřestává mě toto téma fascinovat. Konvenční historie před těmito důkazy zarputile strká hlavu do písku. Jedná se zejména o nálezy v Egyptě, Jižní Americe, zejména v Peru a Bolívii, dále třeba v Turecku, Indii, Japonsku, na Sibiři a na mnoha dalších místech v Asii, ale i na řadě míst v Evropě.

Úroveň těchto technologií je minimálně srovnatelná s dnešní dobou a v mnoha ohledech ji dokonce předčí. Mluvím o použití soustruhů, trubkových vrtáků, pásových či cirkulárních pil na kameny tvrdší než ocel. Stopy těchto nástrojů jsou nezpochybnitelné a kvalitně, až vědecky, zdokumentované v celé řadě publikací. Na území dnešního Egypta byla přesnost zpracování povrchů a pravých úhlů v kamenných žulových či dioritových blocích, vážících často desítky tun, na úrovni jednoho mikrometru, což je přesnost, kterou obvykle nepoužívá ani dnešní stavební průmysl.

Mnohé z  těchto technologií nedokážeme vůbec vysvětlit. Nejedná se o žádné ojedinělé výstřelky, ale třeba v Egyptě nebo na území dnešního Peru se jednalo skutečně o masové, dá se říci průmyslové stavební technologie. Pokud chcete dál věřit, že těchto výsledků dosáhli naši předchůdci s bronzovými majzlíky a kamennými palicemi, tak jako například konvenční egyptologie, nebudu vám to rozmlouvat. Ať si každý udělá názor sám. Když jsem se dozvěděl, že kromě řady pyramid existují takovéto, poměrně málo známé megalitické struktury i v Číně, bylo mi jasné, že je potřebuji vidět na vlastní oči.

Na mnoha místech internetu se můžete dočíst, že největší kamenné monobloky, vyrobené lidskou rukou, se nacházejí v Baalbeku v dnešním Libanonu, v místě, kde byl postaven římský monumentální Jupiterův chrám. Mnoho badatelů však věří, že tyto vápencové kamenné bloky pocházejí ještě z doby před římskou říší, byť jednoznačné důkazy neexistují. Největší z těchto bloků, objevený až v roce 2014, váží podle některých odhadů neuvěřitelných 1650 tun a je ještě částečně pohřben v zemi.

 

Kamenolom Yangshan - kamenný blok pro tělo stély

Kamenolom Yangshan - kamenný blok pro tělo stély

Nutno však dodat, že publikované údaje o váze těchto monobloků se dost liší. Jupiterův chrám stojí na jakémsi gigantickém podstavci, postaveném částečně z podobných obrovských vápencových monobloků, byť trochu menších rozměrů. Je možné, že tento podstavec byl postaven ještě před Římany, a ti ho pouze využili pro stavbu chrámu. Tento podstavec obsahuje 24 monolitických bloků, většina z nich váží přibližně 300 tun. V západní zdi podstavce, ve výši několika metrů, jsou však zasazeny tři bloky, každý o váze 700 až 800 tun, podle některých odhadů až 1000 tun.

Pro představu, délka každého z těchto bloků je přibližně 19 metrů, výška 4 a šířka 3,5 metru. A pro méně technicky zaměřené čtenáře, váha jednoho monobloku o hmotnosti jednoho tisíce tun se rovná hmotnosti několika stovek osobních automobilů. Zeď se navíc nachází ve svahu. Je skutečně velmi těžko představitelné, jak naši předci dokázali dopravit tyto bloky z přibližně 600 metrů vzdáleného lomu a ve svahu je usadit do této výšky. Naskýtá se také otázka, proč pracovali s bloky těchto rozměrů, což samozřejmě nebylo úplně praktické. Tento úkol by byl těžkým oříškem i pro současné technologie.

Ale zpět do Číny. V kamenolomech Yangshan se totiž nacházejí tři kamenné bloky o váze v rozmezí přibližně 6,1 až 16,25 tisíce metrických tun. Čtete správně, jsou přibližně desetkrát větší, než ty v Baalbeku! A kromě pár nadšenců o nich mimo Čínu prakticky nikdo neví. Ale baalbecké monolity o jedno prvenství nepřicházejí. Na rozdíl od těch z Yangshanu byly definitivně odděleny od podloží, a některé dokonce použity v reálných stavbách. A relativně nedávno objevené jeskyně Longyou jsou místem snad ještě pozoruhodnějším. Neexistuje o nich žádný historický záznam.

 

Kamenolom Yangshan - kamenný blok pro tělo stély

Tělo stély, dlouhé téměř 50 metrů, váží přibližně 8799 tun

Paranoidní arogance moci, nebo megalitická struktura?

Kamenolom leží na hoře Yangshan severozápadně od města Tchang, v nankingském městském obvodu Ťiang-ning. Dostat se sem můžete i některým z autobusů MHD z Nankingu, ale musíte přesně vědět, kde vystoupit. Místo působí na první pohled neuvěřitelným dojmem. Není divu, že na internetu naleznete řadu článků, jejichž autoři spekulují o starověkém původu lomů a čínskou historickou legendu, spojenou s místem, označují za pouhou propagandu. Hlavním argumentem bývá, že středověcí Číňané nemohli mít takové technologie, aby něco podobného vytvořili.

Podle čínských historických záznamů císař Yongl-Chola (Yongle), třetí vládce dynastie Ming v Číně, vládnoucí od roku 1402 do roku 1424, nařídil v těchto lomech v roce 1405 vytvořit gigantickou stélu. Stéla na počest jeho zesnulého otce se měla skládat ze tří částí – podstavce, těla a hlavy – a měla být umístěna v mauzoleu Ming Xiaoling v Nankingu. V celé své kráse měla být 73 metrů vysoká. Všechny tři části stély můžete v kamenolomu vidět. Jsou pouze částečně oddělené od podloží. Část, nazývaná hlava, váží údajně asi 6118 tun, tělo, dlouhé téměř 50 metrů, přibližně 8799 tun a podstavec, který je opracován pouze částečně, 16 250 tun. (zdroj: ZDE).

V kamenolomu údajně pracovalo asi 1000 dělníků po dobu 300 dní. Kameníci, kteří nesplnili denní normu, byli údajně okamžitě nemilosrdně popraveni. Po ukončení většiny prací s kamenem si údajně řídící úředníci uvědomili něco, co muselo být od začátku zcela zjevné, že totiž stěhování kamenů z lomu do Nankingu a jejich instalace v mauzoleu nebudou fyzicky proveditelné. Císař Yongle, proslulý svojí mimořádnou krutostí, údajně všechny zúčastněné nakonec donutil spáchat sebevraždu, či je nechal popravit pro nesplnění svěřeného úkolu.

 

kamenný blok pro hlavu stély

Gigantické rozměry kamenného bloku pro hlavu stély budí až posvátnou úctu

Byť jsem se původně sám přikláněl k hypotéze o megalitickém původu místa, tedy že vzniklo ještě dávno před vznikem čínské civilizace, po důkladném průzkumu místa jsem došel k osobnímu názoru, že se o skutečné megality nejedná. Zjevné stopy po použití ručních železných majzlíků na jejich površích spíše svědčí o tom, že byly skutečně vytvořeny až někdy na počátku 14. století, byť se to na první pohled zdá neuvěřitelné. Již víme, že starověcí stavitelé a kameníci měli k dispozici mnohem sofistikovanější technologie. Navíc čínské historické zdroje o tomto místě se zdají být poměrně věrohodné. Většina okolností tedy spíš nasvědčuje tomu, že se jedná o typický příklad paranoidní arogance moci.

Muselo být přeci na první pohled zřejmé, že takto gigantické kamenné bloky není možné s tehdejší (a nejspíš ani dnešní) technikou do zhruba dvacet kilometrů vzdáleného Nankingu dopravit, natož z nich vztyčit stélu. Lom se navíc nalézá v dost členitém prostředí. Jak vyjádřil své cítění básník Yuan Mei (1716 – 1797) na známé kamenné desce: „Ani sto tisíc velbloudů by s tím nehnulo.“ Dodejme, že ani sto tisíc volů. Ale úplně jistý si v otázce stáří kamenolomu nejsem. Struktura, nazývaná hlavou, má některé typické prvky megalitických struktur mnohem staršího data. Úplnou pravdu o historii tohoto místa se zřejmě nikdy nedozvíme. I tak se však jedná o skutečně pozoruhodné místo, opravdu nabité, asi bohužel tragickou, historií.

 

Část nazývaná hlava váží údajně asi 6118 tun

Část, nazývaná hlava, váží údajně asi 6118 tun

Záhadné jeskyně Longyou

Uměle vytvořené Longyou jeskyně se nacházejí v kopci, nazývaném Fénix, poblíž vesnice Shiyan Beicun (Shiyanbei) na řece Qujiang, v správní oblasti Longyou v provincii Zhejiang ve východní Číně. Jedná se o sérii jeskyní, vyhloubených v prachovcovém podloží, vytvořeném z jílových naplavenin. Ale pojďme to vzít po pořádku. Jednoho dne v červnu roku 1992 se místní vesničan jménem Wu Anai rozhodl pumpovat vodu z jedné z mnoha zatopených děr, které se v oblasti nacházejí. Těžko asi mohl tušit, že tím vstoupí do historie. A to doslova.

Místní vesničany zaujalo, že v některých z těchto děr se vůbec nevyskytují ryby. Trvalo 17 dní nepřetržitého pumpování, než narazili na dno. Když nahlédli dovnitř, spatřili prostory, které byly zjevně uměle vytvořeny. Objev je zaujal natolik, že užaslí venkované vypumpovali vodu i z dalších čtyř sousedních jeskyní, které se nacházely jedna vedle druhé. Zjistili, že všechny tyto podzemní prostory mají určité shodné rysy, lišily se zejména velikostí. Všechny měly kamenná schodiště, vedoucí na dno jeskyně, a jeden až čtyři podpůrné pilíře, dle velikosti jeskyně. Plocha dna jeskyní byla v rozsahu 300 až 2000 čtverečních metrů.

Další průzkum brzy odhalil dalších 19 podobných jeskyní, takže jich bylo celkově 24. Jejich dna se nacházela v hloubce asi 30 metrů pod zemí. Deset z těchto jeskyní se zachovalo v původní podobě, zbylé se zřítily. Průzkum však pokračuje dál a k dnešnímu datu je objevených jeskyní již 36 a existují odhady, že se jich může v celé oblasti nacházet ještě několik desítek. Jeskyně mají čtyři stěny, které se směrem vzhůru většinou zužují. Některé změly plochá dna a stropy, ale ve většině z nich se dna i stropy sklánějí v úhlu 45°.

Na stěnách i stropech jsou podivné podélné pruhy, vyplněné šikmými rýhami většinou v pravidelných rozestupech, což čínští vědci považují za jakousi unikátní výzdobu, vytvořenou železnými majzlíky. Několik těchto majzlíků bylo skutečně nalezeno v jeskyních číslo 1 a 5. Na dně jeskyní jsou umístěny vodní jímky. V současné době je pro veřejnost otevřen komplex jeskyní 1-5.

Jeskyně číslo 1 má bohatou reliéfní výzdobu na stěnách i pilířích, která je ale zjevně čínského původu. Na internetu se vedou diskuse, zda tato výzdoba nemohla být vytvořena až dodatečně v pozdější době. Je pravdou, že pod touto reliéfní výzdobou mizí pravidelné šikmé rýhy a jsou nahrazeny nepravidelnými stopami majzlíků. Na druhou stranu struktury reliéfně z podkladu vystupují. Na mě osobně to působí spíš tak, že reliéfy byly vytvořeny již v době hloubení jeskyní. Výška některých jeskyní je přes 20 metrů. Vše nasvědčuje tomu, že jeskyně byly hloubeny od shora dolů, vrstvu po vrstvě. Přístup do podzemí byl pouze poměrně úzkým portálem ve stropě.

 

Jeskyně Longyou

Jeskyně Longyou

Přesné stáří jeskyní se nepodařilo určit, ale v současné době existuje shoda, že je to více než 2000 let. Při čištění jeskyně číslo 2 totiž pracovníci náhodou objevili zbytky glazované keramiky z období západní dynastie Han z doby 206 př.n.l. až 23 n.l. Z tohoto nálezu je usuzováno, že jeskyně musí být minimálně takto staré. Žádné organické zbytky, použitelné pro analýzu izotopů 14C v jeskyních nalezeny nebyly.

Skutečně zvláštní je, že o vytvoření jeskyní neexistuje vůbec žádný historický záznam. Přitom Číňané jsou známí svojí pečlivostí při zaznamenávání historických událostí. Pokud by byly jeskyně vyhloubeny ručně, jednalo by se o obrovský projekt, který by musely financovat a organizovat tehdejší vládnoucí elity. Bereme-li v úvahu pouze 24 jeskyní v kopci Fénix, celkově musel být vytěžen téměř milion kubických metrů kamene. Jak naznačují některé z nálezů, kámen byl vylamován po velkých blocích. Pokud by se hloubení jeskyně účastnilo tisíc dělníků, kteří by pracovali 24 hodin denně, trval by celý projekt pět let. Dělníci by museli být někde ubytováni a stravováni. V okolí však nejsou po obydlích žádné stopy. Stejně tak zmizel i vytěžený kámen.

 

Jeden z čínských vědců označil jeskyně Longyou za div v oblasti budování podzemních prostor, a to jak na národní, tak mezinárodní úrovni. Není daleko od pravdy. Průzkumy čínských vědců totiž prokazují velmi sofistikovanou a důkladně promyšlenou konstrukci, odpovídající dnešním inženýrským standardům. Numerické výpočty například ukazují, že šikmé stropy nejen snižují tlak kamenných vrstev nad jeskyní, ale i usazování stropů a laterální deformace stěn. Výpočty dále prokázaly optimální umístění pilířů i jejich tvar pro zajištění stability podzemních prostor. Mírně skloněné stěny jeskyní také přispívají k jejich stabilitě.

Každá dokončená jeskyně měla na stěnách systém pro odvod dešťové a prosakované vody. Jeskynní prostory jsou rozmístěny na základě předběžného průzkumu a podle přesného plánu. Stěny, oddělující jeskyně číslo 1 a 2, mají tloušťku 0,55 - 1,3 metru! Stěna je dlouhá 16,5 metru a vysoká 5 metrů. Stropy jeskyní mají tloušťku pouze několik metrů. Všech 24 jeskyní v kopci Fénix je umístěno na ploše pouze 280 x 350 metrů. Stavitelé jeskyní museli tedy disponovat sofistikovanými metodami vyměřování v podzemních prostorech, například na principu kompasu. Další otázkou je, jakým způsobem byly podzemní prostory osvětleny. Vstupní portály ve stropech byly příliš úzké na to, aby byly jeskyně dostatečně osvětleny denním světlem. V jeskyních však nebyly nalezeny žádné skvrny od kouře.

 

Detail reliéfu v jeskyni č. 1

Detail reliéfu v jeskyni č. 1

Když byly jeskyně vypumpovány a vyčištěny od nánosů bahna, vypadaly jako nové. Na stěnách dokonce nebyly patrné žádné pukliny a praskliny. Jak je možné, že za dobu více než dvou tisíc let nedošlo k jejich zřícení? Odpověď je zjevná. Stabilita byla zajištěna právě jejich zatopením vodou. Zatopení ochraňovalo povrchy také před erozí. Čínští vědci našli odpověď i na otázku, proč se na stěnách a stropech jeskyní neobjevily praskliny. Stěny a stropy zatopených jeskyní měly tvz. sebehojící schopnost. Dnes se tato vlastnost materiálů používá například u štítů kosmických lodí, nebo u speciálních betonů. Vzniklé praskliny se samovolně zatahují a opravují.

V případě jeskynních prostorů Longyou to fungovalo tak, že prachovcový kámen reaguje s kyselou dešťovou vodou za vzniku vápence, který rychle zaplňuje vznikající praskliny. Po vypumpování vody se však nové praskliny začínají ve zvyšující míře znovu objevovat. A stabilita jeskyní po vypumpování vody je otázkou, kterou si čínští odborníci kladou čím dál tím častěji. Nejde jen o nevyčíslitelnou historickou hodnotu, ale také o bezpečí turistů, procházejících jeskyněmi. Je možné, že pokud se nenaleznou metody, jak jeskyně bezpečně stabilizovat, budou muset být opětovně zatopeny.

Na rozdíl od čínských vědeckých kolegů si mohu dovolit malou spekulaci a historicky se znemožnit. Nemohu si pomoci, ale na mě pravidelné stopy na stěnách na první pohled působí (a nejsem samozřejmě první), jako by byly vytvořeny s použitím nějaké mechanické frézy. Schválně se podívejte na podobnost stop po nástrojích, nalezených na površích Longyou jeskyní a v relativně nedávno vytvořených podzemních solných dolech. Podobnost je téměř do očí bijící (ZDE).

Řada okolností tedy nasvědčuje tomu, že jeskyně mohly být vytvořeny již čínským obyvatelstvem. Zdá se být velmi překvapivé, že by tehdejší Číňané byli schopni vytvořit takto sofistikované podzemní struktury. Ale podíváme-li se, jak vysokou technologickou úroveň v té době mělo například stavitelství v antickém Římě, zase tolik nás to možná překvapovat nemusí. Minimálně srovnatelně vyspělé technologie byly použity i při stavbě některých starověkých indických chrámů. Ale mnoho otázek zůstává stále nezodpovězených. Třeba otázka, k jakému účelu tyto prostory měly vlastně sloužit?

 

Jeskyně Longyou – detail stropu

Detail stropu jeskyní Longyou

Další zdroje pro studium:

Webové stránky http://www.soul-guidance.com/houseofthesun/longyoucaves.html (ZDE)

L. H. Li, Zhifa Yang, Zhong Qi Yue, L. Q. Zhang (2009): Engineering geological characteristics, failure modes and protective measures of Longyou rock caverns of 2000 years old, Tunnelling and Underground Space Technology. 24 (2): 190–207. doi:10.1016/j.tust.2008.08.003. ISSN 0886-7798.

Zhong Qi Yue, Shaopeng Fan, Zhifa Yang, Lihui Li, Luqing Zhang, Zhongjian Zhang (2010): A hypothesis for crack free interior surfaces of Longyou caverns caved in argillaceous siltstone 2000 years ago, Frontiers of Structural and Civil Engineering 4, 165–177 (2010).

Zhifa Yang, Zhong Qi Yue, Lihui Li (2011): Design, construction and mechanical behavior of relics of complete large Longyou rock caverns carved in argillaceous siltstone ground Journal of Rock Mechanics and Geotechnical Engineering, Volume 3, Issue 2, 25 June 2011, Pages 131-152.

Yue Z Q, Li Lihui, Yang Zhifa, et al. An investigation on long-term stability and integrity of surrounding rocks in Longyou caverns caved 2 000 years ago. In: Proceedings of the 11th Congress of the international Society for Rock Mechanics (ISRM 2007). Lisbon, Portugal: Taylor & Francis, 2007: 19-22.

 

Miloš Beran

Vložil: Miloš Beran