Svému pokladu by snesla modré z nebe. A dělala to tak, že od ní opisovala i legendární Coco Chanel. Tajnosti slavných
10.06.2020
Foto: lanvin.com
Popisek: Francouzská módní návrhářka Jeanne Lanvin, zakladatelka prvního dětského salonu, průkopnice módy pro čtyři roční období a kolekcí pro celou rodinu
Vše začalo kvůli největší lásce jejího života, podnikavá dáma ale mistrně vycítila, po čem lidé touží, a udělala vše, aby jim jejich přání splnila. Stala se jednou ze zakladatelek světa luxusní módy, v soukromí jí to ale moc štěstí nepřineslo.
Díky ní se před sto lety evropské ženy z gruntu proměnily. Svými modely jim dodávala křehkost, půvab a eleganci, především jí ale šlo o to, posílit ženskost a sebevědomí. Nejen v jejich, ale také v očích manželů a milenců, kteří platili účty. Byla tak dobrá, že se u ní inspirovala i úspěšná konkurentka, o šestnáct let mladší Coco Chanel, která od ní odkoukala základy svých budoucích slavných kolekcí. „Chanel se věnovala marketingu, Schiparelli šlo umění, jen Jeanne Lanvin myslela na ženy,“ prohlásil o ní Alber Elbaz, jeden z nejúspěšnějších módních návrhářů všech dob.

Jeden z prvních návrhů dětského modelu; foto lanvin.com
Pilná holčička
Narodila se 1. ledna 1867 v Bretani jako nejstarší z jedenácti dětí Constantina Lanvin a Sophie Deshayes. Otec byl nepříliš úspěšný novinář, takže byla rodina často odkázána na pomoc přátel, k nimž patřil mimo jiné i vrcholný představitel francouzského romantismu, Victor Hugo. V tak velké rodině nejstarší dceři nezbývalo než od útlého věku doma pomáhat a velmi brzy začala i šít. Zprvu na panenky, poté i pro sourozence. A protože byla šikovná, začala se ve třinácti letech učit modistkou u Madame Félix, majitelky vyhlášeného pařížského kloboučnického salonu. Jako učnice ale strávila zprvu nejvíc času doručováním zakázek až do domu. V šestnácti si našla práci v krejčovství Suzanne Talbot, kde konečně získávala víc profesních zkušeností, a poté strávila nějakou dobu ve španělské Barceloně, kde se učila detailní ruční práci.
Klobouky pro high society
Po návratu do Paříže investovala uspořené peníze do první vlastní malé kloboučnické dílny. Dál ale pomáhala finančně rodičům, takže pracovala neúnavně od rána do noci. Byla nejen velmi šikovná, ale měla také smysl pro podnikání, a když zjistila, že je obchod úspěšný, rozhodla se pro radikální krok – v roce 1889 otevřela módní dům na rue du Faubourg Saint-Honoré, v samém centru francouzské metropole. Její nápadité klobouky, pro něž čerpala inspiraci v lidových krojích různých národů, na sebe upozorňovaly samy, takže postupně získávala klientelu i v nejbohatších kruzích. Do vysoké společnosti vstoupil nejprve její klobouk, časem pak i jeho tvůrkyně. Díky tomu se seznámila s italským hrabětem Emiliem di Pietro, za nějž se v roce 1895 provdala.

Plesová fotografie, která se stala předlohou pro firemní logo; foto itsliquid.com
Živá inspirace
O dva roky později porodila jedinou dceru Margueritu, které všichni říkali Marie-Blanche, a mateřství dodalo její tvorbě nový rozměr. Ve volných chvílích pro ni šila pohádkově krásné šatičky, které obdivovaly nejen dcerčiny kamarádky a jejich maminky, ale také bohaté klientky jejího salonu. A všechny chtěly, aby pro jejich děti ušila podobné. Počet objednávek dětského oblečení narůstal, takže se výroba klobouků začínala měnit pouze v okrajovou záležitost. Po osmi letech se ale manželé rozvedli, což bylo počátkem minulého století rozhodnutí zcela výjimečné. V roce 1907 se Jeanne provdala podruhé, ani na druhý pokus však neměla při výběru životního partnera šťastnou ruku. Jejím vyvoleným se stal o pět let starší novinář Xavier Melet. Zprvu cestoval za reportážemi po celém světě, pak byl redaktorem konzervativního deníku Le Temps a nakonec se stal konzulem v anglickém Manchesteru. A zasvé pak definitivně vzalo i Jeannino druhé manželství.
Příliš nezávislá pro manželství
Příčinou rozpadu i dalšího vztahu nejspíš nebylo jen časté odloučení, podíl na něm měla i Jeannina přílišná nezávislost. Byla úspěšná, většinu času věnovala dceři a práci, takže muže, který byl neustále někde na cestách, k životu vlastně ani nepotřebovala. V roce 1907 pro ni ilustrátor Paul Iribe nakreslil logo značky Lanvin, matku držící za ruce malou dcerku, které bylo inspirováno plesovou fotografií Jeanne a její Marie-Blanche. V roce 1908 otevřela ve svém módním domě první dětské oddělení, což byl v té době téměř revoluční čin. A o rok později k němu konečně přidala i dámské, takže matky a jejich malé dcerky u ní konečně mohly nakupovat společně. Kupovaly vše, od spodního prádla přes večerní šaty až po kabáty, takže se už témže roce Jeanne stala členkou prestižní Chambre Syndicate de la Couture.

Jeanne s modelkou ve své pracovně v roce 1936; foto lanvin.com
Americký úspěch
V roce 1915 se stala Lanvin jednou z třinácti francouzských značek, které dostaly příležitost představit se za oceánem, na mezinárodní přehlídce v San Francisku. Jeanniny první modely byly inspirovány antikou, jemné, romantické a splývavé, poté sáhla po orientálních motivech. Její krajky, zlaté výšivky s korálky či perličkami a široké sukně, zdobené bohatými volány, se staly hitem během první světové války. Šaty z její dílny byly netradiční svou nápaditostí, ale zároveň byly i praktické a pohodlné. Po návratu ze Spojených států Jeanne navzdory válečné době mistrně rozšířila svou klientelu. V roce 1923 otevřela oddělení Lanvin Sport, v němž nabízela oblečení, vhodné pro jízdu na koni, plavání, tenis i zimní sporty. V témže období zahájila v Nanterre provoz vlastní barvírny, která vyráběla její typické květinové vzory, a díky ní poznal svět nové odstíny – modrý Lanven, růžový Polignac a zelený Velázquez. A jako první návrhářka uvedla módu pro čtyři roční období.
Pro celou rodinu
Mezi světovými válkami se značce Lanvin tak skvěle dařilo, že si Jeanne mohla dovolit otevřít pobočky v luxusních letoviscích Cannes, Nice či Biaritzu, v nichž se rekreovala nejbohatší evropská i americká smetánka. A v pařížském modelovém domě vzápětí přibyly další novinky – bytové dekorace a oddělení pro muže, takže u ní našla oblečení pro každou příležitost opravdu celá rodina. V roce 1924 představila světu první parfém Lanvin a o tři roky později věnovala své dceři Marie-Blanche k třicátým narozeninám svoji nejslavnější vůni Arpège. Úspěšná operní pěvkyně, která se poprvé vdávala ve dvaceti za vnuka francouzského ministerského předsedy Clemenceaua, byla v té době už podruhé provdána za hraběte Jeana de Polignac. Jeanne tenkrát bydlela v pařížské rue Barbet-de-Jouy číslo 16 a měla dva venkovské domy. Všechny interiéry sama zařizovala a její obývák, budoár a koupelna se staly v roce 1985 součástí pařížského Musée des Arts Décoratifs.

Slavný parfém Lanvin Arpège je jako plody zakázaného ovoce a už pohled na elegantní a luxusní design černého flakonu se zlatými detaily napovídá, že vás čeká něco výjimečného. Elegantní a nadčasová vůně se dočkala obnovení v roce 2009; foto opium-spa.ru
Maročan pochopil
Jeanne Lanvin stála v čele svého impéria do poslední chvíle, zemřela 6. července 1946. Po její smrti se vedení módního domu ujala dcera Marie-Blanche, bohužel pouze na několik let, protože u ní lékaři diagnostikovali nádor na mozku. Zemřela v roce 1958, protože ale neměla děti, postoupila ještě před smrtí společnost bratranci Yvesi Lanvinovi. Do počátku šedesátých let se značka Lanvin patřila do světa haute couture, poté přešla ke kolekcím prêt-à-porter, modelové konfence, vyráběné ve velkých sériích a prodávané po celém světě. Koncem devadesátých let převzala značku firma L'Oréal, od které ji v roce 2001 koupila obchodní skupina Harmonie SA, vedená tiskovým magnátem z Tchaj-wanu. Novým kreativním ředitelem se stal Maročan Alber Elbaz, který odstartoval kariéru poněkud netradičně. Nejprve totiž sloužil v izraelské armádě, teprve později vystudoval školu designu a konečně se začal věnovat tomu, po čem toužil. A přestože se narodil téměř patnáct let po Jeannině smrti, v jejím odkazu pokračuje věrně.

Vložil: Adina Janovská