Hedvábnou cestou po stopách středověkého benátského kupce Marka Pola. S cestovatelem Milošem Beranem poosmnácté do Číny

Foto: Miloš Beran (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Obnovená tradiční čtvrt ve městě Longyu

Město Zhangye je od pradávna významnou zastávkou karavan a cestovatelů na hedvábné stezce a později významným posádkovým městem pro vojáky, chránící Velkou čínskou zeď. Hedvábná cesta nebyla jen spojnicí obchodní, ale ve svém důsledku především kulturní.

V raném středověku spojovala všechny velké civilizace euroasijského kontinentu. Pro Evropu má význam ten, že ji poprvé informovala o obrovské říši, rozkládající se za velehorami a pouštěmi Střední Asie. Pro Čínu je významná především tím, že ji seznámila s buddhismem – náboženstvím, které oslovilo obyvatele Číny a stalo se zde neodmyslitelnou součástí společenského a kulturního života.

Vonné tyčinky, neopominutelná součást čínských chrámů

Vyhledávanou atrakcí města Zhangye je  Chrám velkého Buddhy. Uvnitř chrámu se skrývá majestátní největší socha ležícího Buddhy v Číně, vyrobená ze dřeva a hlíny v době dynastie Západní Sia (1038-1227), která měří na délku 34,5 metru, na šířku (Buddhových ramen) 7,5 metru; délka nohou sochy jsou čtyři metry a uší dva metry.

Socha je vlastně dřevěná konstrukce, oplácaná hlínou. Zmiňuje ji ve své knize „Milion neboli O zvycích a poměrech ve východních krajích“  již Marco Polo, který ve 13. století v tomto městě strávil celý rok.  Kromě křesťanů a muslimů ve městě našel i tibetské mnichy. Na hlavním náměstí se nachází veřejně přístupná devítipodlažní 32metrová dřevěná pagoda, poprvé postavená už v roce 582 za dynastie Sui  (581-617).

Socha ležícího Buddhy v Zhangye

Restaurace v Zhangye

Podle přísloví snědí v Číně  všechno čtyřnohé, kromě stolu, všechno létající, kromě papírového draka a všechno plovoucí ve vodě, kromě člunu

Co jsme si v Číně opravdu mimořádně užívali a nemůžu zde pominout, byla vynikající čínská kuchyně. Vyznačuje se především neobyčejnou rozmanitostí a různorodostí. Jídlo, které dostanete v Číně, se dosti liší od pokrmů, které najdete v čínských restauracích třeba v Evropě. Regionální kuchyně se od sebe odlišují používanými surovinami, přísadami i způsobem přípravy.

Čínská rodina v restauraci

Portrét malé Číňanky

Pod souhrnným označením čínská kuchyně se tedy ve skutečnosti skrývá velké množství kuchařských stylů. V čínské kuchyni je známo velké množství způsobů přípravy jídla. Velmi časté je rychlé smažení na pánvi wok. Upravuje se tak především maso, zelenina, tofu, houby, nebo předem uvařené nudle či rýže. Oblíbené je rovněž vaření v páře, vaření ve vodě či ve vývaru, dušení, vaření v otevřeném kotlíku, uzení za tepla či grilování.

Maso, zelenina i ostatní přísady se většinou upravují pokrájené na nudličky či kostky, málokdy na plátky nebo vcelku. Příprava jídla zde nemá být jen řemeslo, ale zároveň umění. Při stolování se používají hůlky, polévky se jí lžící, obvykle porcelánovou. Všechny pokrmy se servírují současně, každý ze stolujících má před sebou misku, do které si nabírá z pokrmů na stole.

Obnovená tradiční čtvrt ve městě Longyu vypadá dnes stejně jako v dobách středověkého benátského kupce a cestovatele Marka Pola

V zadních traktech domů v tradiční čtvrti Longyu se skrývají pohádkové zahrady

Speciální kapitolou jsou různé typy čínských knedlíčků, většinou vařených v páře, s nejrůznějšími náplněmi, slanými i sladkými. Podle historiků se právě v Říši středu objevily knedlíčky úplně poprvé. Říká se jim dim sum, mají spoustu tvarů a desítky různých náplní. V některých bývá vajíčko, v jiných najdete párek, kuřecí maso, pálivou vepřovou směs nebo třeba jen zeleninu.

Naše taxikářka, kterou jsme si v  Zhangye najali, nás protáhla mnoha místními restauracemi a pekárničkami, které navštěvují pouze místní obyvatelé. Jídlo zde není tak luxusní, jako v turistických restauracích, ale jednalo se často o nezapomenutelné zážitky.

Vložil: Miloš Beran