Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Ze zahrad Benátek Východu do klášterů sekty Žlutých čepic. S cestovatelem Milošem Beranem popatnácté do Číny

16.05.2020
Ze zahrad Benátek Východu  do klášterů sekty Žlutých čepic. S cestovatelem Milošem Beranem popatnácté do Číny

Foto: Miloš Beran

Popisek: Tradiční shromáždění mnichů sekty Gelukpa

FOTOREPORTÁŽ Suzhou (Su-čou) je město a městská prefektura s dlouhou historií, leží v oblasti dolního toku řeky Jang-c’-ťiang a na březích jezera Tchaj v provincii Ťiang-su. Město je známé svými krásnými kamennými mosty, pagodami a pečlivě navrženými zahradami, které se staly vyhledávanou turistickou atrakcí.

Su-čou bylo také, počínaje obdobím vlády dynastie Sung (960–1279), důležitým centrem produkce čínského hedvábnictví a toto významné postavení si udrželo dodnes. Město bylo založeno v roce 514 př. n. l. a stalo se hlavním městem říše Wu. Dnešní Su-čou je velkoměsto, které je na první pohled stěží rozpoznatelné od jiných čínských měst. Převažuje beton, ocel a sklo, v ulicích jsou tisíce aut, hluk a chaos. Počet stálých obyvatel ve městě dosáhl na konci roku 2012 10,6 milionu, z toho 6,5 milionu žije v centru. Ale stará čtvrť se svou hustou sítí kanálů, stovkami kamenných mostů a pagodami stále ještě připomíná pověstné „Benátky Východu“.

Živé muzeum zahrad

Díky zahradám je Su-čou jedinečným muzeem čínského zahradnictví. V městské prefektuře Su-čou se v dnešní době nachází skupina devíti zahrad, která je uvedena na Seznamu světového dědictví UNESCO. V průběhu téměř tisíce let bylo v zahradách vytvořeno mnoho z klíčových prvků - napodobenin přírodních scenérií skal, kopců a vodních toků s citlivě umístěnými pavilóny a pagodami.

 

Pagoda Beisi

Pagoda Beisi

 

Jeden z pavilonů v Zahradě skromného hodnostáře

Jeden z pavilonů v Zahradě skromného hodnostáře

Vzor pro samotného císaře

Elegantní estetika a jemnost těchto zahrad byla často imitována v ostatních částech Číny včetně řady zahrad císařských. Zahrady byly zamýšleny jako mikrokosmos přírodního světa s bohatými scénami na omezeném prostoru. K nejslavnějším patří Zahrada skromného hodnostáře, Zahrada setrvávání či Zahrada pána rybářských sítí. Kromě těchto klasických zahrad patří k hlavním atrakcím města pagoda na Tygřím kopci, Severní chrám s pagodou Beisi, řada prominentních  buddhistických a taoistických chrámů či původní zachovalé městské hradby.

Vodní městečko Tongli

Osmnáct kilometrů od města Su-čou leží na břehu jezera Taihu vodní městečko Tongli, protkané množstvím vodních kanálů. Nachází se zde 49 kamenných mostů různých stavebních stylů, spojujících sedm ostrovů, které tvoří patnáct řek a pět jezer. V dávných dobách město básníků, malířů, konfuciánských učenců a vládních úředníků má více než tisíciletou historii. Jedná se o jedinečné  muzeum starověké čínské architektury, obklopené poetickou a romantickou atmosférou.

 

Vodní městečko Tongli

Vodní městečko Tongli

Klášterní komplex tibetského budhismu Labrang

Z města Su-čou jsme se rychlovlakem přemístili do Nankingu, z nějž jsme si odskočili navštívit poměrně málo známé, ale o to víc fascinující lomy Yangshan, a nočním vlakem jsme pokračovali do vnitrozemí do města Lanzhou. Lomy Yangshan zatím přeskočím, ale vrátím se k nim v jednom s následujících dílů seriálu. Z města Lanzhou jsme se vydali autobusem do Xiahe (Sia-che), kde se nachází klášterní komplex tibetského budhismu Labrang.

Sekta Žlutých čepic

Jedná se o jeden ze šesti největších klášterů sekty Gelukpa (Žlutá sekta, sekta Žlutých čepic), čtyři další kláštery se nacházejí na území dnešní Tibetské autonomní oblasti a pátý v provincii Qinghai (Čching-chai).  Cestou autobusem z Lanzhou do Xiahe jsme míjeli velké množství různých mešit. Mnoho z nich je zjevně nedávno postavených, či přinejmenším restaurovaných. Vzhledem k obecně známým rozsáhlým brutálním represích čínského režimu  proti muslimským  Ujgurům nás to poněkud překvapilo.

 

Stúpa v klášterním komplexu Labrang

Stúpa v klášterním komplexu Labrang

 

Tibetští poutníci v klášterním komplexu Labrang

Tibetští poutníci v klášterním komplexu Labrang

Vojenská posádka nevadí

Ale vraťme se zpět do tajemného světa tibetského buddhismu. Přestože se v městečku Xiahe nachází posádka čínské armády, život zde běží stále tradičním způsobem.  Klášter Labrang byl založen v r. 1709. Bylo to krátce poté, co Mandžuové ovládli Čínu a s přispěním mnichů Žluté sekty čelili tlaku západních Mongolů. V době, kdy byl Labrang na vrcholu slávy, tam žilo přes 4000 mnichů. Dnes jich je asi 1800. V době tzv. Velké proletářské kulturní revoluce klášterní komplex samozřejmě neunikl rudogardistickému běsnění.

 

Tibetští poutníci v klášterním komplexu Labrang

Tibetští poutníci v klášterním komplexu Labrang

Sídlo vědy

Po smrti Mao Ce-tunga v roce 1976 se život místních klášterů začal postupně normalizovat. V roce 1985 vypukl v jedné z hlavních svatyní rozsáhlý požár, do roku 1990 ale byly všechny zničené objekty obnoveny. Klášter žije každodenním životem ve stylu tibetského buddhismu. Kromě toho zde sídlí vědecké instituce: Institut esoterického buddhismu, Teologický institut, Lékařský institut, Astrologický a právnický institut. Klášterní komplex navštěvují každý den stovky chudých tibetských poutníků, kteří zde vykonávají tradiční rituály.

 

Pouliční scéna

Pouliční scéna

 

Miloš Beran

Vložil: Miloš Beran