Ze zahrad Benátek Východu do klášterů sekty Žlutých čepic. S cestovatelem Milošem Beranem popatnácté do Číny
16.05.2020
Foto: Miloš Beran
Popisek: Tradiční shromáždění mnichů sekty Gelukpa
FOTOREPORTÁŽ Suzhou (Su-čou) je město a městská prefektura s dlouhou historií, leží v oblasti dolního toku řeky Jang-c’-ťiang a na březích jezera Tchaj v provincii Ťiang-su. Město je známé svými krásnými kamennými mosty, pagodami a pečlivě navrženými zahradami, které se staly vyhledávanou turistickou atrakcí.
Su-čou bylo také, počínaje obdobím vlády dynastie Sung (960–1279), důležitým centrem produkce čínského hedvábnictví a toto významné postavení si udrželo dodnes. Město bylo založeno v roce 514 př. n. l. a stalo se hlavním městem říše Wu. Dnešní Su-čou je velkoměsto, které je na první pohled stěží rozpoznatelné od jiných čínských měst. Převažuje beton, ocel a sklo, v ulicích jsou tisíce aut, hluk a chaos. Počet stálých obyvatel ve městě dosáhl na konci roku 2012 10,6 milionu, z toho 6,5 milionu žije v centru. Ale stará čtvrť se svou hustou sítí kanálů, stovkami kamenných mostů a pagodami stále ještě připomíná pověstné „Benátky Východu“.
Živé muzeum zahrad
Díky zahradám je Su-čou jedinečným muzeem čínského zahradnictví. V městské prefektuře Su-čou se v dnešní době nachází skupina devíti zahrad, která je uvedena na Seznamu světového dědictví UNESCO. V průběhu téměř tisíce let bylo v zahradách vytvořeno mnoho z klíčových prvků - napodobenin přírodních scenérií skal, kopců a vodních toků s citlivě umístěnými pavilóny a pagodami.

Pagoda Beisi

Jeden z pavilonů v Zahradě skromného hodnostáře
Vzor pro samotného císaře
Elegantní estetika a jemnost těchto zahrad byla často imitována v ostatních částech Číny včetně řady zahrad císařských. Zahrady byly zamýšleny jako mikrokosmos přírodního světa s bohatými scénami na omezeném prostoru. K nejslavnějším patří Zahrada skromného hodnostáře, Zahrada setrvávání či Zahrada pána rybářských sítí. Kromě těchto klasických zahrad patří k hlavním atrakcím města pagoda na Tygřím kopci, Severní chrám s pagodou Beisi, řada prominentních buddhistických a taoistických chrámů či původní zachovalé městské hradby.
Vodní městečko Tongli
Osmnáct kilometrů od města Su-čou leží na břehu jezera Taihu vodní městečko Tongli, protkané množstvím vodních kanálů. Nachází se zde 49 kamenných mostů různých stavebních stylů, spojujících sedm ostrovů, které tvoří patnáct řek a pět jezer. V dávných dobách město básníků, malířů, konfuciánských učenců a vládních úředníků má více než tisíciletou historii. Jedná se o jedinečné muzeum starověké čínské architektury, obklopené poetickou a romantickou atmosférou.

Vodní městečko Tongli
Klášterní komplex tibetského budhismu Labrang
Z města Su-čou jsme se rychlovlakem přemístili do Nankingu, z nějž jsme si odskočili navštívit poměrně málo známé, ale o to víc fascinující lomy Yangshan, a nočním vlakem jsme pokračovali do vnitrozemí do města Lanzhou. Lomy Yangshan zatím přeskočím, ale vrátím se k nim v jednom s následujících dílů seriálu. Z města Lanzhou jsme se vydali autobusem do Xiahe (Sia-che), kde se nachází klášterní komplex tibetského budhismu Labrang.
Sekta Žlutých čepic
Jedná se o jeden ze šesti největších klášterů sekty Gelukpa (Žlutá sekta, sekta Žlutých čepic), čtyři další kláštery se nacházejí na území dnešní Tibetské autonomní oblasti a pátý v provincii Qinghai (Čching-chai). Cestou autobusem z Lanzhou do Xiahe jsme míjeli velké množství různých mešit. Mnoho z nich je zjevně nedávno postavených, či přinejmenším restaurovaných. Vzhledem k obecně známým rozsáhlým brutálním represích čínského režimu proti muslimským Ujgurům nás to poněkud překvapilo.

Stúpa v klášterním komplexu Labrang

Tibetští poutníci v klášterním komplexu Labrang
Vojenská posádka nevadí
Ale vraťme se zpět do tajemného světa tibetského buddhismu. Přestože se v městečku Xiahe nachází posádka čínské armády, život zde běží stále tradičním způsobem. Klášter Labrang byl založen v r. 1709. Bylo to krátce poté, co Mandžuové ovládli Čínu a s přispěním mnichů Žluté sekty čelili tlaku západních Mongolů. V době, kdy byl Labrang na vrcholu slávy, tam žilo přes 4000 mnichů. Dnes jich je asi 1800. V době tzv. Velké proletářské kulturní revoluce klášterní komplex samozřejmě neunikl rudogardistickému běsnění.

Tibetští poutníci v klášterním komplexu Labrang
Sídlo vědy
Po smrti Mao Ce-tunga v roce 1976 se život místních klášterů začal postupně normalizovat. V roce 1985 vypukl v jedné z hlavních svatyní rozsáhlý požár, do roku 1990 ale byly všechny zničené objekty obnoveny. Klášter žije každodenním životem ve stylu tibetského buddhismu. Kromě toho zde sídlí vědecké instituce: Institut esoterického buddhismu, Teologický institut, Lékařský institut, Astrologický a právnický institut. Klášterní komplex navštěvují každý den stovky chudých tibetských poutníků, kteří zde vykonávají tradiční rituály.

Pouliční scéna

Vložil: Miloš Beran