Pět nesmrtelných přijelo z nebe na kozách. Kanton a vodopády Detian. S cestovatelem Milošem Beranem po čtrnácté do Číny
09.05.2020
Foto: Miloš Beran
Popisek: Vodopády Detian, jedním slovem, krása
FOTOREPORTÁŽ Na podzim v roce 2018 jsem navštívil čínský Kanton na jihu Číny a odskočil jsem si odtud k nádherným vodopádům Detian. Kanton (čínsky v českém přepisu Kuang-čou) je hlavní město provincie Kuang-tung. Celá aglomerace má asi 14 milionů obyvatel a je centrem obchodu. Leží nedaleko ústí Perlové řeky do oceánu.
Od jeho jména je odvozen název lokálního čínského jazyka, kantonštiny, která byla od 19. století dominantním jazykem čínských komunit v zahraničí. První zmínky o existenci města pocházejí kolem 3. století př. n. l. Podle legendy založilo město Kanton pět nesmrtelných, kteří přijeli z nebe na kozách a zachránili místní obyvatele od hladu. Proto je také někdy Kanton nazýván Kozí město.
První dorazili Portugalci
Z muslimů, kteří se zde usadili, se vyvinula specifická národnostní menšina Hui (Chuej), která se nevyděluje ani tak etnicky, jako především svou vírou - islámem. Prvními cizinci, kteří se v Kantonu objevili, byli v r. 1514 Portugalci, kteří v podstatě udržovali monopol nad obchodem s Čínou (od r. 1557 z Macaa) až do příchodu Holanďanů na začátku 17. století. Z portugalštiny také pochází poevropštěné jméno města Kanton. Pokusy Britů zahájit v té době obchod s Čínou byly odmítnuty, ale od roku 1685 začínají připlouvat do Kantonu obchodní lodě s koncesí Východoindické společnosti.
Opiem zaplavili Čínu Britové
Obchod byl Čínou podporován až do roku 1773, kdy Britové narušili rovnováhu vyložením prvních 1000 beden s bengálským opiem v Kantonu. Závislost zaplavila Čínu jako epidemie a v roce 1839 vypálili Číňané sklady s opiem, což vedlo k vojenské odvetě Británie – tzv. první opiové válce a roku 1842 byl Kanton jako první přístav v Číně otevřen volnému obchodu se zahraničím. Kanton se v 19. století stal ohniskem další vzpoury, tzv. taipingského povstání. Později byl Kanton také střediskem aktivit začínající komunistické strany Mao Zedonga (Mao Ce-tunga).
Druhá nejvyšší věž na světě
Dnes je Kanton hlavním městem nejbohatší čínské provincie a jedním z největších čínských měst. Budují se zde supermoderní výškové budovy, mezi nimiž dominuje kantonská televizní věž, která je se svými 610 m momentálně druhou nejvyšší věží na světě (nikoli budovou). Za návštěvu určitě stojí budhistický Chrám šesti banyánových stromů s 57 metrů vysokou Květinovou pagodou osmiúhelníkového tvaru.
Noční Kanton
Noční Kanton
Najdete zde i Buddhu
Pagoda byla postavena již roku 537 společně s klášterem pro uložení ostatků Buddhy, jež byly dovezeny z Indie a zde uloženy. Nejživějším budhistickým chrámem v oblasti je Hualin (Chua-lin), založený roku 526, údajně poté, co do Kantonu přišel Bódhidharma, duchovní otec zenového buddhismu. Za návštěvu stojí také ostrov Shamian (Ša-mien), který je spojen s pevninou několika mosty a je to jakási zelená oáza ve velkoměstě. Díky své historii a koloniální architektuře je ostrov ideálním místem na pěší vycházky.
Kontroverzní trhy s živými zvířaty
Severně od ostrova Shamian se nachází legendární trh Qingping (Čching-pching). Trh se stal slavným díky obchodům s produkty pro tradiční čínskou medicínu, často však šlo o ohrožené druhy. Daly se zde koupit živé opice, části tygrů, medvědů, jeleni a další exotičtí živočichové. Volně se zde také prodávali psi, kočky a jiná zvířata určená ke konzumaci, dokud na konci 90. let nezasáhla vláda a tento obchod nezakázala. V oblasti se nachází také několik nádherných rozsáhlých tradičních čínských zahrad.
V Číně se zužitkuje vše
Ibišek, čili Hibiscus schizopetalus
Použitelnou mapu v Číně neseženete
Bez off-line mapy a překladače v mobilu je zde, jako jinde v Číně, orientace jen velmi obtížná. Použitelnou mapu v Číně opravdu neseženete. Bohužel jsem v průběhu této své návštěvy Číny neměl ještě jedno ani druhé. Angličtina je vám zde většinou také málo platná, tak jsem se v Kantonu napoprvé beznadějně ztratil. Záchranou mě byla vizitka hotelu a taxi.
Vodopády mezi Čínou a Vietnamem
Vodopády Detian leží na hranicích Vietnamu a Číny. Jsou přes 200 metrů široké a ve třech stupních padají o 70 metrů do údolí. Ve Vietnamu se jim říká Ban Gioc. Vyobrazení vodopádů najdete v mnoha čínských a vietnamských bistrech a restauracích po celém světě. Jsou to jedny z nejkrásnějších vodopádů v jihovýchodní Asii. Patří do oblasti geoparku Non Nuoc Cao Bang, který byl v roce 2018 zapsán na seznam UNESCO. Na čínské straně se nacházejí v oblasti Daxin v Zhuangské autonomní oblasti Guangxi. Z Kantonu se sem dopravíte přes město Nanning. Obě města jsou dnes propojena pohodlnými vysokorychlostními vlaky. Z autobusového nádraží Fengling Passenger Transport Station, které se nachází nedaleko východního vlakového nádraží v Nanningu, odjíždí každý den kolem deváté hodiny ráno turistický autobus přímo k turistickému centru Detian. Cesta trvá asi 3,5 hodiny a projíždíte malebnou krajinou jižní Číny s typickými homolovitými kopci.
Vodopády Detian
Vodopády Detian
Trable s dopravou
Vodopády jsou navštěvovány převážně asijskými turisty. Jak jsem sám přesvědčil, s individuálními zahraničními turisty se zde příliš nepočítá a také je zde téměř nepotkáte. Po příjezdu se mi ve velikém betonovém komplexu turistického centra nakonec podařilo najít anglicky mluvící úřednici. Poradila mě hotel, kde se mohu ubytovat na noc. Zeptal jsem se ještě, kdy ráno odjíždí autobus do Nanningu. Pokrčila rameny a sdělila mně, že nějaký autobus jezdí, někdy v půl osmé, někdy v půl deváté, někdy také v půl desáté, někdy také později. Čekat mám prý před hotelem a na autobus zamávat. Vzhledem k tomu, že jsem měl zaplacenou jízdenku na odpolední vlak z Nanningu do Kantonu a večer mě z Kantonu odlétalo letadlo, tak mě tato informace poněkud znervózněla. Ráno jsem tedy před půl osmou vylezl a čekal a čekal. Kolem desáté hodiny jsem se již začínal potit. Pokusil jsem se slečně v recepci s pomocí překladače v jejím mobilu vylíčit svojí prekérní situaci. Naštěstí po chvíli pochopila, o co jde. Taxi zde žádné neseženete, čínští turisté se sem dopravují autem či zájezdními autobusy. Nakonec jsem se dozvěděl, že je snad k dispozici nějaké charterové auto, které ale není úplně levné. Ale chytal jsem se již každého stébla. V tom kolem projížděl minibus. Recepční za ním mávajíc vyběhla. Řidič jí naštěstí zaregistroval. Byl jsem zachráněn. Vlak jsem nakonec taktak stihl.
Nádherný motýl, jehož latinské jméno zní Troides helena

Vložil: Miloš Beran