Utekla k cirkusu, vykašlala se na práva… A pak skvěle rozjetou kariéru obětovala bez mrknutí oka. Tajnosti slavných
07.04.2020
Foto: repro/youtube.com
Popisek: Eva Máziková
VIDEO Za železnou oponu odešla na vrcholu kariéry a proměnila se v seriózní dámu. Přesto se pak dokázala vrátit ve velkém stylu. Nestárnoucí neřízená střela má elánu stále na rozdávání a kam vstoupí, tam šíří dobrou náladu.
Vysoká dlouhonohá kráska zazářila na Bratislavské lyře, pak se všeho vzdala pro lásku bohatého byznysmena. Fanoušci na ni ale nezanevřeli a temperamentní dračici stále u našich východních sousedů milují všechny generace, i když už má sedm křížků na krku. Nestárnoucí Eva Máziková zůstává nejžádanější zpěvačkou, vhodnou pro jakýkoli druh akce, od narozeninových oslav přes obecní a městské slavnosti až po firemní večírky.
Velký den:
V osmi utekla k cirkusu
Narodila se 29. října 1949 v Bratislavě a v dětství prý byla hodná a bezproblémová. Tedy… až na pár úletů. Odmalička ráda zpívala a předváděla se, takže první touha po větším publiku ji přepadla velmi brzy. V pouhých osmi letech utekla z domova, protože se chtěla přidat k cirkusu a zpívat. Tatínkova pádná ruka ale její nadšení velmi rychle zchladila. Poprvé na sebe upozornila v roce 1966, když se přihlásila do televizní pěvecké soutěže Zlatá kamera. Vyhrála ji stejně jako vzápětí i další amatérskou soutěž Hledáme nové talenty, která odstartovala kariéru řady hvězd naší populární hudby. Mimo jiné v roce 1957 Karla Gotta, o tři roky později Marty Kubišové a v roce 1964 Heleny Vondráčkové. První vavříny Eva posbírala během studia na jedenáctiletce, která byla v té době zkrácenou verzí druhého stupně základní a střední školy a náhražkou někdejšího klasického gymnázia.
Hra:
Úspěch místo paragrafů
Po maturitě byla přijata na právnickou fakultu, po dvou letech ale budoucnost v taláru definitivně obětovala pěvecké kariéře. „Právo mě vždy zajímalo, ale vím, že tehdy jsem nemohla jít na kriminalistiku,“ prozradila slovenskému deníku Nový čas v rozhovoru u příležitosti svých sedmdesátin. „Je úžasné, že dnes se dá najít vrah i po čtyřiceti letech. A to by mě bavilo.“ Kdyby se narodila o nějaký ten pátek později, nejspíš by se stala i hvězdou přehlídkových mol. Ve své generaci byla totiž se svými 182 centimetry a štíhlou postavou nepřehlédnutelná. V roce 1967 začala zpívat s orchestrem Vlada Hronce, v roce 1970 se stala členkou orchestru Braňa Hronce, s nímž natočila dlouhohrající desku, nazvanou Braňo Hronec uvádí. Prvního opravdu velkolepého úspěchu dosáhla o rok později na Bratislavské lyře, na níž skončila s písní Orfeus a Eurydika na druhé příčce. Tehdy jí ještě vavříny vítězství vyfoukla před nosem Hana Ulrychová. O rok později už ale byla Evas písničkou Krédo bezkonkurenčně nejlepší.
Orfeus a Eurydika:
Slovenský Tom Jones
S první láskou se potkala už ve školní lavici a o půl roku mladší Karol Duchoň se stal jejím nejlepším kamarádem. „Vyrůstali jsme spolu. A jednou jsme dokonce společně utekli z domova. Naši chtěli, abychom se vzali,“ prozradila až po letech v Chart Show televize Markíza. Středoškolská studia je na chvíli rozdělila, Karol nedokončil ani průmyslovku, protože už v osmnácti odešel s orchestrem Jaroslava Mikuly do zahraničí. Pak se s Evou znovu sešel v orchestru Braňa Hronce, zpívali spolu. „S Karlem jsme se milovali, měli jsme se i brát, ale potom to nějak nevyšlo,“ konstatovala, podrobnosti krachu vztahu si ale nechává pro sebe. Když se Duchoň, přezdívaný slovenský Tom Jones, v dubnu 1972 ženil, byla jeho nastávající manželka Elena už těhotná. Počátkem roku 1985 se ale rozvedli, za deset dní se už Karel ženil podruhé. A za osm měsíců zemřel v pouhých 35 letech na cirhózu jater. Jeho špatný zdravotní stav podpořila žloutenka, kterou prodělal v dětství, hlavními příčinami ale byly mimořádně nevázaný životní styl a velká láska k alkoholu.
Krédo:
Byznysmen a manželka
V roce 1973 Eva natočila své první album, jehož titulní skladbou se stal hit Stratil sa bumerang (Yellow Boomerang). Následovaly další desky, úspěšná vystoupení na zahraničních hudebních festivalech, například v Sopotech či na Zlatému Orfeu v Bulharsku, představila se ale i v řadě dalších zemí, mimo jiné například v Japonsku. V roce 1975 poprvé a naposledy stanula před filmovou kamerou a odvážně předvedla publiku své přednosti jako Hanka v komedii režiséra Martina Ťapáka Pacho, hybský zbojník, v níž ztvárnil hlavní roli nezapomenutelný Jozef Kroner. Ve slovenských hitparádách zabodovala naposledy v roce 1977 s písní Vdýchni. Mezitím už se ale provdala a brzy následovala manžela Petera do Spolkové republiky Německo. „Můj manžel je velmi seriózní a pracuje ve vysokém byznysu. Ve společnosti se musím podle toho chovat,“ prozradila v rozhovoru pro trnavskyhlas.sk. „Když jsem někde sama, vyprávím jeden vtip za druhým, ale když jsem s ním, jsem jen manželka, protože v té chvíli nejsem já ta důležitá.“
(Pokračování v pátek 10. dubna)

Vložil: Adina Janovská