Jsme vinní ochranou vlastní bezpečnosti. A přijdou důsledky, rozhodl Evropský soud. Kvóty a jejich dohry. Komentář Štěpána Chába
komentář
03.04.2020
Foto: Youtube / repro
Popisek: Imigranti přicházejí do Itálie i době koronaviru
VIDEO Tak Evropský soud se rozhoupal k verdiktu. Společně s Polskem a s Maďarskem jsme vinni tím, že jsme porušili unijní právo na to, aby nám sem unie nacpala kdekoho, kdo bez pasu, bez víza a často i bez vlastního bezpečnostního ohrožení překročil hranice Evropské unie a dožadoval se azylu. Jako stát (i jako jeho obyvatelé) jsme se rozhodli nekooperovat se sebevražednou misí mnoha členských států Evropské unie a nepřijmout kvóty na imigranty. Po pěti letech přišla rákoska. Budeme platit, budeme trpět a nejspíš to bude mít své důsledky do budoucnosti. Jaké?
V roce 2015 se otevřela stavidla Afriky a Blízkého Východu a během necelého roku překročilo hranice Schengenského prostoru přes milion imigrantů. V naší republice převládl většinový názor, že se jedná v drtivé většině o ekonomické migranty, kteří s sebou nesou značné bezpečnostní riziko. Což se potvrdilo hned při oslavách Nového roku 2015/2016, kdy v německém Kolíně (a několika dalších německých, rakouských nebo švédských městech) došlo k hromadnému sexuálnímu obtěžování ze strany přišedších. K tomu přibyly časté teroristické útoky, každodenní sexuální útoky, ve Švédsku pak rapidně stouply počty bombových útoků. Avizovaný příchod atomových fyziků a špičkových chirurgů, kteří měli být hlavní složkou imigrační vlny, se nekonal. Většinou přišli nekvalifikovaní a značně rozjívení jedinci.
Máme na to právo?
No, nemáme. To si Evropská unie posichrovala přijetím Lisabonské smlouvy, kde v článku 78 třetím odstavci stojí: „Ocitnou-li se jeden nebo více členských států ve stavu nouze v důsledku náhlého přílivu státních příslušníků třetích zemí, může Rada na návrh Komise přijmout ve prospěch dotyčných členských států dočasná opatření. Rada rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.“ A tento odstavec jsme odmítnutím kvót porušili.
Ve stejném článku, v druhém odstavci jsme pak porušili toto ustanovení: „Pro účely odstavce 1 přijímají Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem opatření týkající se společného evropského azylového systému, který obsahuje: a) jednotný azylový status pro státní příslušníky třetích zemí platný v celé Unii; b) jednotný status doplňkové ochrany pro státní příslušníky třetích zemí, kteří, aniž by získali evropský azyl, potřebují mezinárodní ochranu; c) společný režim dočasné ochrany vysídlených osob v případě hromadného přílivu.“
Selhala unie?
Ovšem stačí zabrousit do článku 77 Lisabonské smlouvy, kde v prvním odstavci stojí, mimo jiného, toto: „(Unie rozvíjí politiku s cílem) zajistit kontrolu osob a účinný dohled nad překračováním vnějších hranic.“ A tady na plné čáře selhala Evropská unie, která nechala probíhat imigrační krizi zcela bez kontroly. Přes hranice Schengenského prostoru se tak mohl dostat každý, komu se zachtělo. Na oprávněné uprchlíky ze syrské války se ovšem nabalili ekonomičtí imigranti z mnoha dalších států a k Blízkému Východu se začala připojovat také vlna imigrantů z Afriky. Nebyla uplatňovaná žádná kontrola. Imigranti se prostě rozlili po Evropské unii a ta začala kvičet, že si je máme všichni spravedlivě rozdělit. Naopak, když některý stát začal své hranice ‘svévolně‘ ochraňovat (Maďarsko), došlo k mnoha odsudkům ze strany unie. Jak si to mohou dovolit, Maďaři zpupní, že.
Takže Řecko a Itálie, kteří měli za úkol chránit hranice Schengenského prostoru, se rozhodly hranice naopak otevřít a následně začaly pobrekávat, že se jim to vymklo z rukou a že je těch imigrantů nějak moc. To, že my jsme začali poukazovat na skutečnost, že se jedná převážně o ekonomické imigranty, nám vyneslo pověst blbečků z východu, kteří nechápou, že multikulturalismus je z větší části blahodárný. A tak došlo k žalobě u Evropského soudu, že jsme porušili unijní právo, které vychází z Lisabonské smlouvy. Jen tak, pro radost, sem dám kouzelné marketingové video tehdejší lidovecké europoslankyně Zuzany Roithové, v kterém nás přesvědčovala, že nic takového nehrozí. Není cyničtější video na internetu.
Báječné načasování
Evropský soud si nemohl vymyslet lepší načasování pro sdělení svého verdiktu. Utápíme se v karanténě, ruinujeme si ekonomiku, nezaměstnanost bude stoupat a Evropský soud přijde s rozsudkem, který zaručeně zvedne ze židle drtivou část populace České republiky, Polska i Maďarska. A přitom unijní reakce na pandemii jsou komické – uzavíráním hranic omezujete svobodu pohybu i projevu, nedělejte to, parafrázuji s přesností odstřelovače předsedkyni Evropské komise von der Leyenovou, kteroužto myšlenku pronesla na počátku karantén, které zavedly prakticky všechny členské státy unie, přičemž unii samotnou u toho měli dokonale na smrku. Kam až se chce Evropská unie ve třech státech V4 v očích občanů dostat? Na kandelábr?
Vložil: Štěpán Cháb