Pivíčko z 15. století a k němu pár hrstí pokladu a lásky. S poutníkem za Bílou paní
29.03.2020
Foto: zamek-breznice.cz (jako v textu)
Popisek: Nádvoří zámku v Březnici
FOTO Zámek v Březnici se jako gotická tvrz zapsal do historie už ve 13. století. Nechal ji postavit rod Buziců, kteří tak chtěli prohloubit obchodní Zlatou stezku. V 16. století tvrz dostal do držení Jiří z Lokšan. Ten nechal gotickou tvrz přestavět na renesanční zámek, než došlo ke kompletní přestavbě, odebral se na věčnost. Dílo dokonala jeho choť Kateřina, která ze zámku udělala centrum společenského dění.
Zásadně se zámek zahryznul do dějin tajnou svatbou Ferdinanda Tyrolského a Filipíny Welserové. Ferdinand se s Filipínou potkal v roce 1551 v Augšpurku, poté v roce 1555 v Plzni, kam se dvůr Ferdinanda utekl před morovou nákazou v Praze. A v roce 1557 už si Ferdinand s Filipínou řekli své tajné ano na zámku v Březnici. Proč utajenou? Ferdinand jako syn císaře a nástupník trůnu nesměl pojmout za choť ženu nižší rodem. Což Filipína byla. Jejich děti tak musely být brané v kolonkách tehdejšího ‘OSPODU‘ jako nalezenci. Filipína je po porodu musela umístit mezi vstupní futra zámku, kde je povila, a pak si je přisvojit jako nalezence. Babybox středověku – futra.

Té lásky se nevzdám
Ferdinand na sňatku s Filipínou trval. A to i přesto, že se tím připravoval částečně o budoucnost. Sňatek dlouho, předlouho nikdo neuznal. Ferdinand se měl stát polským králem, ale jedině pod podmínkou, že zavrhne Filipínu. Zavrhl radši polský trůn. Teprve čtyři roky před Filipíninou smrtí papež z Vatikánu vzkázal, že jejich sňatek uznává. Po její smrti pojal Ferdinand za choť vlastní, téměř o čtyřicet let mladší neteř. Nu, proti gustu žádný dišputát.

Na hranici s nimi
Bratři Adam, Jiří a Václav Lokšanové, držitelé zámku po smrti Kateřiny, se zúčastnili stavovského povstání v roce 1620. To skončilo, jak je známo, neslavně. Nejdříve Bílou horou, která české království připravila definitivně o soběstačnost (a svéprávnost) a nechala nastoupit na trůn na 400 let Habsburky, posléze ještě třicetiletou válkou. Bratři Lokšanové, za odměnu, že se snažili vyhnat Habsburky, prchli ze země. Ale v naději, že se brzy vrátí, zakopali na zámku Březnice poklad. Ten možná našel další pán z březnického zámku, Přibík Jeníšek z Újezda. Přibík se musel, chca nechca, vydat na zteč s Turkem, odvěkým nepřítelem celé Evropy.

Přibík Jeníšek z Újezda byl Turkem zajat. Do Březnice pak přišlo horké psaní, kde Přibíkova choť našla ostrá slova Turků – vyplaťte svého muže ze zajetí. Tolik, kolik váží jeho zbroj, tolik chceme zlata. Přibíkova choť zlato neměla, i poradil jí jeden z dvořanů, že Lokšanové na zámku zakopali svůj poklad. Ten Přibíkova choť našla pod růžovým keřem. Vyplatila svého muže, Přibík po návratu nechal vybudovat na zámku plivátka ve tvaru tureckých turbanů.
A co to pivíčko?
Co by? U zámku je už od 15. století zámecký pivovar Herold. Za ta staletí prošel mnoha konfiskacemi i jedním zásadním znárodněním. Jeho existence ovšem vytrvala i navzdory pohnutkám dějin a teď se tam vaří pivo jako křen. Takové karanténní, kdy nemůžete zaskočit na jedno… ale pozor, jedno prý klidně zaskočí k vám domů. Pivovar po vyhlášení karantény rozváží po okolí, po domácnostech. Ale pozor, mají omezení – nakoupit si takto můžete nejméně buďto dvě basy, nebo jeden sud piva o třiceti litrech. Bydlíte-li v okolí, žízní rozhodně nezemřete. A na nudu ostatně také ne.

Reportáž vznikla ve spolupráci se Středočeským krajem.
Vložil: Kamil Fára