Na zámek, kde jen ubytování stojí víc, než dovolená u moře s plnou penzí. S poutníkem za Bílou paní
28.03.2020
Foto: Hans Štembera
Popisek: Zámek Štiřín, nyní pod klatbou karantény, ostatně jako my všichni
FOTO Jo, život na zámku, to se jen tak někomu nepoštěstí. A když poštěstí, tak se jeho peněženka ocitne v pokušení obejít nejméně třikrát kolem obce s transparentem, kde budou stát slova o marnotratnosti. I tak jde hledět na zámek Štiřín, kde jen týden noclehu stojí stejně, jako dva týdny dovolené u moře s plnou penzí a ochutnávkami tamní kultury. Holt, zámek je zámek. Aby si člověk na týden připadal jako štěstěnou políbený šlechtic, musí si řádně připlatit.
Zámek Štiřín je benjamínek mezi našimi hrady a zámky. Postavený v roce 1750, nepřelily se přes něj zásadní bitvy naší historie a zachoval si tak ráz své doby bez piercingu dělových kulí nebo katapultů. Ani vozovou hradbu zámek nezažil. Nezažil ani obléhání a dobývání. Na benjamínka se přeci nestřílí.

Dobrá, dobrá, byl jsem přichycen při polopravdě. Ale to už je takový novinářský kolorit. Na místě zámku Štiřín stála od 15. století bytelná tvrz. Dokonce tam přespal císař Maxmilián, když jel poprvé do Prahy pokochat se českými poddanými. Jenže na místo tvrze dorazila neodbytná třicetiletá válka a celou tvrz zpustošila. Na torzu tvrze pak vyrostl květ barokního zámku Štiřín.

Umučené děti
Ukázkovou roli v dějinách si zámek Štiřín vystřihnul chvilku po druhé světové válce. A to díky Přemyslu Pitterovi, který mezi lety 1945 – 1947 zorganizoval akci zámky: ve státem zkonfiskovaných zámcích Štiřín, Olešovice, Kamenice a Lojovice a penzionu Ládví zřídil ozdravovny, kde se zotavovaly židovské děti, vracející se z koncentračních táborů. Později Pitter, který ostře kritizoval nelidské zacházení, kterého se Češi dopouštěli ve svých internačních táborech na Němcích, zahrnul do svého úsilí i německé děti, které z těchto táborů odvážel, což mu vyneslo značné potíže, nenávist ze strany řady Čechů, vyloučení ze sociálně-zdravotní komise, a dokonce obvinění ze strany ředitelství národní bezpečnosti. Přemysl Pitter byl velmi, velmi zanícený, až militantní pacifista a nesnesl jakékoliv násilí. Není tedy nikterak nečekané, že po únorovém puči v roce 1948 utekl za hranice. Působil pak v Německu, později ve Švýcarsku.

Strašení politické kauzy
A jak to u zámeckých benjamínků bývá, pomalý nástup novověku a moderní doby nedovolil angažmá strašidel a bílých paní. Strašit nás tak na zámku Štiřín mohou leda moderní dějiny. V roce 1999 se zámek Štiřín stal strašidelným kvůli politické kauze, která se otočila kolem vlády Miloše Zemana, ten byl v té době premiérem země. Podle všeho tehdejší ředitel zámku Václav Hrubý oznámil médiím, že byl zneužit pro vysokou politiku. Jaroslav Novotný, poradce premiéra, jej prý nutil do toho, aby vyrobil falešné kompro na tehdejšího ministra zahraničí Josefa Zielence. Kauza se s urputností sobě vlastní prostrašila až před soudní stolici, kde se časem vytratila do ztracena. Čili – hlavy nepadaly.
Strašení cenami
Strašidla se nepodařilo do zámku angažovat. A tak zámeckým pánům nezbývá nic jiného, než strašit luxusem a s ním spojenými cenami za poskytované služby. Na zámku se bohatstvím postižený člověk může ubytovat, zasaunovat si, nechat si udělat masáž, z masáže si zaskočit na golf nebo papáníčko hodné králů (včetně cen). Matrace nevržou, servis je prý příkladný a obsluha milá a ochotná. No, neberte to.

Reportáž vznikla ve spolupráci se Středočeským krajem.
Vložil: Kamil Fára