Divokým Sečuanem s Mistrem padající rýže. S cestovatelem Milošem Beranem pošesté do Číny
14.03.2020
Foto: Miloš Beran
Popisek: Buddhistická stúpa v národním parku Siguniang
FOTOREPORTÁŽ Po návštěvě jižní autonomní oblasti Guangxi jsem se přesunul do Chengdu (Čcheng-tu), hlavního města provincie Sečuan. Město je staré asi 2500 let. První zmínky o něm jsou v kronikách dynastie Han (Chan; 25–220 n.l.), kde se o něm mluví v souvislosti s obchodními cestami na západ jako o ´městě brokátu´. Dnes se jedná o páté největší město Číny a jedno z nejmodernějších a nejdynamičtěji se rozvíjejících čínských měst.
Jednou z hlavních atrakcí je činný buddhistický klášter Wenshu (Wen-šu), pocházející z doby dynastie Tang. Mým cílem byla návštěva dvou národních přírodních parků v této provincii. Tento díl seriálu bude věnován návštěvě národního parku Siguniang, nacházejícímu se přibližně 220 kilometrů západně od Chengdu.
Hora čtyř sester
Tento národní park je součástí pohoří Qionglai, jednoho z vedlejších horských pásem himálajského řetězce. Hora Siguniang, nacházející se ve stejnojmenném parku, je s výškou 6250 metrů nejvyšším vrcholem tohoto pohoří. Siguniangshan znamená v překladu Hora čtyř sester, nebo také Hora čtyř panen. Běžně přístupná jsou tři údolí, Changping, Haizi a Shuangqiao. Pouze to třetí z údolí má dlážděné cesty a je také nejvíce navštěvováno. V prvním i druhém údolí, které nejsou přístupná pro motorová vozidla a nacházejí se ve výšce nad 4000 metrů, se můžete pohybovat prakticky úplně sami. To je v Číně dnes již opravdový luxus.
Zvolil jsem si ubytování v tibetském městečku Rilong. Autobusy, projíždějící kolem Rilongu, odjíždějí z autobusového nádraží Chengdu Chadianzi každý den. Cílovou stanicí je Danba nebo Xiaojin. Ve vrcholové sezóně se můžete do národního parku dostat také z nádraží Xinnnamen. Cesta je poměrně náročná a trvá sedm až devět hodin. Na angličtinu nebo jiné cizí jazyky zde můžete klidně zapomenout. Autobus šplhá nádhernou krajinou přes horské průsmyky. Při vjezdu do tibetské enklávy se připravte na povinnou policejní pasovou kontrolu.
Chlapci nevydrželi
Řidič autobusu mě naštěstí včas upozornil, kdy vystoupit. Do Rilongu mě z průsmyku odvezl mikrobus. Hned po příjezdu mě oslovili dva studenti a srozumitelnou angličtinou se mě zeptali, jestli se k nim nechci připojit a udělat s nimi následující dny nějaký přechod pohoří. Stan mají a spacák mi seženou. Nakonec jim to však místní rozmluvili kvůli rozvodněným potokům. Ale domluvili jsme se následující den na společné horské túře a pomohli mi najít ubytování v jednom z místních domů. Až později mě napadlo, že chlapci měli možná za úkol nenápadně sledovat moje aktivity v oblasti. Ale každopádně byli docela fajn.
Vyrazili jsme před úsvitem a strmě stupali vzhůru. Měli jsme krásné počasí a krajina je zde opravdu nádherná. Cestou jsme míjeli tibetské buddhistické stúpy. Problém nastal až cestou zpátky, kdy chlapci začali ve výšce přes 4500 metrů najednou ztrácet síly. Rychle jsem pochopil, že pokud na ně budu neustále čekat, nestihnu sestoupit do vesnice za světla. Dopadlo to tak, že jsem je musel zanechat na místě. Ale situace nebyla zase tak dramatická, opodál se nacházel obytný dům, tak jsem se s nimi domluvil, že se mohou na noc skrýt tam. Večerní scenérie však byla opravdu nádherná.
Čínský rocker
Po sestupu do vesnice už mě hledali mí hostitelé s dodávkou. K mému překvapení měli s sebou také moji krosnu a posunkovou řečí mi naznačili, že mě musí z domu vystěhovat. Později jsem se dozvěděl důvod, měli obavu z místní policie. Ale převezli mě do hostelu s názvem Icedrock Guesthouse, který provozuje výjimečná osobnost. Jedná se o Číňana, pocházejícího z Xi´anu, který se tu před lety zabydlel. Je to rockový muzikant s velkou sbírkou rockové hudby, buddhista a horský vůdce. Mluví výbornou angličtinou, vlastní pražírnu kávy a dům obývá se třemi psy. V Číně něco jako zjevení.
Rychle jsme spřátelili. K mému překvapení jsem večer u baru objevil pohlednici „Pozdrav z Valašské zimy“. Měl tu totiž přede mnou již na návštěvě moravské horolezce. Dozvěděl jsem se od něj mnoho o místních poměrech. Udělal mi také přednášku o podstatě čínského znakového písma. Když zapsal foneticky moje křestní jméno Miloš, dozvěděl jsem se, že znaky znamenají Mistr padající rýže.

Scenérie národního parku Siguniang

Stúpy v národním parku Siguniang

Národní park Siguniang před západem slunce

Údolí Shuangqiao

Horský dům v údolí Shuangqiao

Vložil: Miloš Beran