Koronavirus jako příležitost. Proč to nebrat i tak? Komentář Štěpána Chába
komentář
17.03.2020
Foto: Ondřej Vanča
Popisek: Koronavirus zavřel všechny školy, kromě jeslí a mateřinek
Nouzový stav, školy zavřené, dětí plný dům, žádné kroužky, žádné povyražení, žádní kamarádi. Visí na vás očima potomek a čeká, co bude. Bav mě. Jsou tu dvě možnosti, předat jej na výchovu televizi nebo internetu, nebo se o něj postarat svépomocí.
Od začátku roku 2005 je ze zákona povolené domácí vzdělávání dětí na prvním stupni základních škol. Od školního roku 2007/2008 pak povolení spadlo i domácí vzdělávání na druhém stupni základní školy. Domácí vzdělávání má stejné osnovy, jako to běžné. Dochází dvakrát do roka k přezkoušení ve škole, ve které je dítě vedené.
Koronavirus jako beta verze domácí školy
Zavřením škol žáci nepřišli o učení. Učit se podle pokynů samotných škol musejí dál. Při odchodu z učeben dostali od učitelů vejslužku ve formě hromady domácích úkolů a povelů naučit se tu a tu kapitolu. Nejlépe nazpaměť. Některé školy překročily ve své odvaze vlastní stín, sáhly po moderních technologiích a přivázaly si žáky k chatovacím a videopřenosovým službám, kde budou jejich postup v učivu korigovat a komentovat. Výborně. Podobně funguje Khanova škola, která je pro domácí školáky jednou ze základních funkcí. Jednou z mnoha, nutno dodat.
Co takhle si na chvíli zahrát hru
Máte doma děti, sami jste na nemocenské (vím, vím, ne všichni, jen někteří), co takhle neposlat své dítě k učebnici s povelem – nauč se to – ale sednout si k učebnici sám, naučit se to a předat získané vědomosti dítěti jinak? Hravě, s legrací, tak, aby ho to zajímalo, hezky s principem Komenského, kde se dítě učí tím, že si hraje. Ono to totiž v zásadě funguje daleko lépe, než dítě posadit do lavice a hrozit mu pětkou.
Máte doma prvňáka, který se učí číst? Neposazujte ho před slabikář, zahrajte si na detektivy. Někam mu zašantročte oblíbenou hračku a připravte kartičky s psanými nápovědami a ty rozmístěte po domě. Ale pozor, nesmíte mu kartičky jen předhodit a jít si něco řešit na Facebook. Dítě je detektiv. A vy budete jeho hloupý pomocník. A teprve spolu můžete vypátrat, kde oblíbená hračka je, který lupič ji ukradl. Dítě se nebude nudit u čtení mrtvého slabikáře, přesto bude číst, nebude strnule sedět nad slovy – máma mele maso – ale bude pátrat po své hračce. Všechno to jde udělat velmi dobrodružně a vyrazit za lupičem hraček kamkoliv. Třeba i do muzea, kde dítě zprostředkovaně pozná spoustu dalších věcí. do nápovědy namontovat matematiku (táta udělá k ukryté hračce pět kroků, ale dítě má kroky poloviční, jak se s tím popere?).
Cukr, bič a nadšení pro vědomosti
U puberťáků je situace už trochu jiná. Jde o to, jestli si puberťák prošel normální školou a už je vycvičený na systém cukr a bič. V ten okamžik je prakticky nemožné odlepit jeho nos od telefonu a když se to povede, tak je nesmírně obtížné jej pro něco nadchnout. Puberťák, který si prošel jen domácí školou, je trochu jiný. Zajímá se, mluví s rodiči a nesmírně se zájmově vyhraňuje. U něj je pak naopak trochu potíž jej od jeho zájmu odtrhnout. Ale je veden touhou vědět a umět, nikoliv touhou po odměně.
Celý proces bude pro dítě zábavný, ale zároveň se u něho bude učit. To je princip domácí školy. Dítě se naučí to samé, jako jeho vrstevníci ve škole. Ale ve výsledku za mnohem kratší dobu a bez pocitu odporu k tomu, co se má naučit. Každé nové písmeno je záhada, která se musí vyřešit. Neříkejte mu, jaké je to písmeno. Ať si na to ten holomek přijde sám. A zase, hra, jakákoliv, kdykoliv, kdekoliv. Prakticky u veškerého učiva jde vymyslet nějakou hru, kterou se dají předat vědomosti nenásilně a bez hrozby postihu. A zároveň tak, aby to dítě bavilo a těšilo se na další ‘učení‘. Zavřené školy vám dávají vzácnou možnost si domácí školu vyzkoušet. Udělejte to.
Nutno samozřejmě také zmínit, že domácí škola je pro rodiče neskutečně vysilující. Neustále něco vymýšlet, hledat cesty a dost potlačit vlastní potřeby a zájmy.
Vložil: Štěpán Cháb