Ve Smečně nestraší jen výmoly na silnicích, ale i hladoví draci, kteří pasou po mladých slečnách. S poutníkem za Bílou paní
07.03.2020
Foto: Hans Štembera
Popisek: Zámek ve Směčně. Dříve tam žila historie, dnes tam historie dožívá
FOTO Město Smečno se zapsalo do análů řidičských brožurek jako jedno z nejhorších, co se stavu silnic týká. Na některých místech řidiči musí jet kvůli výmolům krokem, pokud nechtějí ze svého auta mít výstavní artikl na místním vrakovišti. Ale s dostatkem trpělivosti (nebo přesedláním na koně místo auta) se můžete dokodrcat až k zámku ve Smečně. Doporučujeme, při cestě s mladou slečnou, mít ji hezky v merku, aby se vám nestalo, že vám ji sežere drak. Stát se může všechno. Ve Smečně ano.
Jsou tu totiž dvě události, které k sežrání mladých slečen přímo nabádají. Ta první je svým způsobem nevinná a nemůže se fakticky promítnout do současnosti. Na místním hradě žil totiž kdysi bohatý a zlý hrabě Bořita. Jeho syn Jaroslav se zamiloval do krásné Marušky ze vsi. Scházeli se po nocích, laškovali spolu, a když přišla na hradě řeč o ženění, Jaroslav nechtěl nikoho jiného, než Marušku. Zlý hrabě Bořita vypěnil a hnal se do Maruščiny roubenky. Rozčilen natolik, že by lámal skálu, křičel na Marušku, že Jaroslava nedostane a nedostane, a když už, tak jedině pod podmínkou, že donese hraběti korunku ze zlata.
Dračí pronásledování
Maruška, sufražetka tělem i duší, se na radu kořenářky vydala do nedalekého dračího království (pověst jistě mluví o Německu) a tam korunku ukradla drakovi. Ten se za ní hnal až na hrad ve Smečně, kde jej kořenářka začarovala a sama zmizela. Hrabě Bořita musel uznat svou porážku, předal Marušce ruku svého syna a přenechal jim své panství. Jaroslav s Maruškou korunu ze zlata prodali a za získané peníze přestavěli hrad na zámek.
Smečno se draky jen hemžilo
Ale to není všechno. Dračí skazky vzaly původ dávno předtím, než kameník začal opracovávat první kámen na základy hradu Smečno. To se zase stalo, a nikdo neví jak dávno, na stejném místě, kde je nyní zámek, stála tvrz a v ní bydlel drak. A jednou do roka musela mladá dívka ze Smečna jít do tvrze sloužit. Podstrojovat drakovi, uklízet mu, bavit ho, krmit. Jenže žádná dívka se z tvrze nikdy nevrátila zpátky, drak je po několika dnech sežral. Až jednoho roku přišla řada na Marjánku. Její rodiče padli na kolena a plakali, ale Marjánka se k nim sklonila a zašeptala – nebojte, za chvíli jsem zpátky – a hup, byla pryč. V tvrzi pak sloužila pečlivě drakovi a po očku ho sledovala. Všimla si, že drak si až patologicky hlídá malou zlatou korunku. Když drak usnul, Marjánka korunku sebrala. Drak v tu chvíli zkameněl.
Domov pro seniory
Drak zkameněl, ale nezmizel. Na jeho torzu vystavěli později základy hradu, takže drak ve Smečně stále je. Stačí jediné, vrátit mu jeho korunu ze zlata. A tady narážíme na jeden zásadní problém. V zámku je nyní domov pro seniory. Návštěvy povoleny jen rodinným příslušníkům, nejlépe v odpoledních hodinách (a při chřipkové epidemii nejspíš vůbec). K navrácení koruny drakovi se tak budete muset nechat v domově zaměstnat, ubytovat… a pokud vám to nedovoluje věk, zasvětit do akce seniora z vašeho okolí. Podle jistých indicií, které se nám podařilo pod pláštíkem noci zjistit, je zlatá koruna ve třetím kameni nalevo od dveří, kam služba sváží použité hygienické pleny. Stačí kámen vyvalit, vzít korunu a vrátit ji drakovi.
Reportáž vznikla ve spolupráci se Středočeským krajem.
Vložil: Kamil Fára