Komentátor toho ´správného´ Psa by rád třetí světovou. Ale ke komu se přidat, když na Hitlera si tam hrají všichni? Komentář Štěpána Chába
komentář
04.03.2020
Foto: Web Idlib Wars
Popisek: Idlib, hlavní město stejnojmenné provincie na severu Sýrie, nedaleko od Aleppa. Zde se soustřeďují boje v posledních dnech, stojí tu proti sobě i Turecko a Rusko
Aleš Rozehnal, publicista a právník, sepsal pro web Hlídací pes.cz text, který nabádá k tomu, abychom se zapojili do války v Sýrii, po boku Turecka vlétli na území suverénního státu a pomohli mu tam s jeho zájmy. Proč? Protože zájmy samotné Sýrie, Ruska a Íránu jsou nám vzdálenější, než zájmy podobně nevyzpytatelného Turecka, po jehož boku ideologicky bojuje Katar a Saudská Arábie (tedy státy s justicí středověku), a které de facto bojuje na straně teroristických skupin, včetně bojovníků bývalého Islámského státu?
A tak si to rozložme. Turecko se právě teď producíruje na území Sýrie, aniž by jej o to samotná Sýrie žádala, a podporuje svým válečným umem tamní teroristické skupiny, které se snaží svrhnout legitimní vládu Sýrie, která je, mimo jiné, podporovaná Ruskem a Íránem. Zároveň u toho Turecko bojuje proti Kurdům, kteří se tak ocitají mezi dvěma mlýnskými kameny – syrskou vládou a tureckou vražednou nadvládou – Kurdové se většinou utekli k jednání se syrskou vládou. Zvolili menší zlo… k tomu většímu se máme my, podle Aleše Rozehnala, připojit. Proč? Protože je Turecko členem NATO a váží nás k němu jisté povinnosti? A nevadí, že za agresora je v této části konfliktu v Sýrii Turecko? Připojíme se k Hitlerovi Erdoganovi? Nebo k Hitlerovi Asadovi? Oba jsou to vůdci s diktátorskými sklony, ale jak jsme nejspíš mohli pochopit z dějin, ony to ty systémy postavené na islámu potřebují. Neobejdou se bez toho. Absurdní?
Arabské jaro
Za problémy si země stojící na islámu mohou samy. Nemohou za ně ti ze západu, z východu, z jihu a ani ze severu. Ti se v jejich absurdních konfliktech jen zbytečně utápějí a tím je pomáhají rozdmýchávat. Systém nenávisti mezi mnoha systémy islámu je natolik rozvětvený, že u jakéhokoliv tamního konfliktu nejde ani uvažovat nad racionálními otázkami. Natož odpověďmi. Důvody pro konflikty jsou tam většinou absurdní, obdobně absurdní, jako třeba justice mnoha z nich. Opravdu je partnerem k diskusi stát, který má stále v zákonech ukotvené kamenování nebo pouliční soud? A má míchání se do jeho konfliktů jakýkoliv smysl? Jednoho šílence vystřídat druhým? Zabijeme Asada, jak by si jistě přál Aleš Rozehnal, a na jeho místo si sedne další Asad. To je systém nenávisti v zemích stojících na islámských pravidlech. Tedy na náboženských pravidlech. Tedy na pravidlech, kdy systém určují slova sepsaná Bohem – schizofrenikem. Něčím mystickým, nedotknutelným a veskrze nelidským.
Můžeme se podívat na přízračné Arabské jaro, které vtrhlo do muslimských zemí v roce 2011. Naprostý propad do chaosu, občanských válek a nenávisti, z kterého nevyrostla větší emancipace společnosti, jak okolnosti naznačovaly zpočátku, ale ještě větší utužení na islámu postaveném šílenství. Aleš Rozehnal, jak to chápu, si myslí, že zabitím Asada dojde ke smíru. Stejně jako v Libyi, kde Francie a USA nechaly zlynčovat Kaddáfího. Zdálo se, že Libye se stane rájem na zemi. Nestala, je to země v rozvratu. A ještě dlouho bude. Za Kaddáfího, ač měl své diktátorské manýry, byla Libye prosperující a relativně klidná země.
Nejde o konkrétního diktátora
Nejde o to, kterého z vůdců pomůžeme sesadit, a kterého tam dosadíme. Státní zřízení, které stojí na náboženství, prostě vždycky selže, protože je řízené nepřirozeně a proti společnosti. Podívejme se na Afghánistán. USA právě podepsaly mírovou smlouvu s Talibanem. Prohra na plné čáře? Ale proti náboženství nejde vyhrát. Je iracionální a věčné a čím více do něj bijete, ať už kyjem, nebo raketami, tím více se staví do role mstivého mučedníka.
Krleš?
Je chvíle pro to, abychom zvolali krleš? Jistě, ale trochu jinak. Nezapojovat se do jejich válek, protože my bojujeme za lidská práva, oni bojují za ta náboženská (jasné, za lidská práva velmi často skrýváme boj o ropu a vliv, ale co už). Naše fronty se tak nikdy ani nepotkají. Jen se minou a zbude po nich tisíce a tisíce mrtvých a ani jedna z válečných nestvůr nebude nakojena.
Je fascinující, že se čeští (i evropští) intelektuálové často obrací k válečnému štvaní. Pregnantně nám to předvedl Aleš Rozehnal s válkou po boku Turecka, permanentně nám to předvádí intelektuálové při štvaní do války s Ruskem. Ale měl bych, z pozice toho blbého, poznámku – válka není pěkná a jedině blbec po ní volá. Ve válce umírají lidé. Ano, i v té syrské umírají. Ale od toho máme diplomacii, abychom se ji pokusili zastavit. Není to naše válka, protože náboženství už není součástí politického systému našich zemí. Zaplať Pánbu, nutno dodat. Nám může být tak maximálně líto, že politikům (a ideologům) v islámských zemích nedochází, že náboženství nemá být součástí politiky a politika součástí náboženství. Ale bojovat proti tomu nemá smysl. Bombardováním jejich zemí jim to nevysvětlíme. Spíš je v tom utvrdíme.
Vložil: Štěpán Cháb