Novinář Pehe je Děd Vševěd. Krmí fantasmagoriemi o naší energetické budoucnosti, které mají k realitě hodně daleko. Komentář Pavla Přeučila
komentář
15.02.2020
Foto: Facebook
Popisek: ITER Caderache. Báječný způsob výroby energie... tak za sto let
Přestože je pan Jiří Pehe ředitelem New York University v Praze, jaderné energetice a problémům dalšího energetického rozvoje rozumí asi jako koza petrželi. Tenhle pán mi připomíná Děda Všedvěda. Všude byl, všechno zná a všemu rozumí. Nejnověji zaperlil v sobotním vydání Novinek, kde vyšel jeho komentář pod názvem „Nový jaderný reaktor v Dukovanech jako politický večerníček“. V něm se zabývá perspektivami jaderné energetiky u nás a zejména dostavbou jaderné elektrárny Dukovany, kterou považuje za vyhozené peníze, a dokonce za jakési blíže nespecifikované bezpečnostní riziko.
Místo toho nabízí Pehe „jiné zdroje, včetně výkonnějších technologií pro skladování energie z obnovitelných zdrojů...diverzifikovat energetický sektor do menších projektů využívajících různých způsobů výroby energie.“ Když jsem se v jeho komentáři pídil, jaké zdroje má na mysli, našel jsem jediný, který považuje za perspektivní, a tím má být termonukleární reaktor typu tokamak, využívající princip termonukleární fúze.
První experimentální reaktor tohoto typu se staví pod názvem ITER už 13 let u francouzského města Cadarache a jeho dokončení je v nedohlednu. Ostatně pan Pehe ani neví, jak se projekt jmenuje a dal mu jméno ITAR. Problematikou jaderné fúze a jejího využití v energetice jsem se zabýval už před nějakými 15 lety jako šéfredaktor populárně naučného měsíčníku 21. století a už tehdy jsem se snažil dávat dohromady pro a proti, co se týká tohoto způsobu výroby energie.
V jihofrancouzském Caderache se... staví
Proces stejný jako na Slunci
Princip jaderné fúze je známý už od 50. let minulého století, kdy jej představili světu ruští vědci Andrej Sacharov a Igor Lavrentev. O co jde? Nebudu zabíhat do větších podrobností, stručně řečeno, jde o podobný proces, jaký probíhá v nitru Slunce a dalších hvězd. Pokusy s jadernou fúzí probíhají už řadu let i u nás a dlouhou dobu sloužil v Ústavu fyziky plazmatu AV ČR i malý tokamak, který kdysi dostali naši vědci ze Sovětského svazu. V současné době v Řeži pokračuje výzkum za využití technologie, kterou jsme získali z USA pod názvem COMPASS-U.
Nejdražší projekt lidstva
Zásadní problémy jaderné fúze jsou čtyři. Za prvé, jaderná fúze není podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii obnovitelným zdrojem energie, což už ji dnes pomalu vylučuje jako perspektivní zdroj energie, protože podle Evropské unie se budeme muset v budoucnu orientovat pouze na obnovitelé zdroje energií.
Za druhé jsou zde obrovské náklady na vybudování a provoz termojaderných reaktorů, dosahující astronomických částek. Mezinárodní projekt ITER je v současnosti nejdražším a největším vědeckým projektem na světě, náklady už se dnes pohybují na hranici 20 miliard eur, tedy nějakých 500 miliard korun! Platí to Evropská unie a účastnické státy jako USA, Rusko, Čína, Japonsko, Jižní Korea a Indie.
Za třetí, zatím se nikomu nepodařilo vyrobit fúzní reaktor, který by byl schopen vygenerovat více energie, než sám pro fúzi spotřebuje a konkurenceschopnost této technologie je tedy zatím ve hvězdách.

Jednou, možná to bude vyrábět čistou energii...
A za čtvrté, nikdo dnes není schopen s určitostí říci, zda bude tato technologie vůbec fungovat. Při fúzní reakci vzniká plazma, které musí být udržováno, protože jinak se reakce zhroutí. Během zatím nejúspěšnějších pokusů se podařilo vytvořit rozpálené plazma o teplotě 200 milionů stupňů a udržet fúzi po dobu 102 sekund. A to je kapánek málo. Navíc pro výrobu potřebné fúzní směsi deuteria a tritia bude zapotřebí cenné lithium, na jehož zásoby si ale brousí zuby především výrobci automobilových baterií.
Hračka pro velké kluky?
Megalomanský projekt ITER, budovaný u francouzského Cadarache od roku 2007, označují mnozí kritici za předraženou a neperspektivní hračku pro velké kluky. Výstavba tohoto fúzního reaktoru se neustále protahuje a dnes už měl být podle původních plánů dokončen. Na plný výkon by se měl podle posledního termínu tento reaktor rozjet až v roce 2035, ale nemyslete si, že bude vyrábět nějakou energii. On totiž v projektu chybí jeden důležitý článek a to generátor. S výrobou energie se u ITERu vůbec nepočítá, protože jde o pouhý experiment, který má za cíl hlouběji prozkoumat principy jaderné fúze. Možnosti výroby elektřiny a jejího přenosu do energetických sítí bude zkoumat teprve další, testovací fúzní reaktor, nazvaný DEMO, jehož výstavba se plánuje v Japonsku. Ano, při termojaderné fúzi nevzniká žádný radioaktivní odpad ani oxid uhličitý, jde tedy o zcela čistý proces, ale zároveň jde o běh na hodně dlouhou trať.
V Japonsku pokročili se stavbou reaktoru - to bylo slávy!
Pehe by nás poslal do středověku
Pan Pehe ve svém komentáři napadá Babišovu vládu, že se prý orientuje na zastaralou jadernou energetiku. Když je takový odborník na všechno, divím se, že si nezjistil o možnostech jaderné fúze alespoň pár základních faktů, protože už dnes se odborníci shodují, že její praktické využití pro výrobu elektrické energie bude možné nejspíše až koncem tohoto století, někteří skeptici tvrdí, že dokonce až začátkem toho příštího. Pokud bychom se tedy spolehli na jeho zbožné přání, abychom upustili od výstavby dalších bloků jaderných elektráren, mohli bychom si za pár let svítit svíčkami, vařit si na ohništích a ocitnout se zpátky někde ve středověku.

Vložil: Pavel Přeučil