Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton(ky) Jiřího Macků

Fejeton(ky) Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Týden v kultuře

Týden v kultuře

Nejen knížky, i ´živá´ kultura nás zajímá. Aneb Pavel Přeučil každé pondělí

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

S poutníkem za Bílou paní

S poutníkem za Bílou paní

Strašidla pro víkendy i všední den. Kde? No přeci na hradech a zámcích

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Pro někoho mimořádná, pro jiné naprostý cvok. A s přibývajícími léty čeho je moc… Tajnosti slavných

10.02.2020
Pro někoho mimořádná, pro jiné naprostý cvok. A s přibývajícími léty čeho je moc… Tajnosti slavných

Autor: ČT / repro

Popisek: Jan Kratochvílová v pořadu České televize Máte slovo

AUDIO/VIDEO Mladí ji zbožňovali jako hvězdu rock-reggae, především protože byla úplně jiná, a říkali jí Schelinger v sukních. Nadaná houslistka tanečnice a zpěvačka na sebe ale upozorňovala mnohem víc, než bylo záhodno, a tak prvního ‘zaracha‘ dostala už v patnácti.

Ve stylu rock-reggae začala u nás zpívat jako první a díky nezaměnitelné barvě hlasu se jí přezdívalo Schelinger v sukních. Jenže už od prvních krůčků v pop music pobuřovala upjatou morálku minulého režimu. Jana Uriel Kratochvílová byla příliš výstřední, ráda šokovala a s přibývajícími léty se to jen stupňovalo. Pro někoho naprostý cvok, pro jiné mimořádná osobnost, která nepřestává překvapovat.

V stínu kapradiny:

Naběhla si už ve škole

Narodila se 14. ledna 1953 ve Zlíně, v dětství hrála na housle a dotáhla to jako první až k zahraničnímu turné. Pak se ale v pubertě chopila bratrovy kytary a její hudební cesta definitivně změnila směr. Líbil se jí i tanec, takže gymnaziální léta protancovala v legendární avantgardní skupině Franka Towena. V televizi se poprvé představila s Country Beatem Jiřího Brabce v roce 1973 v pořadu, určeném pro vojáky základní služby. Její kariéru ale úřady prvně pozastavily, už když jí bylo patnáct, kdy začala skládat písničky a psát texty. „Měli jsme první kapelu s klukama, kde jsme byly dvě zpěvačky, a pak přišla skupina Matador a chtěla nás jako předkapelu. Já v tom dopise bráškovi psala, že to, co si k nám dovolují, si nenecháme líbit a že se prosadíme i bez nich. Pak však přišly další překážky,“ zavzpomínala před časem v rozhovoru pro novinky.cz. Díky osobitosti a nepřizpůsobivosti pak sbírala jeden zákaz za druhým.

Copánky:

Matce neodpustila

Její domácí kariéra byla velmi bohatá. Působila v divadle Dostavník, zpívala s Pražskými trubadúry, u Petra Hanniga, Josefa Laufera, se skupinami Variace, Jezinky, Bezinky, Expanze i s Jazz Q Martina Kratochvíla. V letech 1976 až 1978 pak následovaly Kroky Františka Janečka. V roce 1979 založila vlastní kapelu Motor s blues-rockovým soundem, jejímž členem byl mimo jiné i Michal Pavlík z Čechomoru. Od roku 1981 zpívala s legendární průkopnickou rock-reggae skupinou Heval. Začala být známá i v zahraničí, poté co vyhrála cenu publika na Yamaha festivalu v Tokiu, dostala dokonce velkorysou nabídku zajištěného startu na mezinárodní scéně. Jenže se o tom vůbec nedozvěděla. Zavinila to zřejmě její matka, nejspíš ze strachu, že by jedinou dceru mohla navždy ztratit. „U maminky doma v zásuvce jsem nedávno našla důležitý papír. Do Pragokoncertu pak totiž přišla nabídka od firmy Columbia včetně stipendia, protože si mě chtěli vychovat jako svůj talent, ale všechny ty materiály skončily v šuplíku a nikdo mi nic neřek,“ posteskla si.

Dlouhá, bílá, žhoucí kometa:

Jak odstřelit rebelku

Její výstřednost nebyla vítána, takže neustále bojovala se zákazy a omezováním. Tím spíš ji v roce 1983 překvapilo, že jí úřady povolily účinkování na festivalu v irském Dublinu. Vydala se tam s kolegou Pavlem Trnavským a čekal je mezinárodní úspěch. Nejenže vyhráli, ale navíc získali i cenu publika. Vzápětí po jejich odjezdu ale bylo rozhlášeno, že emigrovali. Veškeré hudební nosiče byly staženy z prodeje a Jana Kratochvílová přestala doma existovat. Jana s Pavlem to ale zjistili až při zpáteční cestě, během zastávky v Londýně. Dozvěděli se, že byli odsouzeni za nelegální opuštění země, takže jim nezbylo nic jiného, než požádat britské úřady o azyl. Doma by totiž mazali rovnou za mříže. V roce 1984 se k Janě přidal i její přítel Jiří Hrubeš, bubeník kapel Pražský výběr a Žlutý pes. „Jaké to bylo? Hrozné, asi jako když vás rozpůlí zaživa. V Praze jsem měla svého miláčka Jirku, který za mnou za rok utek, a Pavel (Trnavský - pozn. red.) tam zanechal svou nevěstu. Byla to tragédie a zatím se nám nikdo ani neomluvil.“

Publikum tvé jsem já:

Emigraci odnesla celá rodina

Janiným nedobrovolným odchodem trpěla celá rodina, situace se ještě zhoršila, když maminka onemocněla rakovinou. Pro Janu to byly zřejmě nejtěžší chvíle, které prožila. Domů nemohla, s maminkou mluvila jen občas po telefonu. Nakonec se přece jen podařilo sehnat pro ni výjezdní doložku, Jana pro ni našla léčitelku, po několika návštěvách se maminka cítila lépe a začala se uzdravovat. I nejbolestnější událost jejího života úzce souvisí s emigrací. Nejmladší bratr totiž spáchal sebevraždu a jeho smrt si nepřestala vyčítat. „Kdybych byla v Čechách, nikdy by se to nestalo, bráchovi bych pomohla…“ pootevřela nejtajnější zákoutí duše v dokumentu České televize Třináctá komnata. „I když na smrt nevěřím, nemohla jsem se z toho vzpamatovat, protože tu už s námi není. Teď o tom mluvím úplně poprvé, doteď jsem na to neměla sílu. Mireček byl o několik let starší, ale byl jako moje dvojče,“ prozradila novinkám.cz.

Hádej, na co tě mám:

O popovou kariéru nestála

V Londýně se naplno věnovala muzice, vystupovala pod různými jmény, která vystihovala různá ‘divoká‘ období jejího života. V roce 1985 podepsala společně s Pavlem Trnavským a Jiřím Hrubešem exkluzivní smlouvu na LP Bohemian. Natáčeli v nejlepších studiích a při nahrávání hostoval i baskytarista skupiny Level 42 Mark King. Deska vyšla v roce 1986 v deseti zemích západní Evropy a v Japonsku, v samotné Anglii však vyšel pouze singl. Než došlo ke zrušení smlouvy, protože se Jana nepohodla s novým vedením Polydoru, stihla desítky rozhovorů pro světový tisk, rádia i televizní stanice a několik živých vystoupení, hlavně v Německu a Francii. „V Anglii ze mě nejdřív chtěli udělat popovou hvězdu a nazvali mě Jana Pope, ale to jsem nechtěla,“ prozradila.

Jednota
(z komedie Trhák):

Od kostela k fesťáku

Se spolupoutníky Trnavským a Hrubešem se pak vydala na nezávislou dráhu, studovala různé filozofie a obory alternativní medicíny, spolupracovala s řadou alternativních umělců, ať už ve stylu new age, nebo anarchistickém hard core. Anonymně zpívala i ve velkých kostelních sborech. V devadesátých letech natočila několik esoterických, rockových i popových nahrávek pod několika uměleckými jmény (Z. Goddess, Zuru, Heretyka), vystupovala především ve Velké Británii, po klubech a na alternativních festivalech. „Jednoho dne přijel do Londýna jeden z mých milovaných bratříčků, to bylo už po revoluci, a začal říkat, že mě rodina a krev volá zpátky. Držel mě za ruku, až jsem se rozbrečela, a že se tedy vrátím,“ vzpomínala. „Pak jsme hráli na heavymetalovém festivalu v Trutnově, kde jsem měla rytířský oblek s rohama na hlavě. V roce 2003 pak mého Jirku pozvali do Prahy, aby hrál na Pražském jaru na Memorial Tributu Franka Zappy, ale mě tam vůbec pustit nechtěli.“

Na křídlech lásky:

Proč ji doma nechtějí?

Od roku 2003 se začala s Jiřím Hrubešem častěji vracet do vlasti a s novou skupinou Armadeica uskutečnila návrat na klubové a festivalové scény. V roce 2007 přejmenovali kapelu na Illuminatica. Své současné hudební a duchovní směrování definuje jako písničky Světla a Lásky. Z běžné produkce Jana vždy vyčnívala nejen originálními kostýmy a doplňky, ale především originálním hlasem neuvěřitelného rozsahu a barev, od něžného sopránu po metalové hloubky. A navíc dynamickou spontánní pohybovou kulturou, mimikou, smyslem pro humor, zájmem o mystiku a filozofii. Žije s Jiřím Hrubešem v Londýně a do vlasti občas přijíždí koncertovat. A velmi těžce nese, že i po revoluci tu naráží na problémy. Neustále bojuje s pocitem – nechtěli mě doma před listopadem 1989 a nechtějí mě tady ani teď.

Ruby Rose:

Jídlo = nebezpečný návyk

Kam vkročí, tam dál budí rozruch svou image i nápady, které leckdy překračují hranice zdravého rozumu. Před časem například v pořadu Michaely Jílkové Máte slovo tak svérázně propagovala veganství, že si vysloužila nálepku naprostého mimoně. „Já jsem držela půst 39 dní. Ono je jednoduchý mluvit podle učebnic, ale mnohem lepší je vyzkoušet si to sama na sobě. Maminka mi říkala, že nebudu tři dny jíst a pít a umřu. Tak jsem nejedla a nepila, pila jsem jen šťávy. Zažila jsem úžasné turné, kde jsem byla plná energie. Z toho jsem pochopila, že jídlo je nebezpečný návyk lidstva, kterého bychom se měli zbavit a namísto toho rozvíjet jiné schopnosti, třeba telepatii,“ křičela na celé studio. Své vystoupení pak ještě vylepšila tvrzením, že geny můžeme ovlivnit vlastními myšlenkami a slovy. Prý k tomu stačí přejít na vegetariánství a veganství. Sice vám může být nějakou dobu špatně, ale je třeba vydržet, prý se to samo zlepší. A proč zůstala bezdětná? „Odjakživa jsem cítila, že děti nemusím v tomto životě mít, že mám jiný úkol,“ prohlásila v rozhovoru pro Blesk. „My tu naši energii chceme dát skrz muziku celému světu, nejenom jednomu dítěti. Je ale fakt, že do takového světa jsem děti ani přivést nechtěla. A dokud se nezmění, neudělám to.“ Vzhledem k přibývajícím rokům už to stejně nejspíš nestihne.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace