Jemné zaklepání dokáže vyděsit k smrti. Noc na Karlštejně s nádechem hororu. S poutníkem za Bílou paní
09.02.2020
Foto: Hans Štembera
Popisek: Z černého lesa vykukuje Karlštejn, připravený kousnout
FOTO Na strašení se kouká skrz prsty. Nic takového není, jsou to jen povídačky pro malé děti, které je potřeba nahnat do postele. Ale pak potkáte seriozně vypadajícího dospělého člověka s vysokoškolským titulem, který jen při pomyšlení na jemné zaklepání zbledne jako stěna. Podobně to má nejspíš i kastelán hradu Karlštejn Jaromír Kubů, který o strašení na jemu svěřeném hradě ví své, ač k němu přistupoval zcela pragmaticky. Rozhodně ho ovšem nepovažuje za strašení dětí.
Jak to ví? Když prožijete na hradě pár desítek let, sem tam se vám stane něco, co nemůžete racionálně vysvětlit, protože to prostě vysvětlit nejde. Hrad Karlštejn byl vybudovaný na pokyn Karla IV. v roce 1348. Hlavní cíl, rekreace panovníka a pokladnice pro královské klenoty. Karel IV., ve své moudrosti, musel jistě počítat i s tím, že se na tehdejší monumentální novostavbu tokem dějin a různých událostí přibalí nějaké to děsivé nadpřirozeno. A také že nabalilo.

Ťukání ve zdech
Bývalý kastelán Karlštejnu o strašení mluví nerad. Je to vědec, člověk odborně vzdělaný a zároveň člověk, který ve svém oboru pracoval přes čtyřicet let. Nejdříve jako průvodce, poté třicet let jako kastelán Karlštejnu. Odborník na slovo vzatý. Ale přesto, do Velké věže hradu chodil s patřičným respektem. V přízemí Velké věže je totiž, jak Jaromír Kubů přiznal, cítit velmi negativní energie. V noci a sám tudy procházel nerad. Ale zná to snad každý z nás, jdete po chodbě a něco jde prostě s vámi. Drží se vás to skoro za košili. A je to tam. Skutečně. Takže když někoho potkáme, jak jde chodbou bokem a snaží se koukat dopředu a zároveň dozadu a k tomu mává oběma rukama na všechny strany, jde tak proto, protože s ním něco šlo. Na Karlštejnu musela být procházka s nezvaným hostem mnohonásobně děsivější, protože k tomu přispívala monumentálnost a starobylost tamních prostor.

Ale Velká věž má další specifika. O dvě poschodí výš je totiž kaple Svatého kříže, kde je energie naopak velmi pozitivní, tvrdí Jaromír Kubů. A mezi přízemím a druhým poschodím je pak laboratoř na děsivé úkazy. Jako kdyby tam svádělo svůj věčný souboj dobro se zlem. Kastelán tam mnohokrát slyšel nevysvětlitelné ťukání do zdi. Ne nějaký šramot, myší hlodání, ale zřetelné ťukání klouby prstů. Jednou se kastelán stal svědkem ťukání i se skupinou dalších lidí, kteří zvuk slyšeli také.
Uvězněný údržbář
V prvním poschodí Velké věže došlo ale k něčemu děsivějšímu. Kastelán Kubů tam poslal údržbáře, aby opravil nějakou drobnost. Ten se pak po práci nemohl z místnosti dostat. Ve dveřích byla neviditelná a nevysvětlitelná bariéra, přes kterou údržbář nemohl projít. Od té doby do patra údržbář chodil jen za doprovodu někoho dalšího.

14 bílých paní
Traduje se také, což už není z úst kastelána Kubů, že na Karlštejnu je 14 bílých paní. Proč rovnou 14? Počet částečně vychází z historických reálií. Šlechtična Kateřina Bechyňová z Lažan, dcera slovutného rytíře, usmrtila násilně 14 mladých dívek. A to ne ledasjak, třeba ránou do hlavy. Kateřina se ve svých rejdech vyžívala. Uřezávala z těl dívek maso, stahovala je zaživa z kůže, nic pro jemné povahy. 14 umučených dívek se prý občas zjevuje na Karlštejnu jako bílé paní.
Samotná Kateřina Bechyňová neušla trestu, na rozdíl od slovenské ‘Čachtické paní‘, která podobným způsobem o třicet let později zabila na 600 dívek a v klidu dožila na svém panství. Bechyňová byla dlouze souzena, a i přes svůj šlechtický původ odsouzena k vyhladovění. 14 dní byla zamčena v hladomorně, než jí kručení žaludku zakroutilo vazem.

Článek vznikl ve spolupráci se Středočeským krajem.
Vložil: Kamil Fára