Vzali mu kus života, jeho přátele i procházky. Největší tragédie pozdních let Juraje Kukury. A odevšud ho vyhodili...
08.02.2020
Foto: ČT (stejně jako další fota v článku)
Popisek: Juraj Kukura ve 13. komnatě ČT
Pořad 13. komnata České televize se stále těší značné oblibě. Mimo jiné potvrzuje, že málo co tak potěší našince, jako když se ten či onen umělec dostane do životní krize nebo když čelí nějaké tragédii. Bulvární novináři by mohli vyprávět, jak rekordní čtenost mají příběhy o celebritách, jakmile se jim přihodí něco zlého. Na tento zaručený tahák očividně vsadili autoři pořadu a díky tomu již řadu let otvírají údajné třinácté komnaty populárních osobností.
Autorka námětu, známá moderátorka Iveta Toušlová, přiznává, že není vždy jednoduché tento týdeník „smysluplně naplnit“. Vrchovatě to platí i o prozatím poslední epizodě, v níž se se svými životními osudy svěřoval známý herec Juraj Kukura. O skutečné 13. komnatě ovšem v tomto případě nemůže být řeč ani náhodou, herec totiž většinou neprozradil nic, co by již nebylo dříve známé, čím by se nepochlubil a co by skrýval ve svém nitru. Navíc se v úvodní částí své dramatické zpovědi před kamerou docela ztrapnil, když naříkal nad tím, že před časem musel vyklidit půdní byt, který si na vlastní náklady rekonstruoval v Praze, na Malé Straně.
Největší tragédie?
Rozhořčeně líčil problém, s nimž se dnes a denně potýkají tisíce lidí, když s nimi majitel nemovitosti ukončí nájemní vztah. „Podstata je v tom, že jsem tu byl šťastný. Nejen já, ale i můj syn tu byl šťastný,“ nechal se slyšet Kukura. Postěžoval si zároveň, že noví nájemníci používají vše, co v bytě vybudoval a zanechal. Ani slovem se přitom nezmínil, že si zřejmě řádně neošetřil nájemní smlouvu nebo že se mohl u nového majitele nemovitosti dožadovat soudní cestou tzv. bezdůvodného obohacení. Namísto toho před kamerou pateticky lamentoval: „Ta největší tragédie je, že mi sebrali kus mého života, to mi nikdo nevrátí, oni mi sebrali moje vycházky u Vltavy, moje přátele, že jsem tady bydlel, že jsem se díval na Trnkův dům, na Werichův dům.“ A poté ještě jednou zopakoval: „Oni mi sebrali kus mého života.“
Juraj Kukura ve své 13. komnatě nic nového neřekl
Kus české kultury
V další části své zpovědi dal zase k dobru, že byl svědkem okamžiků, kdy několik lidí otloukalo „jedinou původní pravou revoluční“ zeď Johna Lennona na Kampě. Posbíral tedy část této zdi a pochlubil se, že je nyní jejím jediným vlastníkem. Moderátorce pořadu pak ukázal malý obraz, umístěný v jeho bratislavském bytě. Ve zlatém rámu má naaranžováno pár kousků a nápisů z této zdi, která ovšem na Kampě stojí nadále. „To je kus bývalé Prahy, kus české kultury,“ dojímal se.
Nakonec vyjmenoval, odkud ho ještě v životě vyhodili: „Mě poprvé vyhodili, když jsem se stal předsedou třídy a porval jsem se, tak mě vyhodili, potom jsem byl fotbalový brankář, tak mě také vyhodili, potom jsem na stavební průmyslovce začal točit, tak mě také vyhodili, z vysoké školy múzických umění mě taky vyhodili, samozřejmě, a z Národního divadla mě vyhodili dokonce třikrát. A potom mě vyhodili i ze státu.“
Kukura, snímek z 13. komnaty
Ach, ti soudruzi
Hodně vypovídající byla i historka, v níž líčil, jak se u bývalého pohlavára, šéfa Komunistické strany Slovenska, „soudruha“ Josefa Lenárta dožadoval, aby mu vrátili pas. Ten podle něj potřeboval, aby mohl v cizině jako umělec reprezentovat socialistickou republiku. Pas nakonec dostal zpět, odjel na natáčení do Rakouska, jenže se protáhlo, a tak se nestačil vrátit domů na Slovensko. Kvůli tomu prý byl v nepřítomnosti odsouzen na tři a půl roku vězení za vlastizradu.
Paradoxně pak nakonec samotná Kukurova manželka připustila, že mnoho lidí potkal těžší osud než její rodinu.
Vložil: Adéla Hofmanová