Ne násilné vnucování, ale výrazné výhody. Tak se dělá doprava. Přečetli jsme
08.02.2020
Foto: Pixabay
Popisek: Eindhovenský tunel pro cyklisty
Jiří Hlavenka sepsal pro Ekolist reportáž z nizozemského Eindhovenu, kde poukazuje na velmi dobře řešené dopravní propojení celého města, které obyvatelům nezakazuje, nepřikazuje, ale dává jim prostě jiné možnosti. A ty možnosti jsou prostě lepší, než nasednout do auta.
Město Eindhoven Jiřího Hlavenku zaujalo prazvláštním klidem. Nejdřív netušil, která bije, nakonec přišel na to, že město je klidné, protože je v něm minimální automobilový provoz. „Eindhoven je populačně zhruba na polovině Brna. Nádraží prochází středem města (to je jistě překvapení jako Brno, že), a denně jím projde a projede podle městských statistik 100 000 cestujících. To je násobek čísel brněnského hlaváku - u polovičního města,“ píše Jiří Hlavenka v Ekolistu. Nádraží uprostřed města? K čemu? Vždyť je to pro socky, že jo.
Báječná řešení
Přičemž MHD v Eindhovenu jde člověku přesně na ruku. Nemusí nikde dlouze čekat, vlaky i autobusy jezdí neustále a všemi směry, navazují, a když vám nějaký ujede, za pár minut jede další, nemusíte bloudit po nástupištích nebo hledat v orientačních plánech, jestli vám to jede z nástupiště 4 a ¾ nebo 18, protože vám to jede z jednoho, kde vlak nebo autobus prostě zastaví a hned zase vyrazí. Přitom komfort cestování v MHD je prostě… luxusní. Pro cestující v Eindhovenu je daleko výhodnější jet veřejnou dopravou. Jak nákladově, tak i časově.
„V kiosku za vchodem si koupíte lístek, a zabere to opravdu dvacet vteřin. Předvolené stanice, jen mávnete kartou a už to z něj leze. Pak velké a zřetelné navigační cedule s informacemi, odkud to jede, jen jdete za šipkou. (Jako skromný kontrast dávám hlášení na našich nádražích zhruba v duchu "Zrychlený spěšný vlak vyšší kvality é třista padesát osm bé jé společnosti České dráhy", než se hlasatel vykoktá, kam to vlastně jede, už z Eindhovenu odjedou dvě soupravy. Time is money, moroni). Že samozřejmě nemusíte přemýšlet, jestli lístek, který pořizujete, platí pro toho či onoho konkrétního dopravce či vlaku nebo vagónu (!), ani snad nemusím zmiňovat. Prostě si koupíte lístek do Amsterodamu a nasednete do toho nejbližšího, co přijede. Jednoduché, příjemné, rychlé,“ popsal Hlavenka efektivitu eindhovenské dopravy.
Honorace na kolech
Hlavenka píše i o jistém kulturním specifiku Holanďanů. Tou jsou jízdní kola. U nás je jízda na kole ve velkých městech stále ozlomkrk. Infrastruktura není, cyklisté tak musí ‘překážet‘ automobilovému provozu. „Běžně uvidíte madam v haute couture kostýmku, která kdyby byla u nás, tak nevyleze z ničeho menšího než ze sedmičkového bavoráku se šoférem. Zde si to šlape na kole, kterému jsme říkali dřív z neznámého důvodu ‘Arab‘ nebo ze známého důvodu ‘Ukrajina‘, zastaví, opře ho o rantl a vejde do sídla světové korporace,“ cyklistická kultura Holanďanů se Jiřímu Hlavenkovi očividně zalíbila.
+
Stačí vyjít obyvatelům měst vstříc a prostě nastavit služby veřejné dopravy tak, aby výhody nad osobním autem výrazně převažovaly. To trochu nezvládáme. Restart veřejné dopravy by kulturu dojíždění kamkoliv mohl razantně změnit.
–
U nás se, želbohu, vžilo pohrdání veřejnou dopravou. Je to ‘socka‘ a tou jezdí jen skutečné socky. Vývojem jsme se přiblížili více k americkému pojetí, kdy je takzvaně reprezentativnější zajet si pár metrů autem, než tam dojít nebo zajet MHD. Možná bude chvíli trvat, než dorosteme do stavu, kdy budeme myslet normálně udržitelně (normálně, tedy bez extrémů – auto není nepřítel, MHD není pro socky).
Cyklistická doprava pak získala punc odklánění eurodotací a samotní cyklisté jsou označovaní za cyklofašouny, protože i na poli ekologického dojíždění se společnost rozpoltila na dva znepřátelené tábory, které jedou na extrémech. Jedni odmítají automobily zcela, druzí by zase nejradši zlikvidovali veškerá jízdní kola a cyklisty by sráželi ze silnice svým SUV. Je to trochu na hlavu.
|
Vložil: Štěpán Cháb