Do mystických, dechberoucích Žlutých hor. S cestovatelem Milošem Beranem do Číny
08.02.2020
Foto: Miloš Beran
Popisek: Žluté hory: Vítající borovice... James Cameron musel někdy do Žlutých hor zavítat, je tu jasně patrná inspirace pro jeho Pandoru, nemyslíte?
FOTOSERIÁL První díly své nové cestovatelské rubriky jsem se rozhodl věnovat Číně, zdaleka nejen proto, že je nyní ´díky´ koronaviru v centru světových i našich médií… Tuto zemi jsem poprvé navštívil již v roce 2005 a od té doby jsem tu byl již osmkrát. To mi dalo, mimo jiné, možnost sledovat změny, kterými Čína prochází v čase. A ty změny jsou opravdu veliké.
V roce 2005 jsem přistál v Šanghaji, nejlidnatějším městě Číny, a pokračoval vlakem do města Su-čou, kde jsem se účastnil vědecké konference. Shodou okolností jsem navštívil jinou konferenci v Su-čou také na podzim loňského roku. V roce 2005 bylo dobrodružstvím už jenom zakoupení jízdenky na vlak. Anglicky se na nádraží člověk prakticky nedomluvil a nejlepší bylo mít jméno cílové stanice připravené v čínských znacích. Jinak byla domluva velmi obtížná. Do Su-čou, byť je toto město od Šanghaje vzdáleno jen něco přes sto kilometrů, jsem tehdy cestoval vlakem několik hodin. Svým vousatým zjevem jsem tehdy ještě vzbuzoval velkou pozornost místních obyvatel, kteří měli neodbytnou potřebu se se mnou fotografovat.
Z několika hodin je 30 minut
Dnes již na nádražích ve velkých městech většinou některá z pokladních hovoří základní angličtinou a pokud ne, jsou vybaveni mobilními překladači. Protože v Čině mohou být vlaky dlouho dopředu vyprodány, doporučuji si jízdenky zakoupit před cestou na internetu. Tato služba funguje překvapivě výborně. Operátor byl v mém případě mimořádně vstřícný a sám od sebe mě upozornil na některé chyby v mém itineráři a doporučil nezbytné změny. Vlakem dnes jedete ze Šanghaje do Su-čou 30 minut, rychlostí až 340 km/hod.
Čína, země mnoha tváří
Těmito rychlovlaky je dnes již vybavena většina páteřních tratí Číny. Zpoždění jsem nyní již nezažil. Zvláštní pozornost mně již nikdo nevěnuje, lidé si již na cizince zvykli. Ve velkých městech, jako se Su-čou, vyrostly zcela nové moderní nádražní budovy. Všude vidíte intenzivní výstavbu. Obrovské stavby rostou jak houby po dešti. Investice jsou zde obrovské a také životní úroveň roste rychle. Podivný slepenec komunistické diktatury a raného kapitalismu tedy zatím v tomto směru funguje stále velmi dobře, proto je celý systém ještě relativně stabilní. Stinnou stránkou věci je však obrovská devastace životního prostředí, nemluvě o brutálním potlačování lidských práv v některých oblastech s národnostními minoritami. Ale to je obecně dobře známo. V Číně však také naleznete milé lidi, nádherné přírodní scenerie a úžasné památky, spjaté s velkolepou historií.
Kung-pao i s pařátky a hlavou
První díl této rubriky ukazuje fotografie středověkých zahrad v Su-čou, národního parku Žluté hory (Huangshan) a jeho okolí. Návštěvu tohoto národního parku vřele doporučuji všem milovníkům přírody a hor. Nádherné scenerie jsou jako vystřižené z obrazů čínských malířů. Jedná se nepochybně o jeden z nejkrásnějších národních parků Číny. Oblast inspirovala od pradávna básníky i malíře, dnes také fotografy. Stinnou stránkou je pouze přítomnost davů místních turistů a relativně vysoké vstupné. Ale to platí i o většině dalších národních parků Číny, s výjimkou některých vysokohorských oblastí. Davům však lze uniknout v ranních a večerních hodinách tím, že se ubytujete uvnitř národního parku. V místní restauraci jsem si dal kung-pao a dostal jsem ho i s pařátky a hlavou. Doprava sem je v dnešní době již snadná. Zájemci si snadno další informace vygooglí. Ještě dodám, že fotografie byly pořízeny v této době jen levným digitálním automatem, už ani nevím, jaké značky. Ke Žlutým horám se chci ještě vrátit v jednom z dalších dílů této rubriky.
Typická scenérie Žlutých hor

Podzim ve Žlutých horách

Provazochodci a provazojezdci

Schody do nebe

Středověké městečko Huizhou

Vetešnictví v Su-čou

Pouliční prodavač v Su-čou

Středověké zahrady v Su-čou
Vložil: Miloš Beran