Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Barokní perla Veltrus, zámek okupovaný německou a sovětskou armádou, málem smetly povodně. Český poutník

18.01.2020
Barokní perla Veltrus, zámek okupovaný německou a sovětskou armádou, málem smetly povodně. Český poutník

Foto: René Flášar (stejně jako snímky v článku a ve fotogalerii)

Popisek: Veltruský zámek vypadá půvabně i při zimním západu slunce

FOTOGALERIE Naši dnešní procházku začínáme na vlakové zastávce Nelahozeves. Hned u nádražní budovy se napojíme na modrou značku, která nás dovede až k dnešnímu hlavnímu cíli, zámku Veltrusy.

Po mostě, který je společný pro chodce i automobilovou dopravu, přejdeme přes Vltavu a pak už se ocitáme na okraji přírodní památky Veltrusy. Chráněné území o rozloze 255,49 hektarů bylo vyhlášeno 22. června 2013 k ochraně biotopů v evropsky významné lokalitě s výskytem páchníka hnědého a roháče obecného.

Park anglického typu ve tvaru podkovy

Přírodní památka Veltrusy je vlastně parkem anglického stylu, kterému vévodí Veltruský zámek, jenž se nachází v jeho jižní části. Park má tvar podkovy, která obepíná pole protnuté osovou alejí a třemi remízky. Celým parkem protéká Všestudský náhon, jehož přítok se nachází v jihozápadní části parku, kde je napájen Vltavou. Protéká zámeckou oborou v jihovýchodní části parku. Ve východní a severní části přechází Všestudský náhon z udržovaného toku do tůněk a mokřin.

K samotnému Veltruskému zámku se dostaneme, když se odkloníme z modré značky, cestičkou kolem pomníku Václava Panochy až k hlavní bráně. Zámek je v zimě sice uzavřen, ale v sezóně rozhodně stojí za zhlédnutí interiér v barokním a rokokovém stylu.

Významné dílo barokní architektury

První zmínky o panství jsou z roku 1704. Zámek byl od počátku budován s velkorysou barokní koncepcí jako komplex výškově odstupňovaných budov, obklopujících čestný dvůr podle osy sever – jih. Hlavní budovu tvořilo střední válcové jádro, jež přesahovalo o výšku jednoho patra čtyři paprskovitě z něj vybíhající jednopatrová křídla. V prvním patře se nacházely reprezentační prostory. Čestný dvůr byl na severu uzavřen řadou alegorických soch z dílny Matyáše Bernarda Brauna, představující měsíce a roční doby. Ve své původní podobě patřil veltruský zámek k nejvýznamnějším dílům vrcholného období barokní architektury v Čechách, a to i přes jeho pozdější úpravy. Přesto, že se plány nedochovaly, lze dnes již zámek spojovat s tvorbou jednoho z předních tvůrců barokní architektury v Čechách této doby, Giovanniho Battisty Alliprandiho.

Laudonův pavilon míjíte hned na začátku parku

Na Laudonův pavilón narazíte hned, když vstoupíte do parku 

Zámek prosperoval i chátral, nejvíc utrpěl za války

V průběhu stavby zámku, podle dohody uzavřené mezi Václavem Antonínem Chotkem a syny Janem Karlem a Rudolfem, připadlo panství mladšímu Rudolfovi (1706-1771), který svého otce následoval jak v budování veltruského panství, tak ve významných státních funkcích u vídeňského císařského dvora, zejména ve službách panovnice Marie Terezie.

Zámek postupem doby a let zažíval tu lepší, tu horší období. Jedna z ničivých ran přišla za druhé světové války. Za posledních majitelů, kterými byli Karel a Livie Chotkovi, obsadila zámek v období druhé světové války německá armáda, kterou v květnu 1945 vystřídala Rudá armáda, jejíž oblastní velení zde několik měsíců pobývalo. Poslední majitelé odešli po válce do Německé spolkové republiky, kde v roce 1970 krátce po sobě zemřeli, aniž by zanechali potomstvo.

Blýská se na lepší časy

Dnes je zámek v péči Národního památkového ústavu. V roce 2002 byl prohlášen národní kulturní památkou, ale v témže roce byl zásadně poškozen povodněmi. Od té doby probíhá postupná revitalizace. Během posledních let došlo k opravě několika parkových staveb včetně oranžerie nebo hlavní vstupní brány a jejích okolních budov. V roce 2014 byly obnoveny všechny parkové mosty přes Mlýnskou strouhu a severozápadní křídlo zámku. Hlavní zámecká budova je stále v rekonstrukci.

Vracíme se zpět na modrou značku, která nás provází zdejším chráněným parkem a kolem památného jasanu nás dovede až do městečka Veltrusy. Jeho dominantou, mimo zámku, je kostel Narození svatého Jana Křtitele. Byl postaven ve 14. století a z této doby pochází gotický presbytář i fragment figurální nástěnné malby. V 18. století byl barokně upraven a počátkem 20. století k němu byla přistavěna nová západní věž. Uvnitř najdeme náhrobek hraběte Rudolfa Chotka, bývalého majitele zdejšího zámku.

K cíli přes vltavské zdymadlo

Po modré značce pokračujeme až k hlavní silnici, kterou přejdeme a vydáme se ke zdymadlu Miřejovice. Jeho výška i se zavřenou propustí je 3,5 m. Jez je bohužel pro vodáky trvale nesjízdný, ale obnášení lodí je možné vlevo i vpravo. Plavební komora Miřejovice vpravo, kde se také nachází slalomový kanál a voda je do něj pouštěna jen po dohodě.

Miřejovické zdymadlo

 U miřejovického zdymadla jsou při nízkém stavu vody k vidění zbytky původního dřevěného mostu 

Za mostem se vydáme po Zagarolské ulici směrem vpravo a po chvíli se opět ocitneme na začátku modré značky u vlakové zastávky, kde náš výlet začínal. No a dnes zde i končí. Vlaky odtud jezdí ve směru na Prahu a Ústí nad Labem prakticky každou hodinu, v dopravní špičce i častěji.

 

Logo stredocesky kraj

Reportáž vznikla ve spolupráci se Středočeským krajem

Vložil: René Flášar