Afghánistán? Myslet si můžete, co chcete, ale mluvit o tom nesmíte. Komentář Štěpána Chába
komentář
07.01.2020
Foto: Pixabay
Popisek: O válce v Afghánistánu radši ani muk, nebo půjdete do tepláků
Pražské vrchní státní zastupitelství podalo obžalobu na člověka, který se v létě roku 2018 na internetu ‘nevhodně‘ vyjadřoval o padlých českých vojácích v Afghánistánu. Schvaloval jejich zabití a tím se, podle Pražského vrchního státního zastupitelství, dopustil podpory a propagace terorismu. Hrozí mu tak pět až patnáct let natvrdo.
ČTK u zprávy připomněla, že obžalobě čelí další muž, který označoval padlé vojáky za žoldáky a okupanty a gratuloval afghánským vlastencům za jejich úspěšné zabití. Své smýšlení vytiskl na levný papír a ve formě letáků je vylepoval po Praze. V češtině, nutno dodat, což možná trochu omezilo okruh oslovených, kdy si to cestou do práce přečetl tak maximálně vrchní zástupce a nakrknul se, rozhodně si to ovšem nepřečetli vlastenci z Afghánistánu, kterým byla gratulace primárně určena. I tento muž je stíhaný za podporu a propagaci terorismu.
Teď o svobodě slova
Trochu se děsím důsledků, ale přesto – i já si myslím, že podpora války v Afghánistánu, i kdekoliv jinde, je velmi silně problematická. Jsou mezi námi i lidé, kteří si myslí, že válka je prostě notorický vůl. Proto ji nepodporují a mají-li slinu, vehementně se proti ní vymezují a označují ji za okupaci. I já si myslím, že válka v Afghánistánu je okupační, nesouhlasím s ní a jsem ochoten označit tam působící české vojáky za žoldáky, kteří jsou v Afghánistánu přítomní pro peníze (viz níže), nikoliv proto, aby chránili Prahu, jak tvrdil předloni prezident Zeman. Praha se dá a má chránit na hranicích Evropské unie a na hranicích státu. Nikoliv válečným konfliktem na Blízkém východě, z kterého si Západ dělá Eldorádo.
Plat žoldáka
Slovo žoldák používám záměrně. Vycházím z měsíčního platu vojáka, který je u obyčejné šarže přes 26 000,- měsíčně. K tomu ovšem přináleží příplatek za zahraniční misi, kde si voják přijde na pěkných 3600 až 5200 denně navíc. Mise trvá bez nároku na volno šest měsíců. Na kolik si tedy obyčejný voják v Afghánistánu za šest měsíců přijde? Ten nejobyčejnější domů přijede s více než 800 000 korunami v kapse. Přičemž beru nejnižší šarži. Třeba takový major si přijde za půl roku na milion a čtvrt. Kdo by to nebral, že jo. Sranda v Afghánistánu tak stojí ročně daňové poplatníky téměř jednu miliardu jen na platech.
Smysl vojenského výletu do Afghánistánu
Na stole jako flák hovězího leží otázka: jde tu válku vůbec vyhrát? Proti komu se bojuje? Je jasně definovaný nepřítel? Nebo se stal Afghánistán jen odkladištěm pro jinak nepoužitelné zbraně, které by někde ve skladech zpuchly a ztratily na výbušnosti? Aneb jak ekologicky likvidovat zbraně po záruční době. No jak, udělat si z nějaké země recyklační centrum. Samozřejmě bez ptaní, prostě jedu, jedu, rozhlížím se po světě a bum ho, už recykluju a mému zbrojnímu průmyslu to generuje krásné peníze, zelené mozky zaměstnám a mám klid na odpolední grilovačku se sousedy. Jen s tím, že kvůli mému klidu na grilovačku někde umírají lidé. Já vím, je to boj proti terorismu. Ale mám neodbytné podezření, že to je boj, který generuje další a další touhy stát se teroristou. Alespoň v Afghánistánu (Iráku, Sýrii, Libyi...). Takové recyklační perpetum mobile na teroristy. Nutno podotknout, že boj proti terorismu nám generuje vedle samotných teroristů i potenciální uprchlické vlny, kterým budeme muset vzdorovat. Nejdřív jim to tam rozmetáme na kusy vojenským arzenálem, pozabíjíme jim příbuzné, rozbijeme domovy, a pak sami sebe přesvědčujeme o tom, že k nám jdou nešťastní chudáci, kteří chtějí pomoci. Ne, nejdou, jdou k nám velmi nešťastní a často velmi nakrknutí lidé, kteří ví, že museli z domu, protože jsme jim ho rozmlátili. Sankce vůči zlobilému státu jsou diplomatické a politické, válka je dobyvačná a okupační.
Žoldáci v číslech
Je tu samozřejmě riziko toho, že se žoldák z mise v Afghánistánu nevrátí. Ale jak veliké? Od roku 2002, kdy jsme se přirambovali jako spojenci v rámci NATO do Afghánistánu, tam sloužilo přes 9 000 našich vojáků, zemřelo jich 14. Možnost, že se domů vrátíte jako větrem a pouští ošlehaný národní hrdina, kterému bude účet okrašlovat přinejmenším milion korun, je ve výši 99,84 %. Pouhých 0,16 % pak při výkonu služby zahyne. Já vím, přepočítávat procenta, když se jedná o službu státu a lidu, to chce pěknou dávku cynismu. Ale sakra, máme tu 99,84% možnost, že se ze mě stane milionář s prima životními zkušenostmi a výhledem na povýšení. Je daleko větší možnost, že mě autem srazí spoluobčan u nás ve vsi, než že zahynu v Afghánistánu, ve válce. Jenom blbec by se do zahraniční mise nepřihlásil. Mise v Afghánistánu je jen trochu delší dovolená s nadstandardním přídělem vojenské buzerace, na které si jedem příjemně přivydělá. Definice žoldáka jako z praku. A to nemluvím o tom, že válkaje prostě vůl a válkou problémy řeší jen tupec, protože válka Afgháncům nedá pocit, že by s námi měli chtít kamarádit. Naopak, ta nenávist vůči nám tam musí být neskutečná. Srovnejme to třeba s bitvou na Sommě za první světové války. Tam za čtyři a půl měsíce zemřelo téměř milion a půl vojáků. Sakra, tam by se ti naši žoldáci asi nepřihlásili pro tučnou výplatu.
Svoboda cenzury
Je nesouhlas trestný čin? Drtivou většinu naší historie ano, jen posledních 30 let jsme mohli myslet i mluvit svobodně. A nějak jsme si zvykli. Je obžaloba muže, který nesouhlasí s okupací Afghánistánu, začátek odvykačky? Příště už jen dobré zprávy o tom, jak jsme překročili plán pětiletky?
Vložil: Štěpán Cháb