Žárlivý milenec ji málem ubodal, manžel i jediný syn opustili… Tajnosti slavných
30.12.2019
Foto: repro/archiv ČT
Popisek: Primabalerína moskevského Velkého divadla Natalja Sedych v pohádce Mrazík
VIDEO Na konkurz se vypravila tajně a doma z toho bylo pozdvižení. Okatou, krásnou, hodnou, nesmírně pracovitou a tak trochu naivní Nastěnkou byla i v soukromí. Jen o tom úžasném pohádkovém happy endu si mohla nechat zdát.
Herečce Natalji Sedychové, která hrála v kultovní ruské pohádce Mrazík Nastěnku, bylo v době natáčení teprve čtrnáct let. Na konkurz vyrazila bez souhlasu rodičů, a když to zjistili, okamžitě jí filmování zakázali. "Musel jsem s nimi promluvit a přemluvit je. Jednoduché jednání to nebylo," přiznal režisér Alexandr Rou. Nakonec je obměkčil zejména tučný honorář. Po premiéře dostávala Natalja tisíce nabídek k sňatku a režisér po ní chtěl, aby na všechny odpovídala. Kvůli časové náročnosti ale nakonec odpověděla jen vězňům, protože se bála, že by ji některý z nich po propuštění mohl zabít.

Nastěnka a Ivánek (Eduard Izotov) v nestárnoucí ruské pohádce Mrazík
(foto – repro/archiv ČT)
Velký talent na ledě
Narodila se 10. července 1948 v Moskvě, otec byl voják z povolání a matka inženýrka. A už ve čtyřech letech se v její hlavě zrodil sen, když sledovala v televizi krasobruslařskou soutěž. Tak malé děti ale do oddílu nepřijímali. „Když jsme s mámou zašli za trenérem, řekl nám, že musíme počkat rok nebo dva. Jakmile jsem to uslyšela, skočila jsem k němu a řekla: Před vámi je evropská šampionka Inga Kramperová. A začala jsem ze zoufalství něco předvádět na koberci. Trenér slzel smíchy a pak jen mávl rukou: Dobře Ingo Kramperová, přijďte zítra,” zavzpomínala před lety v jednom rozhovoru. Cílevědomá holčička dřela od rána do noci, protože byla pevně rozhodnutá, že se prosadí. A brzy se o ní začalo mluvit jako o velkém talentu a nejmladší krasobruslařce Sovětského svazu. Právě na ledě v sobě objevila i taneční nadání, které ji nakonec přivedlo až na Choreografickou a baletní školu při moskevském Velkém divadle.
Před kamerou už v šesti letech
Před filmovou a televizní kamerou stanula poprvé mnohem dřív, než začalo natáčení Mrazíka. V šesti letech poprvé účinkovala v televizní reklamě, později ve vzdělávacím filmu o francouzštině a v roce 1963 si zahrála samu sebe ve snímku ze sportovního prostředí, nazvaném Volný kop. V necelých patnácti letech nastudovala pro jeden z krasobruslařských festivalů působivou etudu na téma umírající labuť, v níž zaujala nejen odbornou porotu, ale i režiséra Alexandra Roua, který právě v té době hledal představitelku Nastěnky v chystané pohádce. „V Mrazíkovi jsem hrála samu sebe – stejně mladou a naivní,” říkávala později. Byla v té době ještě nepolíbená panna a filmový polibek s Ivánkem byl pro ni první milostnou zkušeností. Styděla se a měla obrovskou trému. Později přiznala, že se do svého filmového kolegy, o dvanáct let staršího Eduarda Izotova, bláznivě platonicky zamilovala, on však nic netušil. Bral ji spíš jako dítě, které by mohlo být jeho dcerou.

V sovětském krasobruslení byla považována za jeden z největších talentů
(foto – repro/Komsomolskaja pravda)
Hvězdou ze dne na den
Problémů ale během natáčení musela překonat mnohem víc. Například při scéně, kdy hodná a obětavá Nastěnka skočí za sestrou Marfušou do rybníčka. Voda byla studená a špinavá, plná pijavic... Navíc musela na čas přerušit studia na baletní škole, kam právě nastoupila a kde se na to netvářili zrovna příznivě. Nakonec všechno překonala a role Nastěnky jí vynesla ohromnou popularitu. Mrazík měl obrovský úspěch a z Nastěnky se přes noc stala hvězda. Denně dostávala hromady dopisů, mimo jiné i s nabídkami k sňatku, a režisér Rou jí přikázal, že na všechny musí odpovědět. Byla z toho zoufalá. Kdyby ho poslechla, nezbyl by jí čas na školu ani na balet. „Všechny dopisy jsem ani nestihla přečíst, natož na ně odpovědět. Odepisovala za mě maminka,” přiznala.
Slavná primabalerína
Po Mrazíkovi se před kamerou objevila ještě několikrát. V roce 1965 si zahrála pihovatou Moťu ve filmu Děti dona Quijota, v roce 1968 si ji režisér Alexander Rou opět vybral pro pohádku Ohněm, vodou a trubkami. Vzápětí si zatančila před kamerami naposledy na ledě ve snímku Bleděmodrý led. A poté rozeslala dopis všem filmovým studiím v SSSR s textem: „Žádám o vyřazení mé složky z archivu. Už nikdy nebudu točit.” Tím jedna z nejžádanějších sovětských hereček té doby definitivně ukončila v pouhých dvaceti letech kariéru. Zaměřila se výhradně na divadlo a jako primabalerína Velkého divadla v Moskvě procestovala kus světa. Tančila hlavní role v Louskáčkovi, Šípkové Růžence a mnoha dalších významných baletních dílech. Za svůj největší umělecký úspěch považuje Kitty v baletu Anna Karenina, kde byli jejími partnery i takové hvězdy, jako Maja Pliseckaja a Andris Liepa. „Působila jsem ve Velkém divadle a uvědomila si, že nemohu kombinovat tyto dvě profese,” vysvětlovala. Po ukončení baletní kariéry přijala angažmá v moskevském divadle U Nikitské brány.

Natalja a Lev Prygunov v komedii Děti dona Quijota – 1965
(foto – repro/imdb.com)
Miliardáře nechtěla
Počátkem sedmdesátých let měla vztah s bohatým cizincem, jehož jméno tajila. Pravděpodobně šlo o íránského miliardáře Babeka Seruše, který si později vzal ruskou herečku Natallju Petrovou. Studoval v Sovětském svazu a uměl velmi dobře rusky. Natalja se s ním seznámila v restauraci a zpočátku se mu vyhýbala, aby nebudila pozornost tajných služeb. On si ji chtěl dokonce vzít a daroval jí obrovský smaragdový prsten s diamanty, ona však nabídku k sňatku odmítla. Místo toho začala chodit s choreografem z Velkého divadla, jehož jméno rovněž neprozradila. Zpočátku si rozuměli, pohybovali se ve stejném prostředí, měli stejné přátele i zájmy. Jejich vztah se ale změnil v černou můru, když se Natalja během turné v Petrohradu seznámila se skladatelem Viktorem Lebeděvem. Lebeděv ji pozval do restaurace a kolegové z divadla to hned vyzvonili jejímu příteli.
Žárlivý násilník
Žárlivý milenec neváhal ani vteřinu a okamžitě vyrazil do Petrohradu. Vyrazil dveře Nataljina hotelového pokoje, povalil ji na postel a začal ji škrtit. Vedle měl položený nůž. „Jestli křikneš, zabiju tě,” vyhrožoval. „V jednom okamžiku jsem se mu vysmekla z rukou a chtěla skočit z okna, ale bylo zavřené, a než jsem je stihla otevřít, chytil mě,“ popisovala hrůzostrašnou scénu. „Jen až jsem ho několikrát ujistila, že se za něj provdám, se to zvíře uklidnilo.“ Samozřejmě zůstalo jenom u slibu, místo toho se provdala za Lebeděva. Dlouho ale trpěla psychickými problémy, způsobenými šokem, který prožila. Ztratila chuť k jídlu, do kterého se doslova musela nutit.
Životní pouť Natalji Sedych
(televize Ostankino představuje):
Manželství na dálku
Ani manželství s Lebeděvem, s nímž měla syna Alexeje, nebylo pohádkovou idylou. Sice se milovali, ale každý žil v jiném městě. Ona byla vázána v angažmá v Moskvě, on v Petrohradu, a ani jeden nebyl ochoten to změnit. „Nemohla jsem opustit Velké divadlo. On byl zase připoutaný ke své práci v Petrohradu a taky k nemocné matce a sestře,” vysvětlovala. A tak se jen navštěvovali a neustále byli na cestách, dokonce i po narození syna. „Mně to vyhovovalo, bylo to tak romantické! Jemu ale ne. Neuměl si ani ohřát vodu v konvici, potřeboval někoho, kdo by mu vařil, pral, žehlil. A takovou si taky našel,” naznačila důvod, proč se nakonec po deseti letech rozvedli. Další rána přišla, když se dospívající syn rozhodl přestěhovat za otcem. Na výchovu dvoumetrového teenagera už Natalja neměla sílu ani finanční prostředky. Jeho odchod i samotu nesla těžce, ale věděla, že Alexej potřebuje mnohem víc otce než ji.
Návrat před kameru
Po ukončení baletní kariéry se vrátila opět k herectví, v angažmá v moskevském divadle U Nikitské brány působí dodnes a časem se znovu objevila i před filmovou kamerou. Diváci si mohli její herecké umění vychutnat například ve filmech Gambrinus, Jsem volný, jsem nikdo, Předpověď počasí či Nejlepší čas roku. Jen málokdo by ale ve stárnoucí a vychrtlé ženě poznal milou a půvabnou Nastěnku, takovou, jaká se k nám každoročně vrací během vánočních svátků v oblíbené ruské pohádce.

Vložil: Adina Janovská