Radši bych v republice prosperující cukrovarnictví, než stovky kilometrů zbytečných cyklostezek. Komentář Štěpána Chába
12.12.2019
Foto: Facebook
Popisek: Hlavně podchytit mladé
Pokračuji ve slíbeném tématu czexit. Premisou minulého článku bylo, že tvrdý czexit je hloupost a že by se Evropská unie měla sama a z vlastního rozhodnutí rozdělit na východ a západ a zcela přátelsky se prostě rozklížit. Už jen proto, že toto rozklížení je patrné už nyní, uvnitř samotné unie, a vytváří velké třenice a to jak politické, tak i ekonomické, kdy my budeme nekonečně dlouho chudými příbuznými západu (pokud by šlo vše beze změn tak, jak to jde nyní, o čemž lze pochybovat, viz níže). Samostatný východ, kterého jsme politicky součástí, by se ovšem nestal protektorátem západu, ale partnerem se svým vlastním rozhodováním a plánováním své budoucnosti. Jen vazby na západ by byly nadstandardní.
Naše šéfredaktorka správně poznamenala – a co dál. Co Rusko, co Čína, neusilovali by o to, abychom spadali přímo pod jejich vliv? Tady ovšem narážíme na trochu vzdušné téma a tím je mentalita jednotlivých zemí východní části unie. Prožili jsme bezprostředně totalitu, kterou máme, stále ještě, hluboce vštípenou pod kůží. A to jak v tom špatném, tak i v tom dobrém smyslu. Tady bych vypíchnul ten dobrý. Jsme nedůvěřiví, ostražití a máme své zkušenosti. V Německu, i přes očividná selhání stran migrace nebo ekologie, stále vyhrává Merkelová. U nás ne, my jsme proevropské strany vystřídali problematickým Babišem. V Polsku si zvolili Kaczyńského, v Maďarsku Orbána, na Slovensku Fica. Na západě výše jmenované označují téměř za autoritáře, ale ono to tak není. Výše jmenovaní nesklouzávají k totalitním praktikám, naopak, troufám si tvrdit, že udržují svou ‘buranskou a balkánskou‘ politikou na rozumné úrovni požadavky Evropské unie, kde už se zdá, že členem vlády se může stát i Caligulův kůň (upřímně, co jiného je třeba ‘naše‘ eurokomisařka Jourová, než právě variantou na Caligulova koně).
Mentalita
Už naše mentalita je jistou zárukou, že se zpět do velké náruče matičky Rusi nevrátíme. Protože jsme tam byli. Ale zároveň je tu rozpor v tom, že nechceme definitivně skončit v náruči bruselské, kde začíná vystrkovat rohy jiný autoritářský režim. V náznacích, plíživě, mírně, ale je tam. A z toho vyvěrá euroskepticismus východních členských zemí unie. Cítíme neotupenými radary historické paměti, že na západě není všechno tak, jak bychom pro svůj život chtěli. A proto ten mírný, ale setrvalý odpor. A už jen představa, že by třeba Polsko mělo spadat pod ruský vliv? Ta mi přijde dokonale zcestná. Naší výhodou je, že velmi neradi lezeme do extrémů. Jsme hobiti, dobrodružství je tady pro ty hloupější. A Rusko je pro nás extrém, stejně, jako jím je Brusel. A ano, i Polsko je hobití, bydlí tam sice jeden Bral vedle druhého, ale stále je to hobití kraj (Bralové byli v Tolkienově světě trochu dobrodružnější odchov hobita).
Placení unii
Je potřeba také poukázat na blízkou budoucnost, kdy se Visegrádská čtyřka ocitne v roli čistých plátců do rozpočtu Evropské unie. V ten okamžik začne být v diskusích velmi divoko, protože vyvstane logicky otázka, proč bychom měli být ve spolku, v kterém se nepokrytě velmi dobře daří do extrému jdoucí levicové politice. Je to nevděk? Sobectví? Nahrabeme si, a když máme něco dát, tak se začneme vzpěčovat? Na něco takového si můžeme hrát v osobních vztazích. Na mezinárodní úrovni všechno jede na bázi ´seber co jde´. Francie zcela bez rozpaků lobbovala u orgánů Evropské unie za to, aby se u nás po vstupu do unie redukoval chov skotu. Abychom neohrozili jejich trh, a on se redukoval. Francie pokutovala českého řidiče kamionu za to, že má nízký plat. Francie zavřela do vězení českého řidiče kamionu, kterému se do korby nacpali bez jeho vědomí imigranti. Francie s Německem zcela bezostyšně zlikvidovali za pomoci orgánů Evropské unie naše cukrovarnictví. Kde je v tom ta láska k bližnímu? Nikde. Urvi co můžeš a utíkej s tím domů. Platilo to před unií, platí to i v unii. A bude to platit i po ní. Upřímně, radši bych v republice prosperující cukrovarnictví, než stovky kilometrů zbytečných cyklostezek a několik desítek rozhleden, troufám si tvrdit, že fasády bychom si zvládli nahodit z vlastního rozpočtu, když ten by nebyl ochuzen o výdaje do rozpočtu unijního.
Zároveň u toho je dobré zmínit i prohlášení Vladimira Putina, který řekl vlastně to samé, parafrázuji – jakmile se východní státy unie stanou čistými plátci do rozpočtu unie, začnou se cukat. Z čehož lze vyvozovat, že Rusko na tuto příležitost čeká v křoví mezinárodní politiky jako šelma. Ovšem jsem si dokonale jistý, že nálady ve východním bloku po tomto zvratu vůči unii opravdu značně ochladnou. Logicky, po patnácti letech v unii jsme se blahobytem a bohatstvím západním zemím nepřiblížili ani o píď. Stále jsme svědky toho, že francouzští policisté pokutují českého řidiče za nízký plat. Ta ekonomická nerovnost uvnitř unie bude faktickým náhrobkem samotné unie. Ono nejde dlouhodobě udržet smírnou cestou dvě nesrovnatelné ekonomiky, kdy navíc ta bohatší těží z té chudší (jsme vlastněni z drtivé většiny západními korporacemi, kterým jde naše nemajetnost velmi k duhu).
Tlak bude
Tlak Ruska a Číny na to, abychom se stali jejich vazaly, bude skutečně nesmírný. Ale ten je teď obdobný na celou unii, kdy ta sebevědomě podléhá. Viz sankce vůči Rusku, kdy my nesmíme s Ruskem obchodovat prakticky vůbec, což nebrání Německu dělat v Rusku rekordní obchody nebo zavádět plynovod Nordstream. Před Čínou, dovolím si tvrdit, začíná klečet celý svět. Čína začala ekonomicky okupovat prakticky celou Afriku. A lije do ní neuvěřitelné množství peněz, investic. Je zcela očividné, že Čína startuje ekonomický boom Afriky. Obdobný, ke kterému se Čína za posledních 20 let vzmohla sama (tak se to dělá, milí Evropané, investicemi, nikoliv humanitární pomocí a následnou imigrantskou krizí, protože humanitární pomocí se startuje neschopnost, nikoliv potenciál), jen s tím rozdílem, že Čína si Afriku zavazuje a spoutává. Ať se podíváte na jakoukoliv statistiku bohatství, zdrojů, investic, vývoje, dokonce i počtu GWh z obnovitelných zdrojů, všem s přehledem kraluje právě Čína. Pro Evropskou unii je Čína už teď naprosto strategickým obchodním partnerem, bez které to prostě nejde. A politici unie rozhodně nepeskují Čínu za lidská práva. Takové peskování už pominulo. Jde o prachy.
A my?
My plánujeme svatby každého s každým, podrážíme sami sobě nohy hysterií kolem ekologie, likvidujeme vlastní průmysl, nastavujeme si takové normy a požadavky, které budeme schopní naplnit jen za vynaložení nesmírného množství peněz a zdrojů, zároveň u toho si vše necháme kompenzovat jen malým přírůstkem práce, ale velkým úbytkem možností. Práce bude tedy ubývat. A nakonec, přijímáme první poslední, co se sem z Afriky připlaví, což na stabilitě prostě nepřidává.
Teď tomu stále ještě říkáme humanismus, enviromentální žal, lidská práva. Ale nejsme Čína, my právě teď neprožíváme ekonomický zázrak. Naopak, německá ekonomika stagnuje a vykazuje známky pádu, což znamená, že začne stagnovat celá eurozóna. Opravdu je v unii právě teď čas na to, abychom začali s obludností fantasty investovat do ekologie a imigrantů, a zároveň abychom politicky udupávali automobilový průmysl, který je fakticky pro celou Evropu páteřní?
Čelit a obchodovat
Číně i Rusku by osamostatněná část východní unie čelila stejně, jako současná unie. Politickou silou, diplomacií a spoluprací jak s těmi ze západu, tak s těmi z východu. Nestali bychom se bezmocnými dětičkami se staženými kalhotami uprostřed válečného pole. Pochybnosti o tom, jestli by nás sežrala Čína nebo Rusko, vycházejí z nedůvěry v naši politickou sílu. Západ je garantem takové síly, jistě, ale sám se začíná stáčet na scestí. Bude tím garantem napořád? Nebo se stává garantem multikulturního eko ráje, kde budeme po zákazu žárovek hezky enšpíglovsky a ekologicky chytat světlo do hrnců a nosit si ho domů, u čehož necháme policejními hlídkami rozhánět zdivočelou frontu na sociální dávky, která se potáhne až odněkud z Afriky. Bezmocnými dětičkami jsme teď, v pevném souručí se západem, který nechává vládnout už i Caligulova koně.
Czexit je hloupý název. Je nesmysl vystoupit z unie jako Česká republika. Smysl dává vystoupit jako celek, jako východ Evropské unie. Protože prostě nestíháme vizi ráje na zemi, kterou se rozhodl zahubit západ sám sebe.
Vložil: Štěpán Cháb