Ze zatopené obce zůstal jen kostel, který rozebrali a znovu postavili. Český poutník
07.12.2019
Foto: René Flášar
Popisek: Kostel z 12. století, který byl přesunut o 60 metrů, aby ustoupil vodě Orlické přehrady
FOTOGALERIE Dnešní přibližně devítikilometrový výlet nás zavede k bývalé obci Červená nad Vltavou. Ta byla na začátku šedesátých let minulého století zatopena při napouštění Orlické přehrady. Zachován z ní zůstal pouze kostel svatého Bartoloměje, který byl pro svoji historickou hodnotu rozebrán a znovu postaven o šedesát metrů výš, nad zátopovou oblastí přehrady.
Z vlaku vystupujeme ve stanici Červená nad Vltavou, která leží v katastru obce Jetětice, místní části Červená. Hned u zastávky se napojujeme na červenou turistickou značku, která nás dovede až do cíle naší cesty.
Unikátní viadukt
Projdeme chatovou a chalupářskou osadou a při břehu řeky Vltavy, která je díky nízkému stavu vody v Orlické nádrži, hodně pod svojí běžnou hladinou, se blížíme k prvnímu důležitému bodu našeho výletu. Tím je železniční viadukt na trati Tábor - Ražice. Most přes Vltavu byl vystavěn v letech 1886 až 1889 jako součást železniční sítě mezi Prahou a Brnem, takzvané Českomoravské transverzálky. Slavnostního otevření se dočkal 20. listopadu 1889, tedy téměř přesně před 130 lety.
Most je 253 metrů dlouhý a původně byl 67 metrů vysoký. Po napuštění Orlické přehrady se ale jeho výška zhruba o 15 metrů snížila. Také jeho dva pilíře, které do té doby stály na břehu, se ocitly ve vodě a musely být zpevněny. V době jeho vzniku šlo o druhý nejvyšší most v Rakousko-Uhersku, hned po slavném alpském arlbergském viaduktu Trisana.
Pořádně těžký a důležitý most
Most váží 940 tun. Jeho konstrukci tvoří tři ocelová pole, každé je dlouhé 84 metrů a celkem se na smontování celého přemostění spotřebovalo neuvěřitelných 329 000 nýtů. Šlo také o první železniční most na našem území, který byl vystavěn bez lešení pouze letmou montáží. Ocelovou konstrukci podpírají pilíře ze žulových kvádrů. Most vyrobila Pražská mostárna za 510 000 zlatých. Ta si na jeho stavbu najala italské dělníky, kteří měli s podobnými stavbami zkušenosti.
Strategický význam měl most i za 2. světové války, protože šlo široko daleko o jediné železniční přemostění. V druhé polovině 30. let se proto u něj začaly budovat vojenské bunkry. Kromě rozestavěné linie opevnění podél řeky postřelovaly mostovku přímo tři objekty druhého sledu na horním okraji údolí. Dodnes stojí na břehu Vltavy nezatopený lehký objekt 36/137 typu D s palbou po proudu řeky.
Nepřístupná Rukavečská obora – Schwarzenberkové slibují a slibují
Opouštíme most a červená značka nás dále vede po okraji Rukavečské obory. Jedná se o přírodní památku. Důvodem ochrany je fragment původního porostu acidofilních bikových bučin. V dutinách těchto stromů hnízdí lejsek malý, strakapoud, datel černý. V místních porostech žije také chráněná ropucha obecná a slepýš křehký. Oblast přírodní památky je od roku 1998 obory oplocena. Údajně proto, aby byla zajištěna přirozená reprodukce lesního porostu. Místní obyvatelé a turisté, zvyklí zdejší oboru navštěvovat, se ale dostali do sporu s rodinou Schwarzenbergů, které obora patří. Bylo jim přislíbeno částečné zpřístupnění obory, ale sliby zatím pouze zůstaly pouze sliby.
Trasa vede dále údolím Hrejkovického potoka, který vytéká z Hrejkovického rybníka a protéká přes Velkou, Hamr, Mlýnský rybník u Květova a na svém konci ústí do Orlické vodní nádrže. Hlavně ve své závěrečné fázi cesty do Orlické přehrady meandruje krásnou a romantickou krajinou.
Potok se vlévá do Vltavy, vlastně už do Orlické přehrady, v nadmořské výšce 352 metrů. Původní tok Hrejkovického potoka je zde zkrácen zvýšením hladiny Orlické přehrady. Z údolí potoka vznikl zatopením asi 2 km dlouhý meandrovitě zahnutý úzký záliv.
Zachráněný kostel svatého Bartoloměje
Naše dnešní cesta končí u románského kostelík ze 12. století, který založila Zdislava, matka Jiřího z Milevska, a který je jedinou památkou na obec Červená nad Vltavou, která byla zatopena vodami Orlické přehrady. V roce 1960 byl pro svůj historický a umělecký význam rozebrán a přenesen mimo zatopenou lokalitu. Jde o jednolodní stavbu s příčnou lodí, žebrová klenba presbytáře je pravděpodobně nejstarší svého druhu v Čechách.
Kostel je běžně nepřístupný, prohlédnout zevnitř si ho můžete pouze dvakrát do roka. Týden po Velikonocích, kdy se tu konají mše svaté, které vzpomínají na zahájení sezony vorařů a na svátek Bartoloměje 24. srpna.
Volně přístupná je zvonice vedle kostela, která ale neměla tak velkou historickou hodnotu, proto byla při napouštění vodní nádrže zbouraná a dnes u kostela stojí replika původní stavby.

Reportáž vznikla ve spolupráci se Středočeským krajem.
Vložil: René Flášar