Žijeme v přelomové době průšvihů, které se vydávají za ctnosti. Komentář Štěpána Chába
komentář
04.12.2019
Foto: Facebook
Popisek: S Evropskou unií na věčné časy a nikdy jinak
Angela Merkelová v německém Bundestagu v projevu, za který sklidila neutuchající aplaus, pravila, že nenávist není názor a že bude mít své důsledky. Čeští poslanci psali do amerického kongresu s tím, že bylo dost dezinformací a ať s tím Američané konečně něco udělají. Otec teroristou zavražděného mladíka ve Velké Británii křičí do médií, že vražda nemá s ničím nic společného a že by jeho syn byl smutný z toho, kdyby se jeho smrt s něčím spojovala. Tím něčím je myšlen islám.
Ve Švédsku plní první strany médií Greta Thunbergová a její zmatečný boj proti větrným mlýnům, zároveň s tím ovšem na území jejich země bují imigrantské gangy, vybuchují bomby a tamní policejní statistiky se plní nekorektností, protože 9 z 10 kriminálníků jsou imigranti a jejich potomci. Levicově naladěná švédská vláda navrhuje posílit nikoliv policii, která pod náporem kriminality kolabuje, ale vytvořit jakousi ochranku. Ve švédském Malmö v kostele nad oltář přidělali obraz ráje s homosexuálním pojetím. Dva Adamové a dvě Evy. Evropská komise vyhlásila na území celé unie klimatickou nouzi, poslušna křiklounů z Friday for Future a podobných hysterických spolků. Přerozdělovací mechanismy na imigranty jsou zase na stole. Dumá se nad šrotovným pro vozy se spalovacím motorem jako dotace pro nákup elektroaut. A elektroauto Tesla v Rakousku hořelo po nehodě čtyři dny, jeho hašení se muselo účastnit několik hasičských jednotek, nakonec hořící auto ponořili do jakéhosi tanku, kde měl oheň do několika dnů chcípnout. Doufali.
Evropská unie jako hysterka světové politiky
To je jen výsek informací, které se mihly médii za poslední týden. Ten nával se ovšem opakuje týden co týden. Stále stejná písnička. Jen si dovolím poukázat na skutečnost, že tento výsek je zbytnělou agendou Evropské unie jako politického projektu. Vždycky, když je někde přítomna hysterie v argumentech a ve snaze svou věc prosadit, páchne to. A Evropská unie jako politický projekt jede právě na takovém principu.
Ekologie – vyhlášení klimatické nouze, likvidace uhelných elektráren bez faktické náhrady, dopřávání sluchu hysterikům, kteří, už zase, křičí, že do dvanácti let vymřeme. Přitom je to vyvrácený blud a čirá manipulace. Migrace – musíme přijímat, přijímání zvyšuje životaschopnost ekonomiky země, přijímání doplňuje deficit v sociálním systému, přijímání zvyšuje stabilitu země. Stačí se podívat na skutečný stav věci. Ty země, které otevřely náruč imigraci, se začínají utápět v nepochopitelném násilí, bojůvkách, musí řešit gangy, narůstající výdaje do sociálního systému i policejních složek. Ale stále tvrdí, že je to přínos a chtějí ten přínos nacpat i zemím, které v tom doposud přínos neviděly. Hloupé to země. Dezinformace – další téma, které hýbe unií. V Německu probíhá vášnivá debata nad hranicemi svobody slova. Ale, dovolím si tvrdit, jakmile se začne diskutovat nad hranicemi svobody slova, mizí faktická svoboda slova. Protože za nenávist může být označeno ve výsledku i to, že si člověk postěžuje na skutečnost, která se děje teď a tady. A právě ekologie, svoboda slova a migrace jsou uhelné kameny politiky Evropské unie.
Svazování
V Evropské unii už se dávno nesjednocují normy pro dovoz banánů a pišingru, tam už se jede na jiném levelu. U mnoha lidí panuje stále ještě přesvědčení, že Evropská unie se může vyvinout, změnit, přeměnit, reformovat. Ale jak? Podívejme se na brexit. Jeden by čekal, že se Evropská unie poučí, ukáže snahu pro změnu. O reformě se vedou debaty před každými volbami do unie. A? Kde je? Alespoň náznak? Místo toho unie přitvrdila a svazuje členské státy čím dál víc.
My máme povinně klimatickou nouzi, ač je to nesmysl, musíme se připravit na vzdorování přerozdělovacím kvótám, protože unie začne zase tlačit, a zároveň hlasem našich zákonodárců voláme na Ameriku, ať nám tu, proboha konečně, zavede cenzuru. Ač se neuvěřitelně snažím vidět v unii dlouhodobý užitek, vždycky u mě převáží pocit, že z unie jde více ohrožení. A těším se, vysloveně se těším, až se staneme čistými plátci do rozpočtu unie. V tu chvíli velké množství lidí řekne – proč. K čemu nám to členství je? Že na tom ekonomicky vyděláváme? Ale vždyť jsme popelnicí a montovnou Evropy už teď. Konkurujeme levnou prací. A přesto od nás korporát začíná pomalu odcházet, protože jsou levnější země. Zatím těm levnějším konkurujeme tím, že jsme v unii. Ale až korporát odejde? Čím budeme konkurovat pak? Rádo se tvrdí, že za to mohou naši politici, kteří nedokázali v unii vyjednat dostatečně dobré podmínky. Skutečně? A jsou tak neschopní všichni politici na východ od Berlína? Slovensko je v eurozoně, přesto stále tragicky za námi. Polsko by mělo být rozlohou i počtem obyvatel slyšet, mělo by nás na celé čáře předběhnout. Ale stagnuje na podobné úrovni jako my. Opravdu za to může neustále ten třicet let mrtvý socialismus? První republika povstala z popela monarchie a během dvou desítek let se stala zemí, s kterou se počítá. Proč to teď nejde? Za zásadní chybu našich politiků můžeme označit to, že prakticky celou ekonomiku navázali na Západ, nejvíce pak na Německo. Když začne Německo ekonomicky pokulhávat, svede celou krizi jako bleskosvodem k nám, aby si zachovalo tvář ve svém boji proti oxidu uhličitému.
Nechte konečně odejít Velkou Británii, pak se staneme pro unii papírově bohatšími, začne po nás chtít víc peněz, než kolik nám přepošle. Pak se rozjede debata, která bude měnit poměr politické síly ve sněmovně. Měli bychom to stihnout dřív, než se ti naši poskoci vysněné cenzury dovolají, pak už bude nejspíš pozdě.
Vložil: Štěpán Cháb