Naše štěstí nepochází z toho, jak se Putin nebo Si-Ťin pching vyspí. Komentář Štěpána Chába
komentář
28.11.2019
Foto: Facebook
Popisek: Si-Ťin pching a Vladimir Putin jsou kamarádi
Bezpečnostní informační služby vydaly svou tradiční výroční zprávu. Opět se týkala převážně Ruska a Číny. BIS varovala před temnými rejdy, které u nás tajné služby Číny a Ruska provádějí, snaží se ovlivňovat naši vnitřní i mezinárodní politiku, chtějí nacpat klín jak mezi lidi, tak i mezi státy unie nebo NATO. Rozeštvat všechny mezi sebou a to, co odpadne, tím se obohatit.
Výkřiky komunistů a SPD o tom, že BIS neupozorňuje i na aktivity dalších států, jsou liché. To, co by u nás prováděly jiné rozvědky, nám teď chodí befelem z Bruselu. Bylo by tedy velmi podivné, kdyby nám tu ještě rozkládaly stát, společnost, nebo politické směrování. Rozkládaly by ho vlastně sobě navzdory, protože jejich směr s brbláním, ale naplňujeme. Stejně jako jsme ho, s brblání, ale naplňovali se Sovětským svazem na věčné časy a tehdejší média se plnila provoláními o tom, jak nám tu rejdí západní tajné služby. Ony nám tu totiž jistě rejdily, protože jsme byli ti z druhého tábora. Vždycky je to souboj mocností. My spadáme pod Západ, rejdí nám tu Východ, když jsme spadali pod Východ, rejdil nám tu Západ. Není na tom vlastně nic objevného.
Putinova slova o unii
Rusko i Čína se nás samozřejmě snaží přiklonit na vlastní stranu. Logicky, koláč se krájí vlastně každý den, ne pouze jednou za čas. Jinak – jednou za čas se koláč dělí motorovou pilou (viz pád železné opony), každodenně se krájí pilníčkem elitní manikérky, po malinkých kouscích. Což je jakási příprava na dělení motorovou pilou, ke kterému vždycky dříve či později dojde. Ruský prezident Putin prohlásil, že očekává odchod východoevropských států z Evropské unie do roku 2028. A to v okamžiku, kdy tyto země, včetně nás, přestanou být příjemci peněz z unie, ale stanou se čistými plátci. Což se s brexitem může stát velmi brzy, protože s odchodem Velké Británie z unie klesnou standardy a my se díky tomu staneme v rámci Evropské unie bohatšími. Papírově, nikoliv reálně, samozřejmě.
Mateřské školky
A teď budeme stát před dilematem. Obhájit naše členství v unii, když přínos bude spekulativní. Jistě, budeme v elitním klubu (aniž bychom tou elitou byli), ale propukne celospolečenská diskuse, která začne přepisovat politickou mapu. Marian Kechlibar vnesl do prostoru téma toho, kterak se proměňuje skladba společnosti v Německu. Výhled to je trochu problematický, protože na pevně daných datech dokazuje, že v mateřských školkách začínají převažovat děti imigrantů. Teď je to zdánlivá maličkost, za dvacet let to bude realita, která začne politicky i společensky určovat směr Německa. Přičemž Německo je hlavní tahoun Evropské unie jako celku. I když to zní lacině, tak je nutné učinit provolání – zase o krok blíže k evropskému chalífátu. Oponent se u takového provolání jistě vzedme, ale přesto takové téma nejde obejít nálepkou populistické nebo xenofobní, protože fakt, že se německá společnost začíná proměňovat, tu prostě je a je nutné s ním počítat.
A tady už ta vlivová sféra vane odjinud, rozhodně ne z Ruska nebo Číny, ale z vlivové sféry víry a náboženství. Čímž jsme si, jako Evropa, prošli a nebyly to příjemné časy. Přínos Evropské unie pro naši zemi bude společenským tématem neustále. Jen v blízké budoucnosti se takové téma převtělí do hybatele politickým složením sněmovny. Zaznívalo to i na Václavském náměstí při oslavách 17. listopadu – dokud se nepostaráme o chudé, dokud nezmírníme jejich chudobu, budeme neustále bojovat, protože chudý člověk chce změnu a v současném směrování politiky ji prostě nevidí. Všichni musí cítit zlepšení. Debata bude vždycky vyhrocená, protože ji vede ten, kterému trčí z pusy zlatá lžička, a ten, kterému z pusy trčí zkažené zuby.
Hodí se to na Putina?
A teď jak se k tomu postaví třeba BIS? Bude celou debatu svádět na rejdy ruské a čínské rozvědky? Ve výroční zprávě BIS je jedna kouzelná formulace o dezinformátorech, parafrázuji – proruské dezinformace šíří vědomě či nevědomě lidé, spolky, média… Použití slova ‘nevědomě‘ celou nynější i budoucí debatu hází někam, kam vůbec nepatří. Ač je jistě v zájmu Ruska a Číny, abychom nebyli v rámci unie nebo vlastní země svorní a šťastní, přesto naše štěstí nepochází z toho, jak se Putin nebo Si-Ťin pching vyspí, naše štěstí plyne spíš z toho, jaké podmínky pro život ve své zemi a v Evropské unii máme. A do toho ani jeden z mocnářů Ruska nebo Číny nemá co kecat, to cítíme ve své peněžence, v úrovni našeho bydlení, v míře našeho pocitu štěstí, v naději, že naše děti před sebou mají nebo nemají nějakou rozumnou budoucnost. A pokud bude převažovat přesvědčení, že se od vrchnosti na lidi vylévají splašky, že štěstí jednoho je vykoupené neštěstím desítek až stovek dalších, pak bude debata o to vyhrocenější. A o to hlasitěji budou určité kruhy křičet, že to Rusko a Čína. To je přeci nerozum, protože ten, který bude chtít zůstat mezi lidmi s možností publikovat, vystupovat, vydávat knihy nebo jednoduše mluvit do veřejné debaty, se bude bát kritizovat cokoliv, co by mohlo být byť jen vzdáleně považované za ruský zájem, aby nebyl označen za proruského nebo za natolik blbého, že propadl ruské propagandě. A to rozlišení, co je kritický názor a co už propaganda, bude na kom? Na BIS? Nebo na mediálním lynči, který se následně spustí? Tím si tady zavádíme mlčení. Není pouze jeden legální světonázor a ostatní na indexu.
Nakonec si dovolím malý citát z výroční zprávy, který mluví o 'pravicovém extrémismu': „Mezi dominantní témata pravicových extremistů stejně jako v předchozích letech patřila kritika migrační politiky, výrazné protiunijní postoje, kritická vyjádření na adresu muslimů, vymezování se vůči lidskoprávním aktivistům či nevládním organizacím atp. Docházelo i k reaktivaci protiromské rétoriky, která byla několik posledních let na okraji jejich zájmu." Jak je jednoduché nějakému postoji přidat nálepku extrémismu a tím ho už v zárodku vyhnat ze společenské diskuse.
Vložil: Štěpán Cháb