Byla to okupace, nebo líbánky? Havel s Gorbačovem dýmku míru nevykouřili, málem si vjeli do vlasů
08.11.2019
Foto: Ria Novosti
Popisek: Moskva 1990: Václav Havel a Michail Gorbačov
Když se generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš setkal v dubnu 1989 se sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem, dušoval se, že pod nátlakem domácí ani zahraniční veřejnosti nepustí vězněného disidenta Václava Havla na svobodu. Gorbačov proti tomu nic nenamítal a Havla se tehdy vůbec nezastal. Za necelý rok nato už ho ale vítal v Kremlu jako československého prezidenta. Pokračování našeho miniseriálku k 30. výročí svobody…
Protokol ze schůzek Havla s Gorbačovem nedávno zveřejnil týdeník Echo v podzimním speciálu, nazvaném Příběh svobody 1989-2019. A podobně, jako v případě setkání s Jakešem, tento dokument nepředstavuje Gorbačova coby mezinárodně obdivovaného reformátora, jenž přispěl k pádu Železné opony a rozpadu Sovětského svazu, ale spíše jako obhájce srpnové okupace Československa.
Kouření zakázáno!
Je ovšem otázkou, jak dalece odpovídají tyto protokoly skutečnosti. Chybí v nich například záznam zajímavého okamžiku, který později popsal Václav Havel. Gorbačovovi po své triumfální návštěvě Ameriky přivezl jako dárek dýmku míru, a svému hostiteli navrhl, že ji společně vykouří. Jenže Gorbačov to prý suše odmítl se slovy, že je v Kremlu kouření zakázáno. Ze zachovaného protokolu rovněž překvapivě vyplývá, že Havel se vůči hlavě komunistického státu, jehož vojska nás v té době stále ještě okupovala (!) choval poněkud servilně. Svůj protějšek například ujišťoval, že v naší zemi nehrozí návrat ke kapitalismu: „Určitě není správné tvrdit, že Havel se snaží vrátit zemi do kapitalismu, pronásleduje komunisty, nic takového se neděje. My se jen vracíme k normálnímu demokratickému pluralismu a rozhodně se nechystáme vracet fabriky jejich bývalým majitelům,“ dušoval se. Těžko říci, zda si to skutečně myslel, nebo zda šlo o promyšlenou taktiku vyjednávání.
Koloniální manýry
Sovětského vůdce také ujistil, že si naše národy přejí skutečné přátelství se Sovětským svazem, protože to doteď žádné přátelství nebylo. Gorbačovovi při té příležitosti podstrčil návrh společné Deklarace o obnově sovětsko – československých vztahů, které se napříště měly rozvíjet na základě rovnoprávnosti obou zemí a znamenaly by konec koloniální nadvlády. To ovšem Gorbačova naštvalo: „Prosím, abyste nám ve vztahu k Československu nepřipisoval koloniální manýry. Na to nemohu přistoupit. Naše kontakty s Čechoslováky opravdu neměly s koloniálními nic společného.“ Havel na to zareagoval slibem, že se pokusí najít jiný výraz. „To rád slyším, tím spíše, že vy se svým literárním nadáním jste skutečný mistr slova,“ odpověděl mu soudruh z Kremlu. Mimochodem, oba státníci měli rudé kravaty.
Okupace, nebo líbánky?
Když Havel cíleně navedl řeč na téma přítomnosti ruských okupačních vojsk na našem území, zpočátku narazil na odpor. Gorbačov zdůraznil, že zásadní hodnocení vstupu ruských vojsk je pro sovětskou stranu vyřízenou záležitostí. Dokonce zašel tak daleko, že zavzpomínal na svědectví jednoho západního novináře, který údajně v roce 1968 popisoval, jak viděl na vlastní oči česká a slovenská děvčata, líbající se se sovětskými tankisty. Havel přesto Gorbačova žádal, aby byla sovětská vojska z našeho území urychleně stahována. Ten ale trval na tom, že jde o příliš tvrdý požadavek, který se nedá včas stihnout, protože pro tolik vojáků nejsou na území SSSR vybudovány vhodné ubytovací kapacity! A nešlo jen o stovky tisíc vojáků, kteří byli stahováni z Československa, ale také z Afghánistánu a Mongolska.
Vložil: Adéla Hofmanová