Proč je tak strašně nenávidí? Co říká muž, který tam žil celý rok? Turecký vpád do Sýrie, vraždění Kurdů a evropská armáda. Přečetli jsme

Foto: Facebook / Markéta Kutilová

Popisek: Odvážná česká reportérka Markéta Kutilová, která je na místě, k této fotografii na svém Facebooku v sobotu 19. října, tedy PO uzavření příměří, napsala: „Trump se chlubí, jaké příměří vyjednaly USA mezi Tureckem a Kurdy. Podle něj si kluci jen tak trochu pohráli na vojáky. A jak vypadá tohle bezva příměří v praxi? Před chvílí turecká letadla bombardovala pár vesnic východně od města Sere Kanie (Ras al ajn) - zabito 7 civilistů, 21 zraněno a zabiti 4 vojáci SDF. Od rána z místa bojů přicházejí zprávy, že turečtí žoldáci - islamisté ze skupin Turecké syrské svobodné armády příměří nedodržují. A teď turecká letadla bombardují vesnice, kde jsou ještě civilisté. Civilisté jsou navíc i uvnitř města Sere kanie o nějž se týden bojuje. Nemohou ale ven. Navíc Turecko brání vstup do města i zdravotníkům. Uvnitř města je nyní 38 zraněných, vojáků i civilistů.“ Jaksi není co dodat, že.

Ke kritikům naprosto neospravedlnitelné turecké vojenské invaze do Sýrie, která má ve skutečnosti zlikvidovat tamní Kurdy, se připojil i Miloš Zeman. „Turecko se při vojenské operaci na severu Sýrie dopustilo válečných zločinů, nemělo by proto být členem Evropské unie,“ řekl prezident v televizi Barrandov. Země se podle něj pod prezidentem Erdoganem sbližuje s radikálním, vraždícím islamismem. Turecko zahájilo invazi namířenou proti Kurdům v příhraničí Sýrie minulý týden ve středu. EU reagovala omezením vývozu zbraní do Turecka, Spojené státy zavedly sankce, jenže je plánují brzy odvolat…

„Turecko se podle mého názoru dopustilo válečných zločinů a v každém případě si myslím, že by minimálně nemělo být členem Evropské unie," řekl Zeman. Poukázal na vraždy kurdských bojovníků a kurdské političky Hevrin Chalaf, o tom všem jsme již psali; mimochodem, na odporu proti těmto zvěrstvům se shoduje veřejné mínění, ať již patří do ´kavárny´, nebo ´hospody´…

Zradili nás stejně jako Kurdy

Kulantně, respektive politicky korektně se k tomu negativně vyjádřil i mluvčí úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva: To, že Turecko by mohlo mít podíl na válečných zločinech na syrských Kurdech, v úterý uvedl Rupert Colville a upozornil při tom také na vraždu Chalafové…  Náš prezident Zeman pak ještě řekl, že zásadně nesouhlasí s Erdoganovými slovy, že Kurdové jsou teroristé. Kurdské jednotky známé jako pešmergové byly podle českého prezidenta nejúčinnější silou v boji proti Islámskému státu, a Turecko naopak de facto financovalo Islámský stát tím, že odebíralo jeho ropu. „Naopak bych si položil otázku, zda teroristy nejsou ti, kdo na Kurdy útočí a dopouštějí se při tom bestiálních vražd," dodal prezident.

Psali jsme

Turku, táhni z NATO, táhni ze společenství civilizovaných zemí, táhni ke všem čertům? Komentář Štěpána Chába

Turecko zahájilo ofenzivu na severovýchodě Sýrie poté, co americký prezident Donald Trump nařídil z oblasti stáhnout americké vojáky. Podle českého prezidenta byli Kurdové zrazeni Amerikou i Evropou. „Právě my jako národ, který v roce 1938 byl podobně zrazen, bychom měli mít vůči Kurdům alespoň elementární solidaritu a pomáhat jim v rámci našich možností," podotkl ještě Zeman.

Na jihovýchodní frontě klid?

„Turecko a syrští Kurdové se navzájem obvinili z nedodržování příměří na severu Sýrie. Bylo ujednáno ve čtvrtek a má platit 120 hodin. Kurdové v té době mají stáhnout své oddíly z území u turecké hranice. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan v pátek pohrozil, že turecká armáda ofenzívu v úterý večer obnoví, jestliže Kurdové zónu nevyklidí,“ napsaly Novinky.cz s tím, že cílem pětidenního klidy zbraní mělo být, aby se z určené oblasti mohli stáhnout bojovníci kurdských milic. Nicméně, Turecko a syrští Kurdové se navzájem obvinili z nedodržování tohoto příměří… Dohodu o příměří v Ankaře s Erdoganem vyjednal americký viceprezident Mike Pence, s nímž byl v Turecku také ministr zahraničí Mike Pompeo, který sdělil, že Trump souhlasí s tím, že po naplnění dohody o příměří v Sýrii zruší hospodářské sankce proti Turecku a že Spojené státy zároveň nebudou žádné další sankce zavádět… Nejvíce ovšem, již tradičně, perlil Trump: „Nechal jsem je, ať se trochu poperou,“ sdělil současný americký prezident k turecké invazi se stovkami mrtvých…

Psali jsme

Otevřený dopis turecké ambasádě v Praze. Zn. Prosím, tlumočit vůdci. Komentář Štěpána Chába

Zakázané téma na K

Známý marketingový expert a oblíbený glosátor dění Martin Jaroš popsal na svém Facebooku, co zažil, když pracoval nějaký čas v Turecku. Protože jeho postřehy jsou velmi zajímavé a velmi k věci, dovolíme si tento jeho delší post publikovat celý: „Kdysi jsem žil a pracoval v Istanbulu a byl to jeden z nejkrásnějších roků mého života. Úžasné město, příjemné klima, super jídlo a vůně, neuvěřitelně pohostinní lidé. Dodneška mám spoustu tureckých přátel, docela dost chytám z turečtiny, s třemi fajn Turky zrovna zakládáme cyklistický tým. Takže tohle se mi píše velmi těžce. S tureckými kamarády jsme se v našem bytě v ulici Cevdet Paşa bavili velmi otevřeně - o islámu, o Atatürkovi, Erdoğanovi, o zahalování holek i dobývání Evropy. Jenom jedno téma bylo tabu, absolutně jsme se na něm nemohli shodnout a velmi brzy jsme ho přestali otvírat - bylo to ono slavné téma na K.

Pro ilustraci: řada mých kolegů odmítala to slovo na K vůbec jen vyslovit. Říct větu obsahující slova ´Kurd´ nebo ´kurdský´ bylo dlouhá léta v Turecku zločinem, stačilo říct ´Nějaký Kurd mi zased místo v tramvaji´ a mohl jste být obviněn z terorismu. Moji kolegové v práci tedy neříkali ´U nás v Turecku žijí taky Kurdové´, ale říkali ´U nás v Turecku máme jihovýchodní problém´. ´Jihovýchodní problém´ bylo označení, kterému rozuměla celá firma.

Když jsem do Istanbulu přišel, zaujalo mě, že naše firma byla právě na jihovýchodě mimořádně úspěšná - měli jsme tam většinový tržní podíl, i když jinak jsme v rámci Turecka byli s velkým odstupem tržní dvojka. Nedávalo mi to spát. Navrhoval jsem kolegům, abychom se tam rozjeli a vyzkoumali, čím to, že zrovna na jihovýchodě nás zákazníci mají tak rádi. Kolegové moje návrhy s podivným šklebem ignorovali, někteří se rovnou smáli - ne, do Diyarbakiru rozhodně nepojedeme dělat zákaznický průzkum, nemá to cenu. Až po čase mi jeden odvážný kolega prozradit, proč to tak je - na jihovýchodě žijí lidi na K a ti zaboha nechtějí používat našeho dominantního konkurenta - Turkcell. Protože lidi na K prostě nebudou volat s operátorem, který má v názvu ´Turk´, to jdou radši houfně k nám. Moje kolegy to netěšilo, ale prostě to tak bylo.

Exkurs do historie patologických vztahů

To byl můj osobní úvod do problematiky turecko-kurdských vztahů. Časem jsem pochopil - i když jsem měl jinak svoje kolegy opravdu rád - že T-K vztahy jsou naprosto patologické. Abyste si to dokázali představit: turecká vláda dávala Kurdům sodu od prvních dnů turecké republiky. Už v roce 1930 během tzv. araratského povstání zavraždila turecká vláda desetitisíce kurdských civilistů (zilanský masakr). V roce 1937 přišlo tzv. dersimské povstání - 13 000 mrtvých kurdských civilistů. V dalších dekádách se Turci rozhodli rovnou předstírat, že Kurdové vůbec neexistují. Oficiálně se musel používat termín ´horští Turci´ (až do 80. let). Používání kurdského jazyka bylo nejpřísněji zakázáno. Ve městech byly v autobusech nápisy ´Občané, mluvte turecky´, na venkově docházelo k mučení starých mužů a žen za to, že nedokázali odpovídat na otázky projíždějících policistů v turečtině.

Politicky to Ankara udělala velmi chytře - v Turecku je zakázáno zakládat strany na etnickém základě, takže jakýkoli pokus o kurdskou politickou stranu byl ihned ústavně rozprášen. Kurdové to obcházeli tak, že zakládali obecné strany (většinou levicové), u nichž se očekávalo, že voliči budou především ´jejich lidi´ a pár sympatizujících Turků. V roce 1991 se do tureckého parlamentu dostala první kurdská žena - Leyla Zana. Jako nová poslankyně musela samozřejmě složit přísahu v turečtině. Po tureckém slibu vyřkla v kurdštině větu ´Budu usilovat o to, aby kurdský a turecký lid žil společně v demokratickém uspořádání.´ Za tuto větu v kurdštině dostala 15 let vězení. V roce 2008 byla ta samá žena za další kurdskou větu odsouzena k dalším dvěma letům v kriminále. Protože se Kurdové nemohli prosadit politicky, zformovali ozbrojené milice PKK a další. Akce PKK a následné odvety připravily o život dalších cca 30 000 lidí. Často to byl čirý terorismus - netřeba si zde Kurdy nějak idealizovat. Na druhou stranu když je vaše menšina nekompromisně likvidována po celých vesnicích, tak se prostě k boji uchýlíte - takhle to prostě funguje.

Totální vymývání mozků

Během svého pobytu v Istanbulu jsem nenarazil snad na jediného Turka, který by nahlas uznal, že nejlepší by prostě bylo dát Kurdům plná kulturní a jazyková práva a žít s nimi v přátelském soužití. Teda určitě si to někteří mysleli, ale asi neměli odvahu to veřejně říct. Myslím, že každý dospělý člověk chápe, že toto řešení by zabránilo desetitisícům smrtí a lidských tragédií a že majestát turecké republiky by tím nijak neutrpěl, naopak by se Turecko stalo lepší zemí. Ale tato představa byla i pro vzdělané a západně orientované Turky často nepřijatelná - tak silná je indoktrinace v tureckých školách. A když od mládí posloucháte ve zprávách jen to, kolik lidí kurdští (nebo horští) teroristé zase zabili... Měli jsme v domě jednu starou elegantní paní, bývalou tureckou atašé v Belgii a dalších zemích. Ta si zvykla mluvit s mou ženou, někdy k nám i přišla na nedělní kafíčko. Vzdychala si - co se to s mou zemí děje? Když jsem byla mladá, nikdo z nás holek nenosil šátek. A teď jsem stará, šátek pořád nenosím, ale když vyjdu na ulici, tak ho třetina mladých holek má. Já svou zemi nepoznávám. Tato paní byla svobodomyslná kemalistka, uctívala Atatürka, byla proti dnešnímu diktátorovi, dobře se s ní povídalo - ale Kurdy měla stejně ´ráda´ jako další naši známí. K naší velké lítosti.

Národní komplex méněcennosti?

Proč to tak Turci mají? Úplná odpověď určitě přesahuje moje znalosti. Moje skromná teorie - je to projev vnitřní nejistoty a národního komplexu méněcennosti. Turci prošli pomalou agónií své osmanské říše, při níž úplně přišli o sebevědomí a získali obrovský komplex z Evropy. Celé 20. století bylo Turecko zlomená, chudá a nevýznamná země, jen stín bývalé slávy - istanbulský hüzün, tedy historická melancholie nad rozpadajícími se paláci bývalých pašů a vezírů, byla pověstná. Když nějakému raubíři nabančí ještě větší kluci (evropské mocnosti), tak se ten raubíř začne mstít na menších a slabších než je on. V případě Turků to vedlo k naprosto otřesnému chování vůči všem menšinám, od Arménů přes Řeky až ke Kurdům. Celá mentalita moderního Turecka je postavena na zběsilé obraně ´tureckosti´ - podle mě prostě projev nevyzrálosti a nedostatku opravdového sebevědomí v základech státu.

Novou dynamiku do toho přinesl Erdoğan, který utrápeným Turkům nabídl kompletní návrat starých zlatých časů - tedy comeback náboženství, silné ekonomiky a mocné Osmanské říše. To je neodolatelný koktejl a podstata Erdoğanova úspěchu. Průmyslová likvidace Kurdů k tomu ovšem patří i nadále - a je o to snadnější, že Turecko je nyní strategickou zemí NATO a nikdo - ani vlastní spojenci - se ho neodváží okřiknout. I když mám tedy své turecké přátele rád a v jiných věcech jim přeju, tady je můj názor jasný. Američané se opuštěním svých kurdských spojenců zachovali hanebně. Západ tím opět v regionu potvrdil, že se mu nedá věřit a že často nehraje za ty hodné kluky. Je to podle mě fatální strategická chyba, která otevře dveře Íránu a Rusku a možná i znovuzrození ISIS. Postoj A. Babiše, který Erdoğanovu ´bezpečnostní zónu´ přímo podpořil, je pak ostudný postoj bezpáteřního mimoně - tato hanba bohužel padá i na celou Českou republiku. Německo aspoň zastavilo prodeje zbraní do Turecka, to je podle mě nutné minimum.

Co s tím?

Osobně bych preferoval modré přílby OSN a okamžité oddělení válčících stran a garanci bezpečnosti pro Kurdy. Dále myslím, že Evropa bude potřebovat vlastní akceschopnou armádu, a bude ji potřebovat brzo a silnou. Tzv. spojenci v NATO prostě nebudou vždycky kamarádi - černé ovce jsou přímo v alianci, ne jen mimo ni. Jako jednotlivci musíme tlačit na své politiky, aby se toto svinstvo v severní Sýrii snažili ukončit. Můžeme též přispívat kurdským nadacím a charitám - už po nějakých vhodných pátrám, věřím, že i v komentářích se nějaké objeví. Držím Kurdům palce. A osobně držím palce i Turkům, aby jim jednou došlo, že válka je vůl a že s Kurdy měli už dávno vyhulit vodní dýmku míru.“

Vložil: Anička Vančová