Turku, táhni z NATO, táhni ze společenství civilizovaných zemí, táhni ke všem čertům? Komentář Štěpána Chába
komentář
14.10.2019
Foto: Facebook
Popisek: Recep Tayyip Erdogan a Vladimir Putin, nové přátelství na věčné časy?
Turecko vpádem na sever Sýrie porušilo několik usnesení Severoatlantické aliance, jíž je členem. Důsledkem by mělo být jeho okamžité vyloučení a zahrnutí Turecka všemi sankcemi, které mají doposud civilizované země k dispozici. Protože to, co Turecko předvedlo, je prachsprostá dobyvačná válka, což je u člena NATO naprosto nepřípustné. Nutno dodat, že se stejnou vehemencí by se vlastně z NATO měly vypoklonkovat i Spojené státy americké, které mají na hlavě tolik másla, že pod ním nejsou ani vidět. Ale má to svá ale, jak se dozvíme níže.
Nejdůležitější ze Severoatlantické smlouvy je, jak pro Turecko, tak i pro USA, článek 1, kde stojí: „Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů.“ A co Turecko? S plnou palebnou silou, včetně letectva, se pustilo do invaze v sousedním státu. Stejně jako USA do Jugoslávie, Iráku, Afghánistánu, Libye… Všechno pod krásnými slovy vývozu demokracie a pod cynickými názvy, jako je třeba pojmenování pro nynější invazi Turka do Sýrie – Pramen míru. Něco jako humanitární bombardování.
Turecké počty
V Turecku je povinný odvod. Každý obyvatel (včetně žen) musí absolvovat základní vojenský výcvik a být tak připraven na aktivní službu, pokud stát rozkáže (branců je po hříchu přes 40 milionů). Aktivních vojáků, včetně rezerv, je k jednomu milionu duší. Jedná se o osmou největší armádu světa a druhou největší v rámci NATO. Rozpočet na armádu je u Turecka přes 15 milionů dolarů ročně, což představuje 1,6 % státního rozpočtu.
Sultánovo funění
Erdogan na tiskové konferenci nepokrytě Evropě, potažmo Evropské unii, vzkázal, ať se do jeho dobyvačných choutek nepletou. Pokud evropští politici budou používat v souvislosti s Pramenem míru slova jako je okupace, dobyvačná válka, pustí Erdogan stavidla syrských imigrantů a my si budeme muset poradit s ještě větší imigrantskou tsunami, než která nastala v roce 2015. Báječná diplomacie tureckého vůdce – držte huby, nebo vám zavařím. Jako kdyby nestačilo na hranici s Tureckem hlídat a nikoho nepustit, právo vstoupit do prostoru Evropské unie nemá nikdo bez výslovného souhlasu nebo očividného přehlížení (viz migrační krize 2015) členských států unie. Ví tady doufám někdo, že hranice se dají i hlídat, ne pouze otevírat? Pokud bychom s překvapením zjistili, že hranice lze i hlídat, sultánovo funění by vyznělo do prázdna. Fascinující je, že invazí Turecko může vytvořit až jeden milion dalších uprchlíků. A k tomu osvobodit tisíce Kurdy zavřených a hlídaných fanatických bojovníků ISIS (což už se děje, mimo jiné).
České odsudky
Česká politická reprezentace napříč stranami odsoudila tureckou invazi. A i když to není ani měsíc, co se Andrej Babiš nechal s vůdcem fotit a pochvaloval si (jménem Visegrádské čtyřky) nádherný plán okupace severu Sýrie, připojil svůj nesouhlasný hlas právě i premiér země. Jak úsměvné – Babiš vyslyšel hlas lidu, který je k válce velmi nevstřícný a jako pravá korouhvička obrátil skutečně o 180°. Svým hlasem jsme se tedy připojili k převažujícím odsudkům zemí Evropské unie, které jedou přímou linkou směr Ankara. Největší koule ukázalo kupodivu Německo (i přes velmi početnou tureckou menšinu ve vlastní zemi) tím, že zakázalo vývoz zbraní do Turecka. První náznak sankcí. Kde je v tuto chvíli naše vláda? Zakazuje? Trestá Turecko? A proč to, pro boha, nedělá? To si na hranici unie opravdu necháme vyrůst diktujícího tyrana?
Rozpaky nad Kurdy
Kurdové jsou rozložení mezi Tureckem, Íránem, Irákem a Sýrií. Původem jsou nejbližší íránské rodové větvi. Nejvíce jich je přesto v samotném Turecku, kde jsou dlouhodobě utlačovaní. Z pozice Erdogana a Turecka je tedy svým způsobem pochopitelné, že se chce Kurdů zbavit. Ovšem válka je a musí být vždy naprosto krajní řešení (ovšem pro obě strany konfliktu, nejde takový princip uplatňovat jednostranně). Turecko dokonale ignorovalo diplomacii a s kyjem v ruce vyrazilo řešit. Přesto je nutné zkonstatovat, že Kurdové jsou v Turecku i v Sýrii předpisovou pátou kolonou. Pátou kolonou, které měla OSN a okolní státy prostě dovolit založit si vlastní stát. Bez toho budou v oblasti nekonečné třenice přecházející s elegancí opočlověka do nesmyslných válek. S tím samozřejmě také souvisí, že Kurdové jsou prostě výbušní a to zvýšeně co se Turecka týká, kde Turkům už dlouhá, dlouhá desetiletí kopou do lýtka. Obzvláště, když přihlédneme k jejich Straně kurdských pracujících, kterážto je mnohými státy, včetně USA a EU, považovaná za teroristickou organizaci. Na svou činnost si vydělávají produkcí a prodejem drog. Ve velkém. Nejsou to žádné holubičky se svatozáří nad hlavou. Což v žádném případě neobhajuje vpád Turecka do Sýrie a možné nastartování etnické čistky vůči Kurdům.
Turecko a Evropská unie
No, je potřeba si přiznat, že svůj díl viny neseme i my jako Evropská unie. Erdogan zastavil migrační krizi, která hrozila demoralizovat už tak chatrnou konstrukci Evropské unie. Jasně, nechal si za to zastavení imigrantů řádně zaplatit... Skutečně řádně? Slíbili jsme mu, jako Evropská unie, 6,6 miliard euro, dostal 2,2 miliardy euro. Slíbili jsme mu bezvízový styk, nedostal nic. Slíbili jsme mu zahájení přístupových rozhovorů pro vstup do Evropské unie. Začali jsme o tom debatovat? Nikterak vášnivě, řekl bych. Docela jsme s ním vyběhli, co?
Sám Erdogan je ve značně svízelné situaci, na území Turecka má téměř čtyři miliony imigrantů (Evropské unii stačily během migrační krize pouze necelé dva miliony a byla před kolapsem) a takové množství hladových krků něco stojí. Kvůli vysokým výdajům na imigranty je na Erdogana z řad tureckých obyvatel i politické opozice činěný velký tlak. On imigranty musí nějak vyřešit. Je to pro něj politické téma číslo jedna (něco jako pro nás Čapí hnízdo - řeší ho všichni). Do toho sud se střelným prachem jménem Kurdové. Čistě z pohledu Erdogana je to, co nyní provádí na severu Sýrie, vlastně nejrozumnější řešení. On nemá jinou možnost - uživit téměř čtyři miliony migrantů nechce a dlouhodobě ani nemůže, Evropská unie jen velkohubě slibuje, nepomůže, Sýrie je v rozkladu a přinejmenším polovina migrantů zpět do Sýrie nechce, protože by tam dostala od Asadových pochopů přes hubu (mirně řečeno). Co má dělat? Podřídit se hysterickému humanismu z Evropy? Vyjednávat? S kým? Vždyť se mu pomalu bortí Turecko pod rukama.
Kydání na Trumpa
Donald Trump už ve své předvolební kampani prohlašoval, že stáhne americké vojáky z Blízkého východu, protože tam nemají co dělat. Válku v Sýrii odpískal a stáhl se, přenechal válečné pole místním a Rusku. Po ochladnutí syrské války začal stahovat americkou armádu z oblasti. Jak slíbil (a jak bychom měli kvitovat s povděkem). Očividně chce být prezidentem americkým, nikoliv prezidentem světa. Role světového protektora tak s nástupem Trumpa do Bílého domu vzala očividně za své. A ač se na Trumpa kydá, kudy chodí, jde vidět, že Trump řeší problémy radši diplomacií (ač mnohdy velmi svéráznou), otevřel komunikační kanál se Severní Koreou, potenciální konflikt ve Venezuele neřeší za použití zbraní, ale slov a i tu Sýrii opustil s grácií gentlemana (krom jiného velmi elegantně vyběhl s hysterickou Grétou). Nechce eskalovat konflikty a je snad prvním americkým prezidentem, který nevyvolal nebo nevyhlásil válku. Naopak, účast americké armády na mezinárodním válečném poli se snaží mírnit. To je důvod k potlesku, nikoliv ke kritice. Jestli ona ta role blbečka, kterou tak zdárně pro média hraje, není skutečně jen rolí, protože jeho reálná politika má veskrze pozitivní dopady. A to jak na USA, tak z dlouhodobého hlediska i na svět.
Role Evropské unie
A tady narazím do rozvášněných emocí. Začínají se ozývat hlasy, že krizi má řešit převážně Evropská unie, nikoliv USA. Jistě, ano… ale čistě diplomaticky. Naprosto odmítám hlasy, které křičí, že se kvůli Turecku má vytvořit jednotná armáda Evropské unie. Nejsme jeden stát, nejsme ani federace, můžeme kooperovat, dohadovat se, obchodovat, politikařit, ne se spojit v jedno. Proč? Stejného psychopata, historicky ověřeného, máme za souseda. A ten soused by převzal otěže, obzvláště, pokud se Velké Británii podaří překonat úředního molocha a dosáhne kýženého brexitu. Mimo jiné se už nyní v Německu rýsuje nesměle další fanatismus, který může začít lámat vazy. Proč jim dávat do rukou ještě větší moc? Základem je diplomacie vůči Turecku. Uplatnění sankcí a odříznutí od ekonomického profitu při běžném obchodování. Turecko by nejspíš mělo být citelně potrestané, neměli bychom si u toho ale toužit zlikvidovat další část naší svobody.
A ani v rámci Evropské unie nepanuje shoda. Ono když na to koukneme do důsledku, tak dobyvačný výlet Erdogana je pro Evropskou unii vcelku výhodný. Zbaví se neustále hrozící imigrantské tsunami, Erdogan přestane mít manévrovací prostor pro vydírání unie, to jsou jasné výhody (pravda, naprosto cynické, na Kurdy z vysoka kašlající). Možná bude v rámci EU stačit pár ostrých vyjádření, několik měsíců vyjednávání, jehož důsledkem bude nanejvýš zákaz vývozu tureckého medu z Turecka a nad celou záležitostí se uzavře voda. Komická představa evropské armády by už teď ztroskotala na tom, že bychom se prostě museli na něčem dohodnout. Což rámcově nehrozí, protože vždycky tu bude někdo, kdo nepřipustí ani nákup ponožek pro vojáky, natož aby se všichni domluvili na útoku vůči třeba Turecku. Což je, přiznejme si, výhoda všech, jen ne Evropské unie. Evropskou armádu bychom mohli postavit pouze v okamžiku, kdy národní státy nebudou mít pravomoc o ní rozhodovat. A k tomu nedojde. Alespoň ne v dohledné době. Slabost, ale i nesmírná síla Evropské unie je, že se musíme shodnout, ne že nám někdo musí přikázat. Já bych na té dohodě vcelku bazíroval.
Nutno ještě podotknout, že západní Evropa, ruku v ruce s USA, rozbombardovala Afgánistán, Irák, Libyi a vcelku úspěšně eskalovala konflikt v Sýrii. Veškeré problémy, které z toho vyplynuly, jdou tedy na náš účet. Erdogan je vlastně ve výkalech, které jsme mu tam my nadělali a které si odmítáme uklidit. Když začne uklízet Erdogan, můžeme se humanisticky pominout na rozumu. Pozice Evropské unie je v celé záležitosti nesmírně vypočítavá a pokrytecká a rozhodně je na hony vzdálená nějakým vylhaným lidským právům. Ta jsou všem ukradená. Libye je doposud v chaosu. Nutno ale zdůraznit, že to, co provádí Turecko v Sýrii, je primitivní a brutální odpornost. VÁLKA JE VŮL.
Vložil: Štěpán Cháb