Erdogan zaťal své raťafáky do Sýrie a hrozí syrským Kurdům likvidací, zatímco Trump… Komentář Pavla Přeučila
09.10.2019
Foto: Youtube / repro
Popisek: Turecko ve středu zahájilo vojenskou ofenzivu na severu Sýrie, oznámil turecký prezident Erdogan. Na Twitteru
…se podíval do kouzelného zrcadla a zjistil, že disponuje ´neobyčejnou velikostí a nedostižnou moudrostí´. Americká zahraniční politika mi v poslední době nejvíce připomíná mateřskou školku, plnou dětiček, hádajících se o své kyblíčky, lopatičky a bábovičky. U těch dětiček, které ještě nepobraly rozum, je to normální, ale u dospělých lidí, politiků? Na jedné straně velkohubý Trump a na straně druhé jestřábí letka z Pentagonu. Markantní je to zejména v postoji Američanů k posledním událostem na syrsko-turecké hranici, kdy Turecko ústy svého velkomožného Erdogana oznámilo, že už se nebude dál párat se syrskými Kurdy, má jich plné zuby a zkrátka na ně vlítne. Hranice, nehranice. A jak řekl, tak se také stalo. Je to v pořádku, že náš bratr ve zbrani, člen NATO, zahájil ozbrojenou invazi do sousedního suverénního státu a Američané jim uctivě ustoupí?
Američané reagovali na tuto Erdoganovu hrozbu zprvu prohlášením, že se jim to sice nelíbí, ale co se dá dělat, a tak raději stáhnou své vojáky z oné horké oblasti. To se samozřejmě nelíbilo Pentagonu. Ten takový krok považuje za zbabělou kapitulaci hrdinské Ameriky, která tam přece vybojovala mír a navíc by prý došlo k hrozivé destabilizaci celého regionu a posílení ruského vlivu. Samotné stažení amerických vojsk provází mnoho otázek, z nichž je asi nejpodstatnější ta, kolik amerických vojáků v samotné Sýrii je. Dřívější zprávy hovořily o několika tisících, v čerstvém prohlášení hovoří Trump asi o 50 vojácích, které musí USA stáhnout.
Trump: V Sýrii jsme bojovali bez cíle
„Americké síly, které porazily místní ´chalífát´ ISIS, se již nebudou nacházet v regionu,“ uvedl Bílý dům ve svém prohlášení. Sám Donald Trump pak zdůvodnil stažení Američanů slovy: „Spojené státy měly být v Sýrii 30 dní. Ale zůstali jsme tam a stále více jsme účastnili bitev bez zjevného cíle. Je čas opustit tyto nekonečné války, z nichž mnohé mají mezikmenovou podstatu, a vrátit naše vojáky domů.“ Tak na jedné straně Bílý dům hrdě hlásá do světa, jak se jim podařilo v Sýrii zlikvidovat Islámský stát a na druhé straně Trump prohlašuje, že vlastně byli a bojovali v tom zapadákově, zvaném Sýrie, bez nějakého toho cíle. Dobrý, ne?
Copak bude již nepatřičné?
Donald Trump a náš pan prezident Zeman mají hodně společného. Zvláště tehdy, když rychleji mluví, než myslí. Ukázkově nám to Trump předvedl právě v souvislosti s eventuálním tureckým vpádem do Sýrie. Jen co se vyspal do růžova, ukázal celému světu, jak všemocný a tvrdý dokáže být americký prezident. Na rozdíl od svých dřívějších prohlášení, že nebude Turkům v ničem bránit, vystoupil s neobyčejně tvrdým prohlášením, že pokud Turci provedou cosi nepatřičného, zcela zničí jejich ekonomiku. Co si pod tím ´nepatřičným´ máme představit, však blíže nerozvedl a tak můžeme jen spekulovat. Bude nepatřičné už jen překročení hranic tureckými tanky? Budou nepatřičné letecké údery proti nepohodlným Kurdům? Bude nepatřičné, když si Turci zaberou syrská ropná pole? Nebo se budou počítat mrtví civilisté a až dosáhne jejich počet určité hranice, bude to už nepatřičné?
Zase umírají nevinní lidé
Nepatřičný je podle prvních ohlasů ze světa už ale samotný středeční vpád tureckých vojsk do Sýrie. Odsoudila jej celá řada států, včetně České republiky či představitelů Evropské unie. I když je Turecko stále ještě členem NATO, vyznívá poněkud zvláštně vyjádření generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga, který onu invazi do Sýrie víceméně hájí slovy: „Turecko má legitimní obavy o bezpečnost své země. Jsem si jistý, že jakákoliv akce v severní Sýrii bude přiměřená. Je důležité vyhnout se akcím, které by mohly dál destabilizovat region, eskalovat napětí a způsobit víc lidského utrpení.“ Jestliže na hlavy lidí na severu Sýrie padají bomby a jejich obydlí jsou ostřelována dělostřeleckou palbou, lze jen těžko považovat tuto válečnou akci za přiměřenou a ono lidské utrpení už vidíme dnes na prvních záběrech.
Válka může zasáhnout celý region
Turecká invaze si už vyžádala desítky civilních obětí a samotná destabilizace regionu vstupuje do další fáze. Jak se dalo čekat, na stranu Sýrie se postavil i Írán, který stahuje svá vojska k tureckým hranicím a zahájil tam velké manévry. Hrozí tak, že konflikt zasáhne daleko více zemí, než jen Kurdy obývanou severní část Sýrie. Navíc, jak Damašek, tak velitelství kurdských sil již oznámily, že zvažují možnost obrátit se o pomoc na Rusko, což by znamenalo další rozšíření konfliktu. Pokud by tak učinili, bylo by to naprosto legitimní, protože žádná země si nemůže nechat beztrestně vraždit vlastní obyvatele. Při dnešních napjatých vztazích mezi Íránem a USA je tu i riziko, že toho využijí jestřábi z Pentagonu a donutí Trumpa vojensky zasáhnout i v tomto konfliktu. To by pak mohlo zažehnout válečný požár nedozírných rozměrů.
Donald jako samolibý vůdce
Lídři států Evropské unie a samotná tato organizace se k novému ozbrojenému konfliktu vyjádřili poměrně jednotně v neprospěch Turecka. Bílý dům zatím decentně mlčí. Objevily se sice zprávy o uvalení sankcí na Turky, ale jinak jako obvykle monitoruje situaci. Navíc se tak trochu potácí od zdi ke zdi, i když Donald Trump disponuje „neobyčejnou velikostí a nedostižnou moudrostí“, jak sám zhodnotil svou osobu ve svém projevu. Tohle květnaté sebehodnocení mi mimochodem připomnělo čínského vůdce Mao Ce Tunga, blahé paměti, nebo severokorejského vůdce Kim Čong-una. No nic, třeba se tak opravdu cítí. Nemá to chudák jednoduché. Na jedné straně by měl podpořit své bývalé kurdské spojence a uvalit sankce na Turecko, a na druhé straně mu bude vyčítáno, že tím podporuje režim ´krvavého´ Asada a dokonce podporuje i Írán, stojící za Sýrií.
Dvojí metr stále úřaduje
Zase zde máme ten zvláštní dvojí metr, jímž se měří dnes ve světě. Kdyby podobnou invazi podniklo Rusko, například s odůvodněním, že už jim lezou krkem neustálé provokace Ukrajinců a tak na ně vlítnou, je rázem vzhůru celý svět a dští oheň a síru na Putina, přilétají nové, ještě tvrdší sankce, možná i rakety, a na řadě je válečný konflikt mezi USA a Ruskem. Pokud totéž provedl náš hodný bráška Erdogan, je to sice trochu chucpe, ale nějak se s tím smíříme. Uděláme na něj bububu, pohrozíme prstíkem a tím to skončí. Kdo se s tím ale určitě nesmíří, jsou syrští Kurdové. Ti nesli hlavní břemeno v bojích proti Islámskému státu a tisíce z nich v bojích zahynuly. Pro ně je to ze strany Američanů podlá zrada. Po letech podpory, jak finanční, tak v podobě dodávek zbraní a vojenského materiálu ze strany USA, je nyní nechávají Američané na pospas turecké armádě. To, že tu byla možná zahájena děsivá genocida celé národnostní menšiny, je ale podle mne už pořádným důvodem k rázným krokům.
Jaké jsou turecké plány?
Turecko se nijak netají tím, že Kurdové, obývající velké území na severu země, podél tureckých hranic se Sýrií, jsou mu trnem v oku a považují je všechny za teroristy. Erdogan chce v Sýrii podél hranice východně od Eufratu zřídit takzvanou bezpečnostní zónu. Z této zóny budou muset podle jeho představy zmizet Kurdové a měly by se tam vrátit až dva miliony syrských uprchlíků, kteří jsou nyní na tureckém území. Ani Erdogan, ani nikdo jiný z turecké strany neupřesnil, kam že mají ty téměř dva miliony syrských Kurdů zmizet a naskýtá se otázka, zda opravdu nepůjde o další genocidu, jako tomu bylo z turecké strany kdysi v případě Arménů.
Evropa má na krku hned dva nože
Je jasné, že Turecko drží Evropu pěkně pod krkem, protože podle Erdogana klidně vypustí na starý kontinent více než milion syrských uprchlíků, pokud nebudeme tancovat podle jeho not. Ostatně tuhle hrozbu jsme si zavinili sami svou benevolentností k uprchlické vlně, nepromyšleným zvaním všech ohrožených do Evropy, která je přijme s otevřenou náručí. Pod krkem nás drží ale i Kurdové. Ti mají na svém obsazeném území, ve věznicích a zajateckých táborech, desetitisíce těch nejkrutějších bojovníků Islámského státu, kteří se vyžívali v podřezávání krků nevěřících, a hrozí, že se tito profesionální zabijáci dostanou v případě tureckého útoku na svobodu. A kam by tito teroristé zamířili? No kam jinam, než do Evropy. Tady nepotřebují přece žádné doklady, nikdo je tu nezná, a tak by si mohli užívat jako chudáci, utíkající před krutým syrským režimem, všech výhod zdejších sociálních systémů a tiše budovat svůj nový chalífát, tentokrát v Evropě. Ostatně první zprávy z oblasti bojů už tvrdí, že některé zajatecké tábory byly zasaženy a vypukly v nich vzpoury vězněných islamistů a jejich žen.
Erdoganovi se invaze komplikuje
USA přišly jen s takovým malým naschválem a zkomplikovaly Turkům letecké útoky, takže jejich letadla, operující v syrském pohraničí, létají tak trochu naslepo. Mluvčí Pentagonu Carla Gleanson totiž oznámila, že středisko letové kontroly vyřadilo Turecko z koordinačního režimu letecké koalice, která operuje proti teroristům z Islámského státu (IS) na severovýchodě Sýrie. Turecko tak nemá přístup k informacím monitorujícím situaci, což mu znesnadňuje leteckou podporu pozemní operace v Sýrii.
Bude Kurdům stačit nárazníkové pásmo?
Kurdové už jsou připraveni na jednání s Damaškem a Ruskem, což se samozřejmě nelíbí Pentagonu. Damašek už jim přitom otevřel náruč a nabídl všem, že budou v Sýrii vítanými spoluobčany. K novému konfliktu jsou Rusové zatím zdrženliví. Kreml sice tureckou invazi ostře odsoudil, ale o dalším postupu zatím není vůbec jasno. Jediné, co jsme mohli zaznamenat, je zpráva, že by rádi vytvořili podél tureckých hranic jakési nárazníkové pásmo, kam by se v případě tureckého útoku mohli Kurdové stáhnout. Nepochybně však probíhají horečná jednání mezi Moskvou a Damaškem a určitě není vyloučeno posílení ruských jednotek, nacházejících se v oblasti. Že by zasáhly do právě probíhajících bojů, se zdá zatím nepravděpodobné, ale v případě, že se konflikt rozšíří a přeroste do nekontrolovatelného masakru civilních obyvatel, je možné, že Rusko učiní další kroky.
Vložil: Pavel Přeučil