Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Takové sebevědomí aby pohledal! Považovala se za vzor všech žen, konkurenty jen tolerovala. Tajnosti slavných

02.10.2019
Takové sebevědomí aby pohledal! Považovala se za vzor všech žen, konkurenty jen tolerovala. Tajnosti slavných

Autor: repro/thedailybeast.com

Popisek: Coco Chanel

Považovala se za průkopnici a vzor všech žen. Ve svém oboru byla bezesporu geniální, zároveň ale také byla vyhlášená až neuvěřitelnou arogancí. Prohlásila například, že ona je móda a ostatní návrháře tak nějak toleruje. (Pokračování z pondělí 30. září)

Přehnaná suverénnost a extrémní sebevědomí velmi často brání člověku, aby dokázal pochopit a akceptovat společenský vývoj, zákonitě přinášející i mnohé změny. Potkalo to i slavnou Gabrielle Coco Chanel, která postupně přestávala chápat módu moderní společnosti. Například vedla dlouhodobý a přímo sveřepý boj s délkou sukní. Ideální a elegantní pro ni byly délky jejích klasických kostýmů, stále postupující zkracování, které nastalo od počátku šedesátých let, jí nešlo pod nos. Krátké sukně prostě považovala za nevkusné. „Ne mnoho žen má hezká kolena, nevím, proč by je měly ukazovat,“ nechávala se s oblibou slyšet. Přesto této geniální návrhářce dodnes za mnohé vděčíme. Kromě již zmíněného kostýmku také díky ní stále nosíme například kabelky na řetízku a ‘malé černé‘, lodičkové výstřihy, výstřihy na zádech, blejzry, perly, barety, slamáky, krátké námořnické kabátky, kombinace tón v tónu, černobílé kombinace či lakované boty na nízkém podpatku s černou špičkou.

Extrémně štíhlou postavu, kterou jí mohla nejedna modelka závidět, jí nadělila příroda

Extrémně štíhlou postavu, kterou jí mohla nejedna modelka závidět, jí nadělila příroda
(foto – repro/Facebook)

K ženě patří vůně

Po tragické smrti Arthura Capela se po několika měsících smutku Gabrielle natolik vzpamatovala, aby se znovu pustila s vervou do práce. V roce 1921 otevřela svůj první modelový dům v Paříži a kolekce chtěla dotáhnout v kompaktní celek nabídkou jedinečné vůně. A opět chtěla šokovat, dát ženám něco úplně nového. „Chci ženám nabídnout umělý parfém. Ano, skutečně myslím umělý, něco jako šaty, něco, co bylo vyrobeno. Žádná růže nebo konvalinka,“ prohlásila. Oslovila moskevského rodáka a chemika Ernesta Beauxe, jehož rodina vyráběla parfémy pro carský dvůr a který po revoluci v roce 1917 emigroval z Ruska. Vyprávěla mu o vůních, které provázely její mládí v sirotčinci, o vůni „povlečení, vyvařovaného v měděných kotlích, navoněném sušenými kořeny kosatců, skříní s prádlem s růžovým dřevem a verbenou, a podlah, zdí a těl, vydrhnutých hrubým lojovým mýdlem, i jasmínů, levandulí a růží z místních zahrad“. A Beaux na základě jejích vzpomínek připravil několik směsí.

Chanel No. 5

Řadu vzorků Beaux očísloval a Gabrielle z ní vybrala číslo 5. Nejen proto, že by ji právě tahle vůně neodolatelně okouzlila, ale také protože byla právě pětka jejím šťastným číslem a měla pro ni symbolickou hodnotu. Sirotčinec v Aubauzine, v němž dospívala, totiž založili cisterciáci, přísný mnišský řád, navazující na benediktinskou tradici, který kladl důraz na numerologii, a číslo pět mělo pro ně mystický význam. Cesta, po níž Gabrielle denně chodívala do kostela, byla vydlážděna obrazci, v nichž se opakovala číslice pět. Chanel No. 5 se navíc stal prvním parfémem v historii, který nesl v názvu jméno svého návrháře. Poprvé byl veřejnosti představen o Vánocích 1921 a prvních sto flakonů se Gabrielle rozhodla darovat nejlepším zákazníkům jako dárek. Za skutečný počátek prodeje je proto považována až polovina roku 1922, kdy začal být prodáván jen v obchodech Chanel vybraným zákazníkům.

Chanel No. 5 v aktuální podobě

Parfém Chanel No. 5 v aktuální podobě
(foto – repro/chanel.com)

V jednoduchosti je krása

Původní malý a kulatý flakon, v němž byl expedován, se výrazně lišil od podoby, jak ji známe dnes. Brzy se totiž ukázalo, že jsou stěny lahvičky pro zasílání příliš tenké. To vedlo v roce 1924 k založení firmy Parfémy Chanel. Sedmdesátiprocentní podíl prodala Gabrielle bratrům Pierru a Paulu Wertheimerům. Díky této spolupráci se legendární vůně ukryla do jednoduché moderní lahvičky bez jakýchkoli ozdob, která dokonce získala své místo i v newyorském Muzeu moderního umění a Endy Warhol ho použil v několika svých sítotiscích. Během dalších let byla podoba flakonu několikrát pozměněna, zhruba každá dvě desetiletí je nepatrně modifikována, aby odpovídala současné epoše. Dodnes patří k nejznámějším a nejprodávanějším luxusním parfémům na světě a oblíbila si ho řada slavných hvězd. Například Marilyn Monroe jednou prohlásila, že je to jediná věc, kterou má na sobě, když jde do postele. A své vlastníky Chanel No. 5 proměnil v pohádkové boháče.

Vývoj flakónu parfému Chanel No. 5

Vývoj flakónu parfému Chanel No. 5
(foto – repro/elle.com)

Legendární chanel

Ve dvacátých letech dala ženám klasiku, která je nesmrtelná. Nejprve se v roce 1926 zrodily její nestárnoucí ‘malé černé‘, pro něž si ‘vypůjčila‘ jako základ košilové čtvercové šaty své velké konkurentky Jeanne Lanvin. A vzápětí se staly také inspirací jejího nestárnoucího chanelovského kostýmu. Původní myšlenka dámského oblečení, tvořeného sakem a sukní, je sice připisována anglickému krejčímu Johnu Redfernovi, který s ním přišel již zhruba v roce 1885. Gabrielle ale jeho nápad inovovala a použila místo tvrdých látek lehčí a měkčí žerzej. Později v padesátých letech definitivně zavrhla límec a saku přidala kapsy. Halenka, která kostým doplňovala, byla vždy ve shodné barvě s podšívkou saka, jeho výrazným zdobným prvkem jsou velké pozlacené knoflíky a kontrastní lemování saka ozdobnou portou. „Se dvěma černými kostýmky a třemi bílými halenkami může každá žena dobýt svět i srdce člověka, jehož miluje, a stále zůstane extrémně elegantní,“ říkávala.

Coco ve svém klasickém kostýmu

Coco ve svém klasickém kostýmu
(foto – repro/chanel.com)

Neustále na lovu

Ve třicátých letech se jí přezdívalo Královna módy, její podniky zaměstnávaly na čtyři tisíce lidí. Oblékala filmové hvězdy, navrhovala divadelní, baletní a filmové kostýmy i pro Hollywood. Vybudovala legendu o odvážné ženě, která si dokázala sama vydobýt své místo na slunci, získat bohatství a slávu. Toužila po nezávislosti, přesto potřebovala obdiv a oddané muže po svém boku. „Nebýt milovaná znamená cítit se odstrčená, ať je vám, kolik chce,“ prohlásila kdysi a tato slova se stala jedním z jejích slavných výroků. Místo po jejím boku nikdy nezůstalo prázdné, byla velkou lovkyní mužských trofejí. K jejím přátelům patřil mimo jiné i Winston Churchill, s nímž se seznámila v roce 1925 v domě vévody z Westminsteru. „Byla jsem sirotek bez domova, bez lásky, bez otce a matky. Moje samota mě vybavila komplexem nadřazenosti, nuzný život mi dodal sílu a pýchu, chuť vyhrávat a touhu po velikosti... a když mi přinesl dost elegance a přátelství Stravinského či Picassa, nikdy jsem si nepřipadala hloupá nebo podřadná. Proč? Protože jsem věděla, že s takovými lidmi kolem sebe člověk uspěje,“ přiznala svému životopisci Morandovi.

A zase válka…

Vypuknutí nejkrvavějšího válečného konfliktu v historii ale i její život radikálně změnilo. Odhodlání přizpůsobit se za každou cenu, jen aby přežila, ji ale neopustilo. Detaily o jejím životě během druhé světové války zůstaly dlouho uzavřeny v archivech, teprve v roce 2011 napsal s jejich využitím americký historik Hal Vaughan knihu Tajná válka Coco Chanel, kterou u nás vydalo před dvěma lety nakladatelství Mladá fronta. V červnu 1940 sice i Gabrielle jako většina Pařížanů utekla před postupující německou armádou, po několika týdnech se ale vrátila. Tehdy jí vstoupil do cesty vysoce postavený okupační úředník, baron Hans Günther von Dincklage, ve skutečnosti agent abwehru i gestapa. Na několik let se stali milenci, Gabrielle bylo tehdy 57 let, jemu o třináct méně. Nejspíš se poznali již dříve, když ve třicátých letech navštěvovali stejné večírky. Postaral se, aby Gabrielle dál směla bydlet ve třetím patře hotelu Ritz. Módní dům Chanel uzavřela, zůstal jen jediný obchod s parfémy, v němž nakupovaly manželky nacistických důstojníků a po večerech se v něm scházela s nacistickými veliteli. A několik dalších let řídil Dincklage její vztahy s nacistickými oficiálními kruhy v Paříži a Berlíně.

S Hughem Richardem Arthurem Grosvenorem, vévodou z Westminsteru, a Winsonem Churchillem

S Hughem Richardem Arthurem Grosvenorem, vévodou z Westminsteru, a Winstonem Churchillem
(foto – repro/biography.com/ Hulton Archive
)

Horizontální kolaborantka

Tak byla Gabrielle označována ve francouzském vysílání BBC už od roku 1942 s tím, že po osvobození může očekávat trest. V září 1944 vtrhla do jejího bytu skupinka odbojářů, několik hodin ji vyslýchali, nakonec ale byla propuštěna, údajně na příkaz samotného Churchilla. A za pár hodin už mířila ve svém cadillacu do bezpečí švýcarského Lausanne. Dincklage měl sice jako německý špión do Švýcarska vstup zakázán, přesto tam za ní často jezdil až do počátku padesátých let. A pak jednoho dne zmizel, usadil se na Baleárách a žil z penze, kterou mu vyplácela. V roce 1954 se rozhodla pro návrat do světa módy a představila v Paříži svůj proslulý kostýmek, který oblékaly nejslavnější ženy té doby, od herečky Audrey Hepburn přes Grace Kelly, pozdější monackou kněžnu Gracii Patricii, až po manželku amerického prezidenta Jackie Kennedy. Opět sklidila obrovský úspěch, už zase byla slavná. Jenže beznadějně sama, stále závislejší na své pravidelné večerní dávce morfinu. Zemřela ve svých pokojích v pařížském hotelu Ritz 11. ledna 1971. Jejího postupně upadajícího impéria se ujal legendární návrhář Karl Lagerfeld, který její eleganci zmodernizoval. V čele společnosti stál až do roku 2019 a jen pár dnů po jeho smrti společnost oznámila nástupce – Lagerfeldovu dosavadní pravou ruku Virginii Viard.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace