Za ´azylák´ platí 5 200, 6 stovek školka, 700 obědy pro tříletého syna; na jídlo už prostě nezbývá… Na vlastní kůži v potravinové bance

Autor: Ivan Břešťák

Popisek: V krabici od banánů jsou potraviny na celý týden. Paní Jana s tím zvládá nakrmit svých pět dětí… Zeptejme se sami sebe, zda bychom to zvládli

REPORTÁŽ FOTO Spousta lidí si neuvědomuje, že zavítat do hypermarketu a koupit si jídlo na týden dopředu není tak běžné, jak by se mohlo zdát. Mnozí lidé, mnohdy matky s dětmi, které osud zahnal bez vlastního přičinění až na pomyslný okraj společnosti, by o tom mohly dlouho vyprávět… V minulých dílech jsme nahlédli do zákulisí hypermarketu v pražském Edenu, kde se ve skladech shromažďují potravinové přebytky pro potřebné. Tedy pro lidi v nouzi, osiřelé děti a opuštěné důchodce. Potom jsme popsali způsob, jak se různé masné konzervy, brambory, těstoviny, mléko, kakao pro děti či chléb dostávají z prodejny Globus na Praze 14 do skladu Potravinové banky pro Prahu a Střední Čechy ve Zdibech. Teď je na řadě třetí a poslední pokračování. S fotoaparátem a diktafonem jsem se vydal za samotnými potřebnými.

Zamířil jsem znovu do Zdib. Dostat se do skladu potravinové banky není těžké. Metrem na stanici Kobylisy, odkud jezdí příměstská doprava až na místo. Autobus byl skoro prázdný, v tu hodinu se jezdilo za prací spíš do Prahy. Ve Zdibech vystoupíte na stanici U továrny, ujdete sotva sto metrů a jste na místě. Hned na první pohled si nemůžete nevšimnout dodávek a skladníků při práci. Jako před pár dny mě zde opět přivítala předsedkyně Národní potravinové banky České republiky (NPB ČR) a zároveň vedoucí zařízení ve Zdibech Věra Doušová.  Sice má vysokoškolský titul, ale to tady až tak neplatí. Pokud se někdo rozhodne pomáhat, musí být v prvé řadě dobrým člověkem s dobrým srdcem. Od desáté hodiny sem začali chodit potřební.

Paní Jiřina doufá, že se jí od října podaří nastoupit do práce

Partner nemá zájem, stará se sama

Nejprve jsem si všiml červené dodávky Armády spásy. Srdce Bohu, ruce lidem. Byla až po okraj naplněná proviantem. Řidič nastartoval motor a dodávka mohla odjet. Jako první se pak u vchodu objevila paní Jiřina (29) s kočárkem, ze kterého na mě hleděla očka tříletého chlapce. Představil jsem se a řekl jí, co tady vlastně dělám. A jestli si ji mohu vyfotit. Paní Jiřina souhlasila. Malý Honzík dostal do rukou od skladníků sladkou tyčinku a jeho máma nejprve nadiktovala své údaje jednomu z pracovníků. Každá pomoc se tady eviduje. Potraviny z banky mohou dostat jen osoby s potvrzením od sociálního odboru příslušného úřadu, ale o tom byla řeč v minulém díle.

Malý Honzík dostal sladkou tyčinku

Pak teprve dostala paní Jiřina potraviny. Nechyběla uzenina, jogurty pro malého, mléko, těstoviny, rýže, brambory. Z drogérie papírové pleny, nějaké mastičky pro děti, ubrousky a kapesníčky. Ptal jsem se, jak dlouho je na pomoc odkázaná. Prý dlouho, ale nechtěla to rozvádět. Pak se přeci jen rozpovídala. Podle vlastních slov bydlí s chlapcem v azylovém bytě v Praze 8. „Se zálohami platím 5 200 korun. Šest stovek dávám školce, na sedm stovek mě přijdou obědy pro malého," prozradila. Má partnera, ale momentálně o něm nic neví. Starat se musí sama.

Potravinová banka ve Zdibech si vede podrobnou evidenci

Na jídlo nezbyde

U rampy se objevila další žena s kočárkem, kde bylo dvouleté dítě. Paní Jana (39) také žije sama. Vedle dvouletého dítěte má další čtyři děti, nejstaršímu je 16 let. Všichni žijí v Praze 8. Pobírá hmotnou nouzi 2 330 korun a k tomu dostává 1040 korun ve stravenkách, za které si může nakoupit běžné zboží. A teď pozor! Za nájemní byt platí soukromému vlastníkovi 21 tisíc korun!

Psali jsme

Přijela mladá maminka s dětmi a celou dobu plakala. Studem? Dojetím? Vděkem? Na vlastní kůži v potravinové bance

„Bez příspěvku na bydlení bych to nezvládla. Sociálka mi platí 10 400 korun jako příspěvek na bydlení. Ani tak mi nezbývá na jídlo. Takže jsem odkázaná na dobrotu lidí, co mi s tím pomáhají," řekla mi smutně. Momentálně je na mateřské, dříve pracovala v jedné základní škole jako vrátná a uklízečka. Navštěvuje ještě svoji maminku, která má zdravotní problémy a o kterou se starají v pečovatelském domě. Paní Jana také dostává jogurty, mléko, těstoviny, rýži, pak třeba pleny. „Dneska udělám dětem krupicovou kaši. Pro malého jsem dostala dětské výživy a sušené mléko." Za darované potraviny několikrát poděkovala. Ani ne za týden do Zdib zase zajede.

V krabici od banánů vidíme potraviny na celý týden 

Není smaženka jako smaženka

Do prostoru před rampou přichází další žena. Letos oslavila šedesáté narozeniny, manžel loni zemřel a tak zůstala v nájemním bytě sama. Také má problémy platit za bydlení čím dál více. Ptal jsem se, co se dá z darovaných potravin připravit. Ze zeleniny udělá polévku, ale třeba i zeleninové rizoto, takže budou dva chody. Z konzervy nachystá obalovaný lančmít a přidá brambory. Na talíř položí pár koleček nakrájené nepálivé žluté nebo červené papriky. Z hovězí či vepřové konzervy a těstovin udělá vcelku chutnou večeři. Nebo špagety s rajským protlakem. Zbyde na potom. Sama se jindy spokojí s chlebem ve vajíčku. Něco jako smaženka, říká. „Jsou tady na mě hodní," dodala ještě k pracovníkům NPB. Jde se zapsat a chvíli čeká. Potom přijde skladník s krabicí od banánů, kde jsou rozmanité potraviny na týden.

Paní Jana by se bez pomoci neobešla. Má pět dětí, které musí živit

Barbora v Kutné Hoře

U rampy jsem se potkal s dalším pracovníkem charity, Pavlem Geierem. Dříve prý podnikal. Pak se ale rozhodl, že své firmy z větší části prodá. Začal na Kutnohorsku ve středních Čechách pomáhat. Založil dobročinný spolek Barbora a od té doby se stará třeba i o důchodce. Ve Zdibech naloží auto, potraviny pak věnuje potřebným. „Naše začátky jsou spojeny s probační a mediační službou, se kterou spolupracujeme asi osm let. Odsouzení mají často problém sehnat seriózní zaměstnání, a od toho je jen malý krok k další trestné činnosti. Pravidelná potravinová pomoc jim dává alespoň nějakou naději na budoucnost," prozradil pan Geier. Někdy je to opravdu složité. „Občas za námi přijdou jednotlivci, kteří chtějí potraviny, kteří by ale mohli podle mého soudu pracovat. Tak jim řeknu, ať alespoň zametou náš dvorek. Stalo se, že tito lidé se raději otočili zády a odešli," odtušil smutně.

Předseda spolku v Kutné Hoře Pavel Geier daruje spoustu potravin seniorům…

Vložil: Ivan Břešťák