Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Říkali jí Ford v sukních, navzdory úspěchu své mindráky ale nikdy nepřekonala. Tajnosti slavných

16.09.2019
Říkali jí Ford v sukních, navzdory úspěchu své mindráky ale nikdy nepřekonala. Tajnosti slavných

Autor: repro/helenarubinstein.com

Popisek: Helena Rubinstein

Klasifikace druhu pleti, hydratační krémy, první voděodolná řasenka… Drobná polská Židovka dokázala zcela změnit svět kosmetiky, a když zemřela, mělo její impérium hodnotu více než sta milionů dolarů. Přesto o sobě nikdy nepřestala pochybovat a za svůj původ se styděla.

Nejsou ošklivé ženy, jenom líné – říkávala malinká drobná polská Židovka, která dokázala individualizovaným přístupem péče o pleť zcela změnit svět kosmetiky. Nejenže byla fascinována ženskou krásou, ale dokázala především pochopit, jak obrovskou moc ženám jejich půvaby dokážou dát. I když měla legendární královna kosmetiky Helena Rubinstein jen pár tříd krakovské židovské dívčí školy, založila mocné kosmetické impérium. Stala se Fordem v sukních, první ženou-multimilionářkou, která se domohla majetku a postavení jenom vlastním přičiněním.

V roce 1923 v modelu slavného francouzského módního návrháře Paula Poireta

V roce 1923 v modelu slavného francouzského módního návrháře Paula Poireta
(foto – repro/International Museum of Photography and Film)

Pohádka pro high society

„Narodila jsem se v Krakově jako prvorozené dítě zámožných rodičů. Oba moji dědové byli vlivnými polskými bankéři a vlastníky dolů. Otec zase významným obchodníkem. Šťastné dětství jsem strávila s milovanými rodiči a sourozenci na hlavním náměstí ve velkém domě, plném cenných obrazů, vzácné antiky a knih,“ napsala ve své autobiografické knize Umění ženské krásy. Vzpomínka na trpké mládí jí zřejmě v luxusních apartmánech, v nichž knihu psala, připadala tak absurdní, že ji prostě ze svého života vytěsnila. Pohádka, kterou coby stárnoucí multimilionářka nakrmila svět, byla totiž realitě na míle vzdálena. Chaja Rubinstein se totiž narodila jako opožděný vánoční dárek 25. prosince 1870 v chudé krakovské čtvrti Kazimierz, jako nejstarší z osmi dcer židovského obchodníka Hertze Rubinsteina a jeho ženy Augusty. Tatínek byl ortodoxní Žid a věnoval se obchodu s petrolejem a nádobím. Vzdělání se jí dostalo minimálního, vychodila jen pár tříd dívčí židovské školy a přísný otec měl o její budoucnosti zcela jasnou představu.

Zámožný vdovec – ideální budoucnost

Když jí bylo pouhých sedmnáct, našel jí otec ženicha. O hezkých pár let staršího vdovce, pravověrného Žida, který sice nebyl napohled nic moc, zato ale svou zámožností ztělesňoval pro chudou holku ideál zajištěné budoucnosti. Jenže ta si postavila hlavu. Byla totiž po uši zamilovaná do chudého studenta, navíc katolíka, což se v tatínkových očích rovnalo téměř hrdelnímu zločinu. Na nezdárnou dceru se tak rozzlobil, že se rozhodl poslat ji ke vzdáleným příbuzným až do daleké Austrálie. A tak Chaja svůj rodný dům v krakovské Široké ulici číslo 14 na podzim roku 1889 navždy opustila. Po příjezdu do Austrálie si změnila křestní jméno na Helena. Žila u strýce Louise Silberfelda na farmě v Coleraine, zhruba stovku kilometrů od Melbourne. Byl obchodník, a tak mu pomáhala s účetnictvím a v obchodě se smíšeným zbožím, především ale pečovala o tři jeho malé děti. Z domova si toho s sebou moc nepřivezla, jen pár hadříků a několik nádobek s krémem na obličej. Hlavně ale také recept na jeho přípravu, který jí darovala maminka.

Helenin newyorský salon na 715 Fifth Avenue v roce 1941

Helenin newyorský salon na 715 Fifth Avenue v roce 1941
(foto – repro/Helena Rubinstein Foundation Archives
)

Maminčino tajemství

Od počátku mezi ostatními přistěhovalkyněmi zářila jako růže v trní, byla prostě jiná. Byla prostořeká, oblékala se stylově a chodila na vysokých podpatcích. „Od samého začátku byla komplikovaná a povznesená nad ostatní,“ prohlásil o ní později strýc. Se strýcem neměla právě idylický vztah, později si dokonce stěžovala, že to u něj bylo hrozné. Často prý trpěla hlady, cítila se opuštěná a byla chudá jak kostelní myš, takže si přivydělávala jako číšnice nebo chůva. Maminčin krém používala pravidelně, aby si chránila tvář před palčivým sluncem a neměla ho vysušený a červený jako všechny ostatní ženy. Není divu, že v drsném podnebí začala brzy svou bezchybnou alabastrovou pletí budit pozornost a Australanky chtěly zjistit, jaké tajemství se za tím skrývá. Dvanáct kelímků krému, který v jejím rodném Krakově vyráběl rodinný přítel, maďarský drogista Jacob Lykusky, jí matka na cestu do Austrálie přibalila. Helena rychle vycítila mezeru na místním trhu a napsala domů o další zásilku ‚pleťového zázraku‘. Krém se ale rychle stal tak žádaným zbožím, že Helena, jak si v Austrálii začala říkat, pochopila, že by bylo výhodnější začít jej vyrábět sama. Přestože po ní chtěl recept na zázračný přípravek kdekdo, moudře si ho nechala pro sebe a naplno ho začala sama využívat, když jí ještě nebylo ani osmnáct.

Péče odborníků

Tehdy pracovala u místního lékárníka a současně začala připravovat svůj první pleťový krém. Jeho základem byl ovčí tuk, obsahující pořádnou porci lanolinu, a aby zakryla jeho nepříjemný pach, přimíchávala do něj vůni levandule a lilií. Výdělek ale nestačil, a tak si začala přivydělávat jako servírka v čajovně. A právě v ní zřejmě potkala obdivovatele, který se rozhodl do výroby jejího krému investovat. Nazvala ho Crème Valaze a objednávky se začaly hrnout takovým tempem, že brzy musela zaměstnat několik pomocníků. Uvědomila si, jak je důležité se zákaznicemi komunikovat, a tak začala na podporu značky používat i prodej na dobírku. Jedním z jejích hesel bylo, že krása musí být dostupná všude a každému. V roce 1902 se do Melbourne přestěhovala, založila kosmetickou firmu, otevřela první kosmetický salon na prestižní luxusní třídě Collins Street, v němž byla pleť klientek ‘diagnostikována‘ a vhodná péče o ni ‘předepsána odborníkem‘.

Helenina neteř Mala vyučuje v roce 1937 správnou péči o pleť v salonu na newyorské 715 Fifth Avenue

Helenina neteř Mala vyučuje v roce 1937 správnou péči o pleť v salonu na newyorské 715 Fifth Avenue
(foto – repro/Helena Rubinstein Foundation Archives)

Když prodat, tak draho

Velmi brzy prorazila i na evropský trh. Již po pěti letech otevřela známý londýnský Salon de Beauté Valaze, aby o rok později převzala melbournskou výrobu její sestra a Helena se přesunula do metropole nad Temží natrvalo, aby zde založila první mezinárodní kosmetickou firmu se základním kapitálem sto tisíc dolarů. V té době ještě ženy nemohly získat bankovní úvěr, takže je jasné, že vložený kapitál, na tehdejší dobu velmi významný, musel být její vlastní. Současně se provdala za amerického novináře Edwarda Williama Tituse, s nímž měla dva syny – v roce 1909 se narodil Roy Valentine a o tři roky později Horace. V roce 1912 se rodina přestěhovala do Paříže, kde Helena otevřela další salon a manžel založil malé vydavatelství, především se ale staral o propagaci produktů své podnikavé ženy. Společně začali podnikat v umění a pořádali večírky pro pařížskou smetánku, což Helena milovala, protože na nich mohla navazovat další obchodní kontakty. Belmi dobře věděla, co správná reklama potřebuje, přestože v tomto oboru neměla žádné vzdělání. Pochopila známé pravidlo, že sebekvalitnější obsah potřebuje i efektní image, tedy luxusní kelímek a krabičku, v níž bude spočívat. A pařížské dámy jí brzy doslova ležely u nohou.

Předražení známkou kvality

Po vypuknutí první světové války kvůli svému židovskému původu raději emigrovala do Spojených států, kde při pohledu na zanedbanou pleť Američanek rychle pochopila, jak obrovskou příležitost jí tato země nabízí. Současně ale pronikla i do mentality budoucích zákaznic a bylo jí jasné, že je její produkt zaujme, jedině když bude známkou luxusu. A tak se rozhodla – když prodat, tak jedině hodně draho. V roce 1915 otevřela svůj první kosmetický salon v New Yorku, a tím odstartovala celoživotní válku se svou největší konkurentkou Elizabeth Arden. Obě dobře znaly zásady efektního marketingu, takže v jejich salonech nesměly chybět přitažlivé kosmetičky v elegantních uniformách a luxusní balení i prezentace výrobků, jejichž zjevné předražení bylo synonymem luxusu a známky kvalitní péče o pleť. Za mimořádný úspěch vděčila Helena především své pracovitosti, nikdy se ale nepřestala vzdělávat u předních biologů, dermatologů i dietologů. Sama do svých salonů nikdy nechodila, tvrdila, že na to nemá čas. Se svou pletí to ale ani neměla zapotřebí.

Helena v roce 1951, v knihovně svého pařížského apartmá na Ile St.-Louis

Helena v roce 1951, v knihovně svého pařížského apartmá na Ile St.-Louis
(foto – repro/Helena Rubinstein Foundation Archives)

Zajda nevydržel

Byla to právě Helena, kdo dal ženám již v roce 1910 základní klasifikaci typů pleti. Díky odvaze a dobrému odhadu se stala první ženou-multimilionářkou, která se o pohádkové jmění přičinila vlastní prací a šikovností. Po nástupu Velké hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let nakoupila téměř bezcenné akcie, které dokázala proměnit v miliony. V jejích lázních na newyorské 715 Fifth Avenue nechyběla restaurace ani tělocvična, vyzdobeny byly díly slavného katalánského malíře Joana Miró. A samotného Salvadora Dalí pověřila, aby pro ni navrhl obaly pro kosmetické výrobky. V jejích laboratořích se zrodily první hydratační přípravky, přípravky proti akné a na ochranu před sluncem. V roce 1938 nabídla ženám první voděodolnou řasenku a přesně o dvacet let později první automatickou řasenku. V roce 1938 se stal jejím druhým manželem o třiadvacet let mladší princ Artchil Gourielli Tchkonia, pocházející z nejvyšší gruzínské šlechty. Říkalo se, že tím konečně uspokojila svoji touhu po šlechtickém titulu, jiní ale sňatek považovali za promyšlený marketingový tah, který její firmě dodal zdarma krásnou mladou tvář pro pánskou kosmetickou řadu. Nakonec navzdory velkému věkovému rozdílu drobná temperamentní dáma, která měřila pouhých 148 centimetrů, svého kolouška stejně o celé desetiletí přežila.

Uznávaná filantropka

Nejsou ošklivé ženy, jenom líné – říkávala královna kosmetiky Helena Rubinstein. Tvrdou prací se domohla postavení, po němž toužila – stala se uznávanou dámou, která má světu co nabídnout. Nelitovala peněz za nejaktuálnější modely světoznámých návrhářů, investovala do výtvarného umění i nábytku. V Tel Avivu založila úctyhodné muzeum současného umění, v roce 1953 vznikla její nadace, zaměřená na podporu výzkumu pro zdravotnictví a rehabilitaci, v roce 1957 založila v Austrálii výtvarné stipendium. V roce 1959 představila s obrovským úspěchem americký kosmetický průmysl na americké Národní výstavě v Moskvě. Její zaměstnanci ji oslovovali madame a do poslední chvíle pracovala, dokonce i poté, co ji zdravotní problémy upoutaly na lůžko. Zemřela 1. dubna 1965 na sešlost věkem – bylo jí devadesát dva let. Její společnost Helena Rubinstein, Inc., pak v roce 1973 koupila firma Colgate Palmolive a v současnosti slavnou značku vlastní kosmetický koncern L’Oreal.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace