Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jako zrnko máku v míse rýže... Bývalá první dáma popsala svůj životní příběh. Stal se z toho světový bestseller číslo jedna

16.09.2019
Jako zrnko máku v míse rýže... Bývalá první dáma popsala svůj životní příběh. Stal se z toho světový bestseller číslo jedna

Foto: Facebook Michelle Obama

Popisek: Michelle Obamová při autogramiádě své knihy

FOTOGALERIE Stala se vůbec první ´první dámou´ černé pleti, která se ocitla v Bílém domě. V pamětech, které Michelle Obamová vydala brzy poté, co sídlo amerických prezidentů se svou rodinou opustila, je natolik otevřená, že se z jejích memoárů, nazvaných Můj příběh, stal světový bestseller číslo jedna. A vůbec se tomu nelze divit. Velmi často jde o překvapivou upřímnost, ať už jde o pasáže, v nichž popisuje, jak žila pod drobnohledem celého světa nebo kdy prozrazuje důvěrné momenty ze soukromí.

Než se Michelle vdala, jmenovala se Robinsonová a pocházela z relativně chudé rodiny v Chicagu. I když společně s bratrem Craigem nestrádali, rozhodně nepatřili k černošské elitě. Přesto bylo její dětství téměř idylické, pokud nebyla ve škole nebo na hodině klavíru, většinu času trávila se svými barbínami. Přiznává, že si s cizími dětmi příliš nehrála, byla úzkostně pořádná a nechtěla, aby jí někdo sahal na panenky. Vždy si totiž vybavila, jak vypadaly Barbie jejich spolužaček, měly ošmikané vlasy nebo obličeje, počmárané fixkou.

Sestřička staršího bratra

I když si brzy uvědomovala, že většinová společnost přistupuje různě k lidem bílé a černé pleti, od malička pro ni byl život v kosmopolitní komunitě imigrantů z celého světa samozřejmostí. „Naše čtvrť byla středostavovská a rasově smíšená. Děti se tu scházely ne podle barvy kůže, ale podle toho, kdo byl zrovna venku a měl chuť si hrát,“ vzpomíná.

Postupem času ale začala vnímat, že se z jejich čtvrti postupně vystěhovávali obyvatelé bílé pleti a stala se z valné většiny černošskou. A také, že Afroameričané čelili diskriminaci na trhu práce, podle ní dostávali přednost evropští přistěhovalci. Její rodina však měla štěstí. Michelle se dostala na střední školu se slušnou pověstí, maminka získala pozici asistentky v bance a starší bratr byl jedním z nejlepších basketbalistů v Chicagu, což jí hodně pomáhalo: „Kam jsem vkročila, tam mě znali jako sestřičku Craiga Robinsona.“

Jako zrnka máku

Později už musela spoléhat více sama na sebe, ale díky výborným školním výsledkům v ní postupně rostlo sebevědomí. Podobně jako Craig, i Michelle vystudovala univerzitu v Princentonu a to přesto, že byla ´bílá a hodně mužská´: „Působili jsme jako zrnka máku v míse rýže,“ posteskla si. Na druhé straně ale přiznává, že se tam měla velmi dobře: „Byli jsme tu chráněni a žili jsme si jako v bavlnce.“ Nicméně i zde narážela na určitou míru pozitivní diskriminace, některé studentky bílé pleti si například stěžovaly, že mají černé spolubydlící a jejich rodiče to odmítali akceptovat.

Aby patřila k těm nejlepším, učila se natolik intenzívně, že si po letech dřiny připadala úplně vyhořelá a uvažovala, že by měla dělat něco jiného. Nakonec si však zvedla laťku ještě výše a začala studovat práva na Harvardově univerzitě, jedné z nejrenomovanějších na světě. „Sklízela jsem ovace už jenom za to, že mě přijali,“ pochlubila se. S upřímností však vzápětí prozradila i to, že se na Harvard dostala s odřenýma ušima a ze seznamu náhradníků.

Směrem vzhůru

Slavnou univerzitu zvládla na výbornou a ve svém životě se ocitla na dalším stupni směrem vzhůru. Brzy získala velmi slušně placenou práci ve špičkové chicagské právnické firmě a vrátila se do rodného města: „Vy, dítě ze South Side jste kolem kdysi jezdili autobusem a beze slova z okna sledovali ty lidi, kteří jako titáni kráčeli do své kanceláře. Teď k nim patříte. Sami jste se vypracovali z toho autobusu na náměstí až do vzhůru mířícího výtahu. Vyděláváte více peněz, než kdy měli vaši rodiče. Vaši kolegové jsou zdvořilí, vzdělaní a většinou bílí,“ popsala Michelle svůj životní příběh. Ale osudový muž, s nímž se ve své advokátní kanceláři potkala, byl černý. Jmenoval se Barack Obama a brzy ji výtahem katapultoval do nejslavnějšího domu na světě.

Pokračování zítra

Vložil: Adéla Hofmanová