Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jako zrnko máku v míse rýže... Bývalá první dáma popsala svůj životní příběh. Stal se z toho světový bestseller číslo jedna

16.09.2019
Jako zrnko máku v míse rýže... Bývalá první dáma popsala svůj životní příběh. Stal se z toho světový bestseller číslo jedna

Autor: Facebook Michelle Obama

Popisek: Michelle Obamová při autogramiádě své knihy

FOTOGALERIE Stala se vůbec první ´první dámou´ černé pleti, která se ocitla v Bílém domě. V pamětech, které Michelle Obamová vydala brzy poté, co sídlo amerických prezidentů se svou rodinou opustila, je natolik otevřená, že se z jejích memoárů, nazvaných Můj příběh, stal světový bestseller číslo jedna. A vůbec se tomu nelze divit. Velmi často jde o překvapivou upřímnost, ať už jde o pasáže, v nichž popisuje, jak žila pod drobnohledem celého světa nebo kdy prozrazuje důvěrné momenty ze soukromí.

Než se Michelle vdala, jmenovala se Robinsonová a pocházela z relativně chudé rodiny v Chicagu. I když společně s bratrem Craigem nestrádali, rozhodně nepatřili k černošské elitě. Přesto bylo její dětství téměř idylické, pokud nebyla ve škole nebo na hodině klavíru, většinu času trávila se svými barbínami. Přiznává, že si s cizími dětmi příliš nehrála, byla úzkostně pořádná a nechtěla, aby jí někdo sahal na panenky. Vždy si totiž vybavila, jak vypadaly Barbie jejich spolužaček, měly ošmikané vlasy nebo obličeje, počmárané fixkou.

Sestřička staršího bratra

I když si brzy uvědomovala, že většinová společnost přistupuje různě k lidem bílé a černé pleti, od malička pro ni byl život v kosmopolitní komunitě imigrantů z celého světa samozřejmostí. „Naše čtvrť byla středostavovská a rasově smíšená. Děti se tu scházely ne podle barvy kůže, ale podle toho, kdo byl zrovna venku a měl chuť si hrát,“ vzpomíná.

Postupem času ale začala vnímat, že se z jejich čtvrti postupně vystěhovávali obyvatelé bílé pleti a stala se z valné většiny černošskou. A také, že Afroameričané čelili diskriminaci na trhu práce, podle ní dostávali přednost evropští přistěhovalci. Její rodina však měla štěstí. Michelle se dostala na střední školu se slušnou pověstí, maminka získala pozici asistentky v bance a starší bratr byl jedním z nejlepších basketbalistů v Chicagu, což jí hodně pomáhalo: „Kam jsem vkročila, tam mě znali jako sestřičku Craiga Robinsona.“

Jako zrnka máku

Později už musela spoléhat více sama na sebe, ale díky výborným školním výsledkům v ní postupně rostlo sebevědomí. Podobně jako Craig, i Michelle vystudovala univerzitu v Princentonu a to přesto, že byla ´bílá a hodně mužská´: „Působili jsme jako zrnka máku v míse rýže,“ posteskla si. Na druhé straně ale přiznává, že se tam měla velmi dobře: „Byli jsme tu chráněni a žili jsme si jako v bavlnce.“ Nicméně i zde narážela na určitou míru pozitivní diskriminace, některé studentky bílé pleti si například stěžovaly, že mají černé spolubydlící a jejich rodiče to odmítali akceptovat.

Aby patřila k těm nejlepším, učila se natolik intenzívně, že si po letech dřiny připadala úplně vyhořelá a uvažovala, že by měla dělat něco jiného. Nakonec si však zvedla laťku ještě výše a začala studovat práva na Harvardově univerzitě, jedné z nejrenomovanějších na světě. „Sklízela jsem ovace už jenom za to, že mě přijali,“ pochlubila se. S upřímností však vzápětí prozradila i to, že se na Harvard dostala s odřenýma ušima a ze seznamu náhradníků.

Směrem vzhůru

Slavnou univerzitu zvládla na výbornou a ve svém životě se ocitla na dalším stupni směrem vzhůru. Brzy získala velmi slušně placenou práci ve špičkové chicagské právnické firmě a vrátila se do rodného města: „Vy, dítě ze South Side jste kolem kdysi jezdili autobusem a beze slova z okna sledovali ty lidi, kteří jako titáni kráčeli do své kanceláře. Teď k nim patříte. Sami jste se vypracovali z toho autobusu na náměstí až do vzhůru mířícího výtahu. Vyděláváte více peněz, než kdy měli vaši rodiče. Vaši kolegové jsou zdvořilí, vzdělaní a většinou bílí,“ popsala Michelle svůj životní příběh. Ale osudový muž, s nímž se ve své advokátní kanceláři potkala, byl černý. Jmenoval se Barack Obama a brzy ji výtahem katapultoval do nejslavnějšího domu na světě.

Pokračování zítra

Vložil: Adéla Hofmanová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace