Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Kvalita nejvyšší, elegance zaručena. Na počátku ale bylo týrání, vraždy, nejzrůdnější zločiny… Tajnosti slavných

15.09.2019
Kvalita nejvyšší, elegance zaručena. Na počátku ale bylo týrání, vraždy, nejzrůdnější zločiny… Tajnosti slavných

Foto: repro/bundesarchiv.de

Jeho jméno se stalo synonymem úspěchu a součásti pánské garderoby, které zdobí, nechybějí v šatníku žádného muže, jenž dosáhl významného postavení. Na počátku světoznámé značky ale stály události, jimiž by se sotva někdo chlubil.

Na chodbách Poslanecké sněmovny je jako doma, potkáváte se s ní na každé velké společenské události a každého muže dokáže proměnit v neodolatelného elegána. A co když si k němu navíc ještě přičichnete! Alespoň kousek má v šatníku či koupelně kdekdo. Minulost slavné značky Hugo Boss, která ztělesňuje kvalitu a šmrnc, je ale více než temná. A historikové by spíš řekli, že hnědá. Její duchovní otec totiž v počátcích své velkolepé kariéry oblékal fašistický wehrmacht a pracovní síly mu dodávalo gestapo.

Hitlerův krejčí

Zakladatel slavné značky Hugo Ferdinand Boss se narodil v pravý čas, když právě startovala další vlna průmyslového rozvoje. Světlo světa Ferdinand Boss poprvé spatřil 8. června 1885 ve švábském Metzingenu jako jediný syn podnikavého obchodníka s textilem, který se dožil dospělosti. Stal se tudíž dědicem rodinného obchodu, kde odmalička pomáhal a zaučoval se. Těsně na prahu čtyřicítky, v roce 1924, založil svoji první manufakturu na výrobu košil, bund, pracovních a sportovních oděvů a pršiplášťů, v níž se ovšem všechny oděvy vyráběly ručně. Ještě v témže roce dostal první velkou zakázku od mnichovského obchodníka Rudolfa Borna, která obsahovala velkou objednávku hnědých košil pro německou Národně socialistickou stranu. A tím odstartovala temná éra slavné firmy. Velká ekonomická krize koncem dvacátých let dolehla i na Bossovu továrnu, nakonec se mu ale podařilo dohodnout s věřiteli. V roce 1931 tedy přece jen nakonec nepříznivou situaci ustál, zbylo mu ale jen šest šicích strojů. A tak hbitě odhadl společenskou situaci a vstoupil do NSDAP.

Nabídka uniforem pro nacistické pohlaváry ve 30. letech

Prezentace uniforem pro nacistické pohlaváry ve 30. letech
(foto – repro/Stadtarchiv Metzingen)

Nacistická elegance

Ať byly sebevětší bestie, jednu věc nebylo možné nacistickým pohlavárům a důstojníkům upřít – vždy to byli elegantní chlapi. O to se zasloužil právě Hugo Boss, který se stal výhradním dodavatelem stranických uniforem. Od počátku roku 1933 se německá ekonomika začala vzpamatovávat z krize a Boss díky svým stranickým kontaktům zachránil v Metzingenu zaměstnanost. S tím, jak narůstala Hitlerova moc, postupně omezoval výrobu běžného textilu ve prospěch uniforem a vojenského vybavení. Přesto až do roku 1938 vyráběla společnost i všechny druhy civilních oděvů, a teprve pak se přeorientovala výhradně na vojenskou produkci. Díky tomu dosáhl roční obrat jeho společnosti v roce 1942 neuvěřitelného obratu milion říšských marek. Vzápětí ale firma zažila prudký pokles v důsledku zavedení pevných cen komodit. Zaměřila se tedy na výrobu co největšího počtu uniforem za nejnižší ceny, podle této strategie jí pak také byly přiděleny větší počty zaměstnanců a materiálu. Až do konce druhé světové války pak Boss dodával uniformy wehrmachtu a nechvalně proslulým jednotkám Waffen-SS.

Dělníky dodávalo gestapo

S nárůstem válečných zakázek začala Bossova textilka brzy trpět nedostatkem pracovních sil, a tak začala využívat právě totálně nasazených. Většina jejích zaměstnanců pocházela z polského Bielska, kde se o jejich přísun staralo gestapo. Továrna provozovala vlastní tábor pro ubytování totálně nasazených mužů, ženy byly ubytovány v místních rodinách až do roku 1943, kdy byl vybudován nový specializovaný tábor pro ubytování východoevropských pracovníků. Podmínky v táboře byly velmi špatné, jeho obyvatelé trpěli nedostatkem přikrývek i jídla, o potřebných lécích ani nemluvě. Přesto bylo ve srovnání s jinými lágry u Bosse přece jen trochu lépe. Hugo F. Boss sice využíval povolené dvanáctihodinové pracovní doby, umožnil ale lidem stravování v podnikové kantýně. Rozhodně tak ale nečinil z pouhé lidumilnosti. Úspěšný fabrikant dobře věděl, že vyčerpaní lidé sotva budou podávat výjimečné pracovní výkony, a tak s nimi zacházel relativně slušně.

Říšský ministr vnitra a organizátor hromadného vyvražďování Židů Heinrich Himmler v uniformě od Bosse při návštěvě koncentračního tábora Dachau

Říšský ministr vnitra a organizátor hromadného vyvražďování Židů Heinrich Himmler v uniformě od Bosse při návštěvě koncentračního tábora Dachau
(foto – repro/wikiwand.com)

Jediná mrtvá za celou válku

Hugo Boss byl dělníky vnímán víceméně pozitivně, totéž se ale nedalo říci o zbytku vedení společnosti, které bylo většinou obsazováno představiteli NSDAP, jež se k pracujícím chovali velmi často až extrémně krutě. Ve prospěch Bosse mluví i statistika, podle níž v jeho továrně zaplatily práci v jeho továrně životem během války pouze čtyři totálně nasazené ženy. Pouze jediná z nich, Josefa Gitsterek, ale nezemřela přirozenou smrtí, nýbrž spáchala sebevraždu, protože neunesla psychické týrání nacistických nadřízených. Utekla zpátky k rodině, gestapo ji nakonec vypátralo, zatklo a půl roku prožila v koncentračních táborech. Bossovi to ale nedalo, a tak využil své politické kontakty, aby ji odtamtud dostal a přivedl zpátky do své továrny. Přesto se gestapo rozhodlo udělat z ní exemplární případ a soustavným týráním ji dohnalo až k sebevraždě.

Všechno smázla pokuta

Všichni manažeři Bossovy společnosti byli velkými obdivovateli Adolfa Hitlera, sám velký šéf se s ním nechal vyfotografovat v jeho sídle v Berghofu. Oddaným členěn NSDAP zůstal až do jejího konce, takže byl pak v roce 1946 souzen jako její aktivní člen, podporovatel i příjemce výhod. Byl zbaven volebních práv i možnosti podnikat a měl uhradit pokutu ve výši sto tisíc marek. Proti rozsudku se okamžitě odvolal a dobře udělal. Později byl klasifikován pouze jako stoupenec strany, a nikoli jako aktivní propagátor národního socialismu. Pokutu coby reparaci za obohacování se na válečném průmyslu a podíl na nuceném nasazování pracovníků ale uhradit musel. Za své chování během druhé světové války se vedení firmy již několikrát oficiálně omluvilo. Ferdinand Hugo Boss zemřel 9. srpna 1948 na rozsáhlý zánět zubů a dásní, který způsobil otravu krve.

Současné sídlo firmy ve švábském Metzingenu

Současné sídlo firmy ve švábském Metzingenu
(foto – repro/hugoboss.com)

Uniformy letěly dál

Po druhé světové válce v továrně výroba uniforem pokračovala, jenom se změnily jejich výložky. Namísto nacistů totiž dostával zakázky od aliančních okupačních vojsk a oblékal i příslušníky Červeného kříže. Návrat k civilní výrobě se pomalu začal vracet až během padesátých let, zpočátku šlo především o pánské obleky. V té době už firmu řídil Bossův zeť Eugen Holy a v roce 1969 ji převzali jeho synové Joachen a Uwe, kteří ji přeměnili do současné podoby. Tedy v jednu z nejznámějších a nejoceňovanějších značek oděvního průmyslu. V sedmdesátých a osmdesátých letech se společnost zapojila i do mezinárodního obchodu a jako první firma v historii realizovala první sportovní sponzoring ve spolupráci se značkou Porsche.

Dnes je prostě všude

Počátkem devadesátých let získala ve firmě většinový podíl italská módní skupina Marzotto S.p.A., čímž odstartovalasamostatná trendová značka HUGO a luxusní značka Baldessarini. Dosavadní nabídka oblečení, parfémů a brýlí byla postupně rozšířena o spodní prádlo a ponožky, počátkem našeho století přibyly licence na výrobu obuvi, doplňků a hodinek. Významným milníkem se stalo v roce 2003 otevření vlajkové prodejny HUGO BOSS na pařížské Champs-Elysées, o tři roky později HUGO BOSS otevřel již tisící prodejnu a v roce 2008 první on-line prodej ve Velké Británii. V současnosti HUGO BOSS prodává své výrobky ve 124 zemích navíce než 6100 prodejních místech.

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská