Dělal pro korporace, utekl od nich a teď tvrdí: Lidem, kteří mají opravdu peníze, chybí...
15.09.2019
Foto: FTV Prima
Popisek: Ondřej Slačálek dříve dělal pro korporace, teď žije svou tvrzí v Malešově u Kutné Hory
FOTO Ondřej Slačálek je muž, kterému je něco přes čtyřicet, ale přesto si už dokázal splnit obrovský sen. Zrekonstruoval středověkou tvrz, vaří zde pivo a pořádá kulturní akce. V Show Jana Krause sklidil od moderátora nehraný obdiv.
Jeho cesta k vlastnictví tvrze byla křivolaká: „V roce 1992 jsem vyhrál televizní soutěž. Byl to pořad pro mladé, který se jmenoval Kontakt. Padla otázka, v kterém roce a za jakého prezidenta koupily Spojené státy Aljašku. Kamarádka mi volala pevnou linkou a ptala se mě, jestli nevím odpověď. Zeptal jsem se, proč to potřebuje a ona mi řekla, že si mám zavolat do tohoto pořadu. Já tam zavolal, oni mě vylosovali, já jsem vyhrál. Vyhrál jsem pohovor, jel jsem do Spojených států na rok, nakonec jsem tam zůstal sedm let. Nejdřív na střední škole, potom na vysoké. Pět let jsem v Coloradu studoval politologii a potom ve Washingtonu diplomacii,“ vyprávěl o svých začátcích a pokračoval: „Pak jsem se vrátil, šel jsem na vojnu, byl jsem jeden z mála. Pracoval jsem v různých firmách, v jedné americké poradenské firmě, ve Vodafone, pak Raiffeisenbank, pak jsem byla dva roky v Číně, pak jsem dělal na volné noze.“

Původní stav části tvrze. Tak do něčeho takového by se pustil skutečně jen 'blázen', foto Facebook
Kovaný romantik
Nyní bydlí Ondřej Slačálek ve své tvrzi v Malešově, vrátil se do kraje svých rodičů: „Moje máma odtamtud pochází, je z Kutné Hory. Tíhl jsem ke středověké architektuře, mně se hrozně líbila tou zároveň lehkostí ale u hradů takovou tou těžkostí. Ale protože jsem romantik, kovaný, tak jsem po něčem takovém toužil, když jsem četl romány. Bavila mě i cesta rekonstruování, tedy že cíl je cesta. Ta práce na tom, spoustu věcí jsme dělali s kamarády, tvořili jsme,“ pochlubil se Janu Krausovi.
Konkrétní tvrz vybíral rok: „Já jsem věděl o této tvrzi. Říkal jsem si, že neskočím po prvním baráku, o kterém vím,“ prohlásil v Show Jana Krause.

Po rekonstrukci... 'Blázny' jako společnost očividně potřebujeme, foto Facebook
Koupil první tvrz, co viděl
Původně měl chuť na ještě větší objekt: „Chtěl jsem hrad, ale to jsem považoval za velké sousto, u tvrze mi přišlo, že se to dá za život zvládnout. Snažil jsem se hledat vhodný objekt, našel jsem objekty, které byly nádherné. Problém těch tvrzí je, že jsou součástí obce. Byl to nějaký bohatý statek, který se opevnil. To vedlo v dalších letech, že se z nich staly často statky a hodně utrpěly. Po roce jsem se obloukem vrátil k první tvrzi, která sice neměla tak architektonicky zajímavá detaily, ale to místo je naprosto unikátní, díky tomu se projekt mohl rozvinout tak, jak se rozvinul,“ konstatoval Ondřej Slačálek.

Teď na tvrzi i v jejím okolí probíhají různé akce, koncerty, historické rekonstrukce, bojové hry, ale člověk se může na tvrzi i ubytovat. Za 'pouhých' 2 200,- na noc pro dvě osoby, foto Facebook
Nějaká řežba
Na tvrzi se vždy jednou ročně koná dobývání tvrze, na které se sjíždějí lidé z daleka: „Já jsem dřív hodně šermoval, relativně dlouho se tomu nevěnuji, ale hlavně mě baví to drama kolem. My chceme, aby to bylo zajímavé pro diváky, takže tam musí být nějaká řežba. Napíšeme scénář, aby tam byly ty vtipné dialogy. Letos dělali scénář kolegové, po sedmnácté se to už špatně vymýšlí. Napsali ho a hrají hlavní role.“ Dále se lze na tvrzi zúčastnit únikové hry: „Není to typická úniková hra, kdy vás zavřou do místnosti, kde řešíte rébusy. Kluci to pojali velkolepěji. Máme deset herců, ale je to epický příběh. Hráči plní úkoly, ale zároveň mají protihráče z řad herců.“
Spojuje nás pocit nadčasovosti
Ondřej Slačálek naštěstí není ve svém úsilí ojedinělý, staré památky u nás zachraňuje více nadšenců, které spojuje jedna vlastnost: „Já jsem nad tím hodně přemýšlel, líbí se mi ty příběhy. I když ten vztah byl jiný, šlechtici si mysleli, že mají ten majetek navždy. Oni zasahovali svou činností daleko za hradby a dělali krajinotvorbu. Jsme v jiné době, nemůžeme si to dovolit. Ale ve mně to vyvolává pocit, že to je něco, co je nade mnou, ne to, co vlastním, ale spíš spravuji. Víme, že ta tvrz je tady x let. Mám pocit, že ji předávám někam dál. Mrzí mě, že lidi, co mají opravdu peníze, tak jim takový pocit chybí. Lidi, co tohle dělají, je pocit nadčasovosti. Tvrzí je u nás 2000, je na čem pracovat,“ uzavřel.
Ondřej Slačálek si tvrz pořídil před patnácti lety. Předtím pracoval jako projektový manažer pro velké korporátní firmy, naposledy působil coby manager pro Home Credit v Číně. Pak již odešel na volnou nohu a začal se plně věnovat tvrzi.
Oslovil obec, která se s ním prý půl roku nechtěla bavit. Poté začal s rekonstrukcí, a to vyklízením prostor. Objekt chtěl nejenom zrekonstruovat, ale také co nejvíce přiblížit jeho středověké podobě. Brzy začal na tvrzi také vařit pivo. Před tvrzí vyrostl camping ve stanech, které připomínají ty z období gotiky a rytířů.
|
Vložil: Michaela Špačková